Cibulové báně věží druhého největšího rakouského města Graz se hrdě tyčí, jakoby říkaly: Graz opravdu není město, otevřené nové progresivní architektuře. Opak je ale přitom pravdou. Té moderní je tu nespočet a pokud se týká architektury zasvěcené hudbě, mají naše města s Grazem srovnatelná co závidět. V roce 2003, kdy Graz byl Evropským městem kultury, tady byla pro veřejnost otevřena supermoderní stavba ve stylu architektury našeho zesnulého Jana Kaplického – Kunsthaus Graz. Budova, zasvěcená výtvarnému a užitému umění. O šest let později pak první návštěvníky přivítá Haus für Musik – Musiktheater, budova situovaná v areálu místní umělecké vysoké školy.
Myšlenka na tuto stavbu se zrodila v roce 1998. A to s představou divadelního prostoru, kde by více než dvě tisícovky studentů divadelního umění z umělecké univerzity Graz měly prostory pro to předvést veřejnosti svá představení. Prostory s dostatečně profesionálním zázemím, prostory pro workshopy, s možnostmi konání výstav i místem pro koncerty. Architektonickou soutěž s tímto zadáním nakonec vyhrálo UN Studio, vedené architekty Benem van Erkelem a Caroline Bos. 
Na pozemku pravidelného půdorysu tak vznikla stavba, která svým vnějším vzhledem i vnitřním uspořádáním respektuje svoji dvojí funkcionalitu – privátního i veřejného prostoru. Dostatek soukromí studentům přes den zajišťuje diskrétní pravidelný, jen mírně zaoblený vnější plášť budovy, kde prosklenou fasádu kryje mříž z nerezových profilů, osazená v leštěných nerezových nosnících. Jakmile se však setmí a uvnitř se rozsvítí umělé osvětlení, veškeré soukromí je to tam a budova se stává veřejnou v opravdovém smyslu toho slova. Do všech osvětlených částí budovy je zvnějšku vidět. Za setmění tak nahlédnete nejen do foyeru s elipsoidním monumentálním schodištěm, ale prakticky do všech veřejně přístupných částí objektu.
Tato budova tedy plní dvě funkce. Je veřejným prostorem, zasvěceným hudebnímu umění a také akademickým prostorem, vyhrazeným pro semináře a zkoušky. Právě pro tento účel má proto i dva oddělené vstupy. Veřejný v jižní fasádě, a vstup pro studenty a pedagogy na západní straně. Vnější robustnost a pravidelnost stavby přitom kontrastuje s její vnitřní dispozicí. Dva zcela odlišné geometrické tvary udávají základní tón stylu, ve kterém je postavena. Zvnějšku je to pravidelný kvádr, vnitřní dispozice je zasvěcena spirále a nepravidelným křivkám. Tedy Kaplického terminologií: krabice a blob se zde snoubí v jedné stavbě. 
Veřejnosti je věnována jižní část budovy. Jakmile překročíte horizont vnějšího pláště budovy, je veškerá jeho pravidelnost pryč. Z přízemí vás několik schodů dovede do foyeru, z něhož stoupá elegantní visuté spirálové schodiště s balustrádami, obloženými leštěným nerezem a stupni pokrytými červeným plyšovým kobercem, do všech tří podlaží divadelního sálu pro čtyři sta padesát návštěvníků. A do tohoto sálu vstoupíte, čeká vás další překvapení. Je to v podstatě „black box“. Ocitnete se v obdélníkovém prostoru s černými stěnami. Jedinou jeho výzdobu tvoří po obvodu všech stěn umístěné skleněné reliéfy ve tvaru různých hudebních nástrojů, na které svítí bodová světla tak, aby odkryla právě jen hrany reliéfů, což vytváří neuvěřitelný kontrast křišťálových odlesků skla a černé temnoty.
+++
===
Stavba budovy se odehrála v letech 2006 až 2009, což souviselo zejména s jejím technickým vybavením, Je zde například více než stovka podlahových, hydraulicky ovládaných modulů v hlavním sále, které jej umožňují rozdělit na více menších prostorů, vytvořit libovolnou elevaci či jakkoliv velké orchestřiště. Hlavní sál je také vybaven nejmodernějším systémem ozvučení ve spojení se zvukovým odstíněním prostoru; takováto konfigurace existuje jen ve dvou sálech na světa: vedle Grazu už jen v New World Center ve floridském Miami (povídání o něm chystáme pro některé z dalších pokračování tohoto seriálu). Sál je tak možné řádově v pouhých několika vteřinách nejen akusticky, ale i prostorově proměnit tak, aby odpovídal danému typu hudební produkce – tedy od komorní hudby přes symfonickou hudbu či operu až po populární muziku či jazz, ale muzikály či mluvené slovo. Nejenom tedy, že jde vytvořit třeba prostorové uspořádání ideální pro písňový recitál nebo meditační hudbu, ale během dvou sekund lze akustiku sálu přizpůsobit poměrům ve velké katedrále.
Například pro Bachovy Janovy pašije byly podlahové panely vyzvednuty ve tvaru nekonečné (ležaté) osmičky a sbor na nich stál mezi obecenstvem v tomto netradičním uspořádání. Orchestr byl naopak níže pod úrovní publika a ještě po stranách. Spolu s elektronikou, která umožnila simulovat akustiku velké středověké katedrály, tak vznikl v moderním prostoru velmi autentický hudební zážitek.
Nutno podotknout, že celou technickou přestavbu i akustickou změnu zvládne šest lidí během pár minut. Budova postavena nákladem 23 milionů dolarů, z toho 10 milionů stála unikátní technologie, o které byla řeč.
Graz je město, které je z Česka dosažitelné a proto by tato neobvyklá stavba neměla ujít pozornosti všech zájemců o moderní architekturu, zasvěcenou divadlu a hudbě.
