Dělá si Česká televize z jejich diváků a poplatníků legraci?

Tuto sobotu na ČT art odstartoval nový hudební dokument s názvem Objevování Dvořáka, natočený oceňovanou kanadskou režisérkou Barbarou Willis Sweete, která v něm sleduje přípravu a průběh velkého dvouletého projektu České filharmonie – interpretaci a natočení kompletních Dvořákových symfonií a tří instrumentálních koncertů. Přibližuje nejen atmosféru při zkouškách, koncertech a natáčení, ale i to, jak probíhá příprava šéfdirigenta Bělohlávka a jednotlivých členů orchestru. Jde o skutečné netradiční a inspirativní „objevování Dvořáka”, a to jak pro samotné interprety, tak především pro nás posluchače a diváky. Domnívám se, že vysílaný pořad může přinést něco nového i pro nás audiofily a hudební fajnšmekry. Každá nová informace o takovém hudebním velikánovi je pro mě přínosem a i když jsem vyhrál v soutěži celý komplet těchto nových nahrávek Dvořáka (včetně podpisu šéfdirigenta), rád se dozvím nějaké „drby” o Dvořákovi od jeho vnuka, který mimochodem v pořadu také vystupuje a jakoby dědečkovi z oka vypadl.Je pravda, že tato vizualizovaná forma je zvláště pro laiky přitažlivá a přínosná. Mám rád Marka Ebena pro jeho vzdělanost a vtip, takže se s panem dirigentem Bělohlávkem dobře doplňují. Zlí jazykové sice tvrdí, že pan Bělohlávek nedosahuje velikosti pana Kubelíka nebo Ančerla, ale kde je onen soudce, který to rozsoudí. Kdyby byl tento dirigent průměrné kategorie, určitě by neprorazil v BBC a na jiných zahraničních angažmá. Západní publikum je „sakramentsky” mlsné a brzo by mu to dalo znát. Domnívám se, že pro Českou filharmonii a české publikum dělá dost, razí cestu mladým talentům, což v minulosti a v době temné totality nebylo tak docela možné, když na židlích koncertních mistrů dožívaly živoucí mrtvoly a ženám instrumentalistkám byl přístup do České filharmonie zapovězen. Jen mě trochu mrzí, že ten nahrávací projekt je omezen jen na symfonie a tři koncerty, stálo by za to věnovat pozornost také vokálně instrumentálním dílům, ale tam je již trochu problém se zpěváky – sólisty, na kterých vlastně taková realizace díla stojí a padá. V minulém příspěvku jsem uvedl příklad, kdy se nepodařilo v nahrávce Dvořákovy Svaté Ludmily (též v režii pana dirigenta Bělohlávka) sestavit zcela vyrovnaný sólový ansámbl a že někdo podcenil pěvecké obsazení (celý příspěvek najdete zde).Asi nejsem první, kdo si všiml nového dokumentu v ČT s názvem Objevování Dvořáka, takže nechci někoho dublovat v hodnocení. V závěru bych chtěl však poznamenat něco navíc, co tady v té souvislosti nezaznělo a co bych chtěl vypíchnout a vyburcovat tak případně kompetentní osoby (pokud se jim to dostane k uchu nebo oku) k nápravě. Česká televize před rokem, když otvírala nový kanál „art”, se slovy svého ředitele holedbala, že bude konkurovat francouzskému „arte” a že bude od nich i přejímat pořady. K obsahu nemám zcela zásadní připomínky, je jasné, že ČT není tak bohatá, aby mohla zaplatit drahé live  přenosy z operních domů nebo koncertních síní. Dotaz zní: proč ČT art vysílá vše v příšerné SD kvalitě (musí to být snad ještě horší rozlišení než na ČT 24, protože obraz na artu se na mé drahé velkoplošné televizi přímo tetelí, ne-li rozpadá). Učinil jsem několik dotazů na portálu ČT, poté když mi nikdo nebyl schopen odpovědět, tak na radě ČT, opět bez odpovědi. Nevychovanost je i ve vyšších patrech naší společnosti hlavní devizou. Je mi docela líto i práce pana dirigenta Bělohlávka a nahrávacího týmu tohoto dokumentu, který byl rozhodně pořízen v HD kvalitě a nevím, z jakých důvodů ho ČT předkládá českému divákovi v degradované příšerné obrazové kvalitě. To se týká i přímých přenosů České filharmonie z Pražského jara nebo naposledy z koncertu při příležitosti zahájení nové sezony. Máte někdo nápad jak a kde si stěžovat nebo jak se postavit tomuto molochu samolibosti a bezohlednosti?

I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto Rhombus Media