Dechberoucí zážitek. Estonský sbor ve fantastické formě

Mezinárodní festival Moravský podzim, pomalu směřující ke svému závěru, přinesl v pondělí 12. října jeden ze svých nepochybných vrcholů. Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského rozsvítil koncert s poetickým názvem Tři estonské hvězdy, odkazujícím na vlasteneckou spřízněnost skladatelů, jejichž díla tvořila program koncertu: těmi byli Arvo Pärt, Veljo Tormis a rezidenční skladatel festivalu, Erkki-Sven Tüür. Společným tématem večera byl ovlivněn i výběr interpretů; přepečlivého provedení vybraných děl se ujal estonský komorní sbor Collegium Musicale pod vedením svého sbormistra Endrika Üksvärava, těleso, v jehož repertoáru mají kompozice estonských autorů významné postavení.

Volba prostoru pro tento čistě vokální večer předčila veškerá očekávání. Modré nasvícení presbytáře, odkud se hlasy nesly dále do potemnělé lodě kostela, mělo i přes svůj ostřejší odstín až omamný účinek, který ve výsledku překvapivě vůbec nerušil převážně duchovní atmosféru večera. Akusticky už to nemohlo dopadnout lépe, zvuk se netříštil, byl jasný ve všech svých polohách, a posluchač si mohl vychutnat každou nuanční změnu.

Již úvodní tóny Missy brevis Erkki-Sven Tüüra představily estonské vokální těleso ve fantastické formě. Hluboké tóny basů začaly splétat zvukové předivo, do nějž se střídavě zapojovaly a z něho se opět odpojovaly ostatní hlasy. Výsledek tudíž nebyl nikdy definitivní, nedošlo k nějakému vyvrcholení, v němž by se všechny hlasy spojily do jednolité masy. Harmonická spolupráce mezi nimi byla komplikovanějšího charakteru, a barevné spektrum neustále vznikající jejich konstantním doplňováním se měnilo své barvy v průběhu celé skladby. Tüür, jenž podle časopisu BBC Music Magazine patří mezi sedmdesát nejvlivnějších světových skladatelů, stvrdil svůj post mezi současnou skladatelskou špičkou. Harmonický vývoj skladby byl naplněn disonantními překvapeními v jednotlivých hlasech, jež společně tvořily jakousi základní osu díla. Rovněž barevný efekt byl mimořádný: na táhlých posledních slabikách veršů hlasy vyvolávaly dojem plutí v prostoru a jejich zvuk již překračoval frekvence lidského hlasu, sluchově jako by se jednalo o zvuk počítačem upravený. Sám skladatel v jednom rozhovoru uvedl, že komponování je pro něj jako stavba budovy, prostoru, v jehož rámci se pak odehrává ono drama. Přesně takový pocit jeho skladby navozují: hlasy vytvoří prostor, ve kterém se posléze pohybují, a do této pulzující energie je vtažen i posluchač.

Po zahájení večera působivou mší rezidenčního skladatele festivalu následoval sled skladeb estonské hvězdy číslo jedna, Arvo Pärta. Ve skladbách Alleluia-Tropus, Most Holy Mother of God a Dvou slovanských žalmech se Pärt představil jako autor, jenž neváhá obrátit se k tradici a zvyklostem svých předchůdců. Osobitě zpracované skladby duchovního zaměření, v nichž oproti předchozímu Tüürovi Pärt akcentoval spíše melodickou složku, daly vzpomenout na jeho zálibu v prostotě a jednoduchosti. Členové Collegia Musicale svou precizní interpretací pokračovali na své cestě za ztělesněním jednoho z těch zážitků, na něž se vzpomíná ještě dlouho po skončení koncertu.

Tüürovým sugestivním zpracováním chvalozpěvu praktikovaného východokřesťanskými církvemi Triglosson Trishaigon plynul večer dál k až mystickému spojení dvou sfér, božské a lidské. Nesmírně silná prosba člověka o boží smilování byla vystřídána písněmi posledního z trojice estonských autorů, jimž byl večer zasvěcen. Výběr ze sbírky Zapomenuté národy Veljo Tormise, skladatele silně ovlivněného lidovým uměním své vlasti, obohatil dosud převažující církevní poetiku o scenérie z každodenního života prostého lidu. Folklorní inspirace textová a hudební představovala příjemné ozvláštnění, přitom ale v nejmenším nenarušila atmosféru duchovně vypjatého zážitku. Ať už námětem písní bylo oslavné vítání svatebních hostů, či vypravování dítěte na cestu do Tuonely, podsvětní říše mrtvých, síla lidové slovesnosti propojené s mytologickými reflexemi přesahovala zdi chrámu. Altem vyprávěný příběh o nápadnících z moře, vynořujících se proto, aby získali srdce ostrovní panny Annikkini, dobarvovaný plochami zbylých hlasů, byl pro mě osobně kulminací celého cyklu; zaslíbení se dívky poslednímu z nápadníků, hudebně vyjádřené spojením všech hlasů (jimž do té doby dominovala zmíněná altová sekce), bylo v podání Collegia Musicale jednoduše dechberoucí.

Program včerejšího „estonsky laděného“ koncertu, napěchovaný excelentními výkony sbormistra Endrika Üksvärava a jeho sborového „dítka“ v podobě Collegia Musicale, byl završen slovy estonského básníka a teologa Arveda Paula ve zhudebnění Erkki-Sven Tüüra: „A tak čekám, až budu osvobozen, abych v modlitbě nalezl útočiště.“ Dojem transcendentality prostupující celým večerem byl ve finále ještě umocněn. Ukázalo se, že estonských hvězd zazářilo nakonec o něco víc, a společně se jim podařilo vytvořit dokonale znějící souhvězdí. A za podobné zážitky je třeba být vděčný.

Hodnocení autorky recenze: 100 %

Moravský podzim 2015
Tři estonské hvězdy
Dirigent: Endrik Üksvärav
Komorní sbor Collegium Musicale
12. října 2015 Českobratrský evangelický chrám J. A. Komenského (Červený kostel) Brno

program:
Erkki-Sven Tüür: Missa Brevis
Arvo Pärt: Alleluia-Tropus (Nejsvětější Matka Boží)
Arvo Pärt: Dva slovanské žalmy (č. 117 a 131)
Erkki-Sven Tüür: Triglosson Trishagion
Veljo Tormis: Unustatud rahvad (Zapomenuté národy) – výběr
Erkki-Sven Tüür/Arved Paul: Kui vaikivad päevased tuuled (Když vítr na den utichne)

www.mhf-brno.cz