Design a zvuk: Walt Disney Concert Hall Los Angeles

Aleš Bráza, 20.06.2013 0:00

Nyní je tato koncertní síň ikonickým architektonickým dílem a středobodem mezinárodní hudební scény. Začátky však tento pokrokový architektonický objekt měl velmi těžké. V roce 1987, kdy ateliér Frank O. Gehry & Associates vyhrál soutěž na tento koncertní dům, čítal všehovšudy třicet zaměstnanců a počítačové modelování architektury bylo v plenkách. Přesto návrh zmíněného architektonického ateliéru přesvědčil výběrovou komisi, stejně jako i tři rozdílné subjekty v druhém největším městě USA – Los Angeles Philharmonic, Los Angeles County a Disneyho rodinu – o tom, že ač jde o vizi malého projekčního týmu, dokáže za pomoci větších spřízněných firem tuto na tehdejší dobu velmi neobvyklou stavbu dotáhnout až do zdárného konce.Od roku 1991 pracoval Frank Owen Gehry a jeho spolupracovník James Glymp ve speciálním počítačovém programu pro třírozměrné modelování objektů na vývoji aerodynamických systémů pro francouzský letecký průmysl. To Gehrymu umožnilo seznámit se s virtuálním computerovým modelováním do té míry, že si troufl prostřednictvím stejného programu navrhovat nejenom technologické strojní komponenty, ale celou rozsáhlou stavbu inspirovanou vzduchovou aerodynamikou. V mezidobí také Gehryho architektonický ateliér vyhrál zakázku na návrh muzea ve španělském Bilbau, které je pojato také ve stylu architektury respektující aerodynamiku. Zakázka pro Bilbao nejenom že přinesla Gehrymu respekt a uznání, ale počet zaměstnanců jeho ateliéru se zvýšil z třiceti na sto třicet (nyní jich jeho ateliér má již přes dvě stě).

Díky zakázce pro Bilbao se Gehrymu uvolnily ruce a byl tak v tu chvíli schopen prosadit svojí neotřelou koncepci aerodynamického domu i v Los Angeles; mohl přestat bojovat s odpůrci projektu, kteří ho museli začít respektovat pro jeho úspěch v Evropě.

Přestože se o budově Walt Disney Concert Hall hovoří jako o aerodynamické architektuře, výsledná podoba budovy je také evokována přírodou: motivem rozevírajícího se květu. To je patrné jak při pohledu na budovu zvenčí z mírného nadhledu okolních mrakodrapů, tak na vnitřním uspořádání hlavního sálu. Pro dokonalý aerodynamický vnější vzhled byl zvolen jako obklad velké části budovy leštěný nerezový plech, vyklenutý do exponenciálních ploch s plynulými přechody. Tyto křivky se velmi plynule z exteriéru přenášejí i do interiéru foyeru a navazují na geometricky velmi přímočarou hlavní část budovy, zahrnující hudební sál a jeho zázemí. Ta je vyklenutá vysoko nad zakřivené části fasády, blyštící se ve slunečním svitu ve tvaru dvou spojených prosklených, kónicky se k zemi zužujících kvádrovitých věží.

Exteriér kombinující leštěný nerezový plech silně kontrastuje s interiérem, který je tvořen dřevem a travertinovými obklady stěn a schodišť, evokujícími velmi „přírodní“ a hřejivou, až intimní atmosféru. To vše v protikladu s technicistním a důmyslným designem exteriéru. Terasy budovu propojují s okolím a foyer a lobby včetně kaváren jsou volně přístupné veřejnosti i mimo dobu konání koncertů. Hlavní sál, určený pro konání koncertů symfonické hudby, je obložený světlým dřevem a akustika je zajištěna zejména členitostí balkonů a také posuvnými stropními panely a částmi obkladů stěn. Na rozdíl od dvou pozdějších Gehryho projektů – Fischer Center and The New World Center v Miami – jsou místa pro diváky i pódium pro orchestr umístěny v rámci prostoru hlavního sálu pevně, bez možnosti přestavení. Jistá úprava v rozmístění hudebníků ve vztahu k druhu provozované hudby možná je, ale je velice limitovaná. Sál tak není vhodný pro komorní hudbu nebo recitály (pro ty se používá menší sál se 180 až 280 místy nazývaný REDCAT – Roy and Edna Disney/CalArts Theater, umístěný nad úrovní podzemních garáží, tedy jedno patro pod úrovní hlavního sálu.