Design a zvuk: Casa da Música Porto

Podobně jako ostatní vyspělé země ani Portugalsko nezůstává hudbě – a to i v propojení s moderní architekturou, pro ni určenou – nic dlužno. V jednom z nejznámějších portugalských přístavních měst Portu, jehož název nese i portské víno, vznikl v roce 2005 moderní komplex zasvěcený hudbě s názvem Casa da Música.Stavba ve tvaru zkoseného mnohoúhelníku ukrývá hlavní sál Rem Koolhaas concert hall a další menší sály. Budova, jejíž obvodový plášť se směrem k základně na všech stranách výrazně zúžuje, je umístěna uprostřed velice rušné křižovatky. Ono zkosení vnějšího pláště hraje při pohledu na budovu jakoby zapíchnutou do křižovatky hlavně psychologickou roli: navozuje pocit odlehčení. Fasáda obložená světlým jordánským travertinem a její jen částečně prosklené spodní části dodávají navíc budově nádech tajemna. A tak z ulice z vnějšího vzezření stavby jen těžko uhádnete – pokud to předem nevíte – její účel a nedokážete si ani představit vnitřní uspořádání.

I hlavní vchod do budovy je dispozičně situován velmi netradičně. Za částečně zkosenou stěnou skryté monumentální schodiště, vedoucí mírným obloukem do malého proskleného foyeru, je večer osvětleno jednoduchými lineárními zářivkami, umístěnými ve stěnách a stropech. Dispozice spolu s osvětlením vstupní části tak působí zajímavým, tak trochu tajemným dojmem.

Na rozdíl od exteriéru této dosti záhadné budovy je interiér zcela odlišný. Po již zmíněném vstupním schodišti se dostanete do nepříliš velkého foyeru s pokladnami, ze kterého vede další velmi působivé schodiště s jednotlivými stupni opatřenými broušeným hliníkem přímo do hlavního sálu. Stejně jako vstupní schodiště do budovy je i toto schodiště velmi jakoby dramaticky nasvíceno neonovými trubicemi, které mění barvu a končí vlastně až bezprostředně v hlavním sále, bez jakéhokoliv dalšího oddělení stěnou nebo dveřmi.

Z jednotlivých veřejných prostor budovy – pochopitelně s výjimkou hlavního a také komorního sálu – se naskýtají prosklenými částmi fasády nádherné pohledy na náměstí, na němž budova stojí. Dohlédnete i na Atlantický oceán, který je vidět z míst v nejvyšším podlaží a také ze skleněné kostky na střeše budovy. Budova je umístěna ve velmi dopravně zatíženém místě, avšak přesto byly sály konstruovány jako akustické. Částečně prosklená fasáda je tak řešena ze sendvičových lepených skel, které jsou usazeny v pryžových závěsech, aby nepřenášely vibrace z vnějšího prostředí. Hlavní koncertní sál je odizolován PVC pěnou umístěnou mezi obklad stěn a nosnou konstrukci budovy, nad pódiem pro orchestr je instalována akustická ozvučná deska se zabudovaným osvětlením. To však není všechno. Při dokončování hlavního sálu bylo v průběhu proměřování akustických parametrů zjištěno, že díky pravidelnému obdélníkovému tvaru a chybějícímu oddělení hlavního sálu od vstupních prostor se tady v některých částech frekvenčního spektra objevuje ozvěna – echo. Dodatečně byl tedy celý sál potažen speciálně vyrobenou nylonovou tapetou a ve stropě byly vytvořeny dva obdélníkové „průduchy“, které vzniku echa zamezují tím, že směřují případné zvukové odrazy mimo prostor sálu, nahoru.

Díky nakonec dokonalému akustickému pojetí hlavního sálu, které bylo ještě před dokončením vyprecizováno pomocí detailních měření a řadou dodatečných úprav, patří Casa da Música k jedné z nejkvalitnějších akustických hudebních síní na světě. Z tohoto důvodu je mimo jiné často pronajímána i k realizaci zvukových záznamů. Absence rozsáhlého foyeru činí koncertní prostor zajímavý a velmi netradiční i po stránce architektonické. Tvůrci docílili jednotného neděleného prostoru, který je cele zaplněn hudbou a který přináší návštěvníkům zcela nečekaný a unikátní poslechový zážitek.

Stavba byla dokončena v roce 2005, celkové náklady činily více než 138 milionů dolarů. A ke konci ještě jedna úsměvná historka: den předtím, než se mělo konat slavnostní přestřižení pásky portugalskými politickými špičkami, si organizátoři usmysleli soukromý VIP koncert Lou Reeda. Aby interpret náležitě vynikl, za prosklené stěny navíc nainstalovali silné světlomety, které prostor zahrnuly sytými barvami. Nakonec během hudebních přídavků pak Lou Reed poděkoval architektovi budovy Remu Koolhaasovi za krásný prostor pro své vystoupení. Po koncertu to byl však Koolhaas, koho obklopili fotografové a zájemci o podpis a pár slov. Osamocený Lou Reed, plánovaná hvězda večera, tak odcházel zastíněn a prakticky nikým nepovšimnut. Inu sláva je někdy relativní…www.casadamusica.com