Poměrně malé rakouské město Waidhofen an der Ybbs asi dvě hodiny cesty vzdálené od Vídně bylo už odedávna místem, kde si nechávali stavět svá sídla různí výjimeční lidé. Vznikl tu tak na břehu řeky Ybbs i zámek, který si nechal postavit baron Rothschild. Zámek se roku 2003 stal majetkem města a vedení města se rozhodlo jej otevřít pro všechny. V souvislosti s tím se změnil i jeho účel. Zámek začal sloužit veřejnosti.
Kromě historického muzea regionu, pro které se prostory zámku staly velmi vhodnými, se město rozhodlo uvnitř vybudovat i koncertní síň. Architektonický návrh zpracoval rakouský architekt Hans Hollein, který se více než doma v Rakousku proslavil v zahraničí. Zejména svými návrhy postmoderní architektury, jako bylo Städtisches Museum Abteiberg v Mönchengadbachu v Severním Porýní-Vestfálsku v Německu z roku 1982 nebo Cooper-Hewitt Museum na Manhattanu z roku 1976. Hollein se účastnil i mnoha soutěží na koncertní a divadelní architekturu a byl i jedním z finalistů architektonické soutěže vypsané na stavbu Disney Hall.
V tomto rakouském případě ovšem nešlo o stavbu nové budovy, ale o vestavbu interiéru do historického objektu.
Uvnitř zámku vznikl koncertní prostor přesahující dvě podlaží, který je využívaný pro každoroční místní hudební festival a průběžně také pro koncerty vážné hudby a jazzu. Architekt kromě koncertního sálu také doplnil věž zámku o skleněnou vestavbu, která v noci svítí.
Hollein si pro koncertní sál, vestavěný do prostor zámku, jako primární materiál vybral sklo. Pracoval s předním rakouským odborníkem na akustiku Karl-Heinzem Müllerem, aby vytvořil takový profil a složení lepených skleněných panelů, které budou akusticky nejvhodnější. Vznikl tak prostor obložený velmi různotvarými profilovanými skleněnými sendvičovými panely v bílé barvě, který je i přes použitý materiál akustický.
Dvě stě míst, které se v sále nacházejí, je rozmístěno v přízemí i na členitých balkonech okolo menšího centrálně umístěného vyvýšeného pódia. Existující okna původní fasády zámku nezanikla, ale nacházejí se za laminovanými skleněnými obklady a vpouštějí tak přes mléčnou barvu skla do prostoru denní světlo. Večer jsou panely podsvíceny světlem modrým fluorescenčním, které vytváří velmi tajemnou atmosféru.
Jeden z mladých pianistů, který měl tu čest v sále hrát, byl velmi překvapen, jak netradičně jeho nástroj v tomto prostoru zní. Řekl doslova: „Zní jako bych hrál v daleko větším prostoru, jakoby v nějakém krystalu… Navíc si osvětlením připadám nabíjený pozitivní energií a jsem tak blízko publiku…“ Od té doby nese sál název Křišťálový.
+++
===V každém případě se jedná o velmi netradiční moderní hudební sál, který je velmi výjimečný kvůli již zmíněnému vestavění do prostor zámku. Zrodil se v roce 2007 a náklady na jeho stavbu nepřesáhly 3 miliony amerických dolarů.
