Devět otázek pro umělecké šéfy tanečních souborů (2): Nebojte se přijít do divadla

Linda Svidró

Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Rychle reagovat na vyhlašované změny, řešit nestandardní situace, chránit zdraví své i ostatních, ale zároveň nepřestat pracovat, udržet chod souboru a finančně zvládnout nelehkou zkoušku existence v těžké době.

A co byla největší výzva?
Udržet si pozitivní veselou mysl: denně trénovat, zkoušet repertoár, a přesto nemít tu pomyslnou „třešničku na dortu“ – v divadlech živé diváky.

Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Jako profesionální soubor jsme mohli trénovat a zkoušet, ale bez představení, respektive jen tak online. V takovém zvláštním období skutečně poznáte členy souboru nejen po umělecké, ale i po lidské stránce – jak se dokáží podporovat, kdo je připraven být pozitivní za každé situace, jak se kdo vyrovná s karanténami, a především zavřenými divadly. Byla to „zkouška odvahy“.

Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Možná snad pro tvůrce, pro autory nová témata… Pro samotné interprety spíše negativa. Taneční kariéra je i tak krátká na to trénovat, zkoušet a čekat, až se dveře divadel otevřou. A pro vedení souborů? Tam to byl často strach o existenci.

Dohnali jste premiérové manko?
Měli jsme v posledních dvou měsících hned několik premiér a zájezdů – většinou těch již rok odložených. Konečně jsme naši práci prezentovali před diváky.

Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Určitě – je to složitá situace. Nikdo neví, co bude zítra. Ale na druhou stranu cítíme v divadle neuvěřitelně pozitivní energii, snad jako nikdy předtím. Protože ti, co do divadla přijdou, jsou zdraví a šťastní, že mohou. Cítí se svobodně. My tu energii z hlediště cítíme a milujeme naši profesi o to víc.

Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Umělecké vedení musí úplně jinak přemýšlet a plánovat. Dříve jste řešili vážné nemoci či zranění, nyní musíte řešit každou karanténu – interpretů, choreografů a asistentů nebo umělecko-technického provozu souboru. Těch proměnných je daleko víc.
Jan Werich: „Buď připraven, aby se nestalo, že jsi nebyl.“

Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Kultura žije!

Pozvěte diváky na rok 2022
Chraňme zdraví, podporujme zdravotníky v jejich náročné práci, ale nezapomeňme žít … naplno. Těšíme se na vás 23. ledna v Mostě na druhé premiéře představení Zabiják život a 9. února na repríze Kříže u potoka ve Velkém sále Městské knihovny v Praze.

Pražský komorní balet
Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění. Současná tvář PKB – to je deset stálých tanečníků a šest stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný, vlastní technický tým a management. Uměleckou vedoucí je Linda Svidró, která pokračuje v tradici s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka. Spolupracuje se sólistkou a pedagožkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou a baletním mistrem Igorem Vejsadou. Rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu. Pro PKB vytvořil divácky velmi úspěšné představení Kytice (sólista Dominik Vodička získal roku 2019 Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo, Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek čestné uznání za výtvarné řešení v rámci celostátní přehlídky Balet 2019).

Petr Horníček

Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
My, Losers Cirque Company, se specializujeme na velmi náročné akrobatické prvky. Během pandemie jsme museli ze dne na den rušit představení, ale v našem oboru nejde jen tak najednou přestat trénovat. Máme totiž hodně specifické povolání, a aby představení klaplo, tak jak má, a udrželi jsme si vysoký standard, musí se sejít strašně moc věcí. Jedna věc je pamatovat si choreografii, další věc je mít stále sílu na to ty triky provést, a pak je tu samozřejmě důvěra mezi kolegy, která je nezbytně nutná. Velmi těžko se buduje a strašně snadno o ni přijdete. Rok 2021 byl o znovunacházení důvěry a obnovování vztahů přímo uvnitř souboru i s diváky. Největším tématem je pro nás budování naší „nové” domovské scény v Divadle BRAVO!, bývalém Branickém divadle – schválně říkám nové, protože většinu času, co na ní působíme, fungovala pouze na tréninky a zkoušení nových inscenací. To nejtěžší je pro nás zajistit chod divadla a uvádět inscenace naše a našich hostů. Musíme se vypořádat se zraněními v souboru, s karanténami, s velkým počtem vrácených lístků kvůli nepříznivé pandemické situaci a tak dále. Když se ale představení povede, stojí to za všechny trable.

A co byla největší výzva?
Když se ohlédnu za uplynulým rokem, vybaví se mi několik velkých projektů, které od začátku do konce provázela nejistota. Podařilo se nám odpremiérovat dvě celovečerní představení, zvládli jsme zorganizovat druhý ročník naší letní scény a začaly přípravy dalších projektů, na které se strašně těším. Tou největší výzvou bylo spojit a obnovit to, co bylo zpřetrhané pandemií.

Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
U nás to nebylo tak, že bychom se jednoho dne po tréninku rozloučili a pak už se neviděli. Trénovali jsme, jak se dalo. Přizpůsobovali jsme tréninky aktuální pandemické situaci, trénovali v mnohem menších skupinách než obvykle, pravidelně jsme docházeli na testy, vídali jsme se přes videohovory. To nejdůležitější je ale mezi sebou mluvit, mluvit, mluvit – a třeba si i zanadávat, to je prostě potřeba. Oproti jiným souborům jsme měli výhodu vlastního prostoru, bez kterého by to bylo strašně těžké.

Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Mnozí z Lůzrů v sobě objevili něco nového. Několik členů si vyzkoušelo úplně nové náčiní a disciplíny, na které by za „normálních“ okolností neměli čas. A díky tomu teď můžeme našim příznivcům nabídnout něco úplně nového. Třeba představení Grandiózní, které popisuje absurdní překážky, se kterými se akrobaté musí potýkat během přípravy představení. To vznikalo paradoxně v době, kdy byly kulturní akce zakázané a takové načasování tomu dodalo úplně nový rozměr.

Dohnali jste premiérové manko?
Premiéra představení Konkurz se nám povedla a vyšla na léto, kdy byla pandemická situace mnohem příznivější. Premiéru novinky Grandiózní jsme museli přesouvat, ale s vypětím sil celého našeho týmu se nám podařilo vše zvládnout. Dokonce jsme přidali bonus v podobě extra premiéry nového formátu s názvem Miniatury, která se uskutečnila 22. prosince a v rámci které jsme divákům ukázali třeba akrobaticko-taneční představení Žena, růže, píseň, kost.

Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Přesná čísla nemáme, protože rozjezd naší domovské scény vyšel přesně na začátek pandemie. S vracením vstupenek a přesouváním nebo rušením představení z různých důvodů jsme bohužel nasbírali dost zkušeností. Cítíme, že lidé chodí do divadel mnohem méně, a je to pro nás velké téma.

Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Normální je pro nás tvrdá dřina, fyzicky náročné tréninky, pilování triků do posledních detailů a samozřejmě makání na vzájemné důvěře, kterou musíme nadrtit a dostat ji tam, jinak by všechno ostatní přestalo fungovat. To je úplný základ, na kterém se nezměnilo vůbec nic, i když se třeba vídáme v mnohem menších skupinách. Dříve pro nás bylo běžné vystupovat v zahraničí, což se nám bohužel letos nepovedlo. Také je mnohem méně různých eventů a firemních akcí, které většinou bývají zajímavé zpestření. Také bylo normální podporovat jednotlivce z našich řad v jejich další umělecké tvorbě, třeba tím, že zajdeme společně na jejich vernisáž, koncert nebo vystoupení. Je pro nás normální trávit spolu velkou část volného času, což teď není vždycky možné.

Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Nejspíš stejná jako pro rok 2021, protože pro rozjezd nového divadla v Praze nejsou v této době úplně ty nejlepší podmínky. Chceme vybudovat zajímavou scénu s představeními Losers Cirque Company a dalších zajímavých uměleckých souborů. Chceme dělat divadlo, chceme ho dělat dobře a chceme, aby se k nám lidé rádi vraceli.

Pozvěte diváky na rok 2022
Přijďte se podívat do Divadla BRAVO!, bývalého Branického divadla. Pečlivě skládáme takový program, ze kterého si vybere každý. Nabízíme nový cirkus, pantomimu, tanec, koncerty, pravidelná představení pro děti, a máme vlastní filmový klub Bio BRAVO! A s Losers Cirque Company makáme na dalších hodně zajímavých a originálních projektech, které vám brzo představíme. Zachovejte nám přízeň, buďte na sebe opatrní a nebojte se přijít do divadla.

Losers Cirque Company
Soubor Losers Cirque Company rozmnožil řady ansámblů pohybového divadla a nového cirkusu v roce 2014. Úspěch inscenace The Loser(s) dal vzniknout tělesu perfomerů, kteří od té doby každý rok přicházejí s novou premiérou, spolupracují s tvůrci jako je Jana Burkiewiczová, režisérské duo SKUTR, Jiří Havelka, Daniel Špinar, Radim Vizváry. V roce 2019 vyhráli výběrové řízení na provoz bývalého Branického divadla a pustili se do jeho rekonstrukce, aby zde vznikl prostor pro nový cirkus a pantomimu, která sem v 80. a 90. letech patřila. Slavnostní otevření divadla BRAVO! se uskutečnilo 13. září 2020.

Lenka Vagnerová

Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Asi jako pro všechny období pandemie. Neustálé změny, nejasná pravidla a zejména nejistota jsou velmi vyčerpávající. Pracujeme všichni na tisíc procent, paradoxně mnohem intenzivněji než před Covidem. Od umělců se ale očekávají výsledky, jako kdyby pandemie vůbec nebyla. To nelze myslím dlouhodobě vydržet. Co mohu ze svého okolí a profesního světa pozorovat, je fakt, že umělci i divadla před sebou valí kvanta nenazkoušených premiér, které musí v daném roce realizovat (uzávěry, karantény, posuny termínů repríz…) Zkoušejí několik projektů naráz a nemají vlastně čas na nic plnohodnotně, jsou ve stresu, nervózní, kolabují. Lidé se vzdávají zodpovědnosti a paradoxně opačně lze cokoliv svalit na Covid. Divadelníkům bylo zrušeno velké množství repríz, vše se často ve stresu dohání. Kvantita válcuje kvalitu. To je to, co pozoruji. Je to nemocná doba fyzicky i psychicky. Ne jenom v kultuře. Nelíbí se mi to! Pro tvorbu je toto období velmi nepřející.

My se jako soubor držíme, myslíme pozitivně, máme skvělý tým lidí, snažíme se reagovat na změny, hledáme všemožné formy prezentací, makáme, zkoušíme a plánujeme. I když s vědomím, že ze dne na den může být vše zase jinak. Je to někdy těžké, ale nevzdáváme se.

Jsme nesmírně vděční za grantovou podporu MK a MHMP, díky které můžeme intenzivně pracovat a realizovat naše kulturní aktivity i v období pandemie. Díky zázemí naší zkušebny jsme mnohem flexibilnější a lépe připraveni reagovat na opatření, máme zde prostor pro tvorbu, denní provoz, realizujeme zde veškeré vzdělávací aktivity. Za toto jsme ze srdce rádi, velmi si podpory vážíme.

Pokud bych já osobně, díky tlaku a stresu, který pandemie (ten stres tvoříme my lidé) přinesla, měla někdy ztratit radost z divadla, tak raději skončím. Pořád věřím, že člověk tuto profesi musí dělat s láskou a nadšením, ne pod tlakem. Velmi doufám, že se vše ustálí a najde se přehodnocení systému tak, aby kultura ve zdraví splňovala své poslání.

A co byla největší výzva?
Pokud budu mluvit za sebe jako za tvůrce, tak asi fakt realizovat své představy. Jsem perfekcionista a tvorbě dávám vždy vše, co umím. Ale potřebuji k tomu lidi a prostor. A je velmi těžké, pokud to nemáte. Nemohu tvořit doma ani na počítači. On se ten kvintet těžko staví na dva 🙂

Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Pohromadě jsme byli pořád, ač každý doma. Co se týče provozu, jeli jsme na plné obrátky a neustále přizpůsobovali plány situaci. S tanečníky jsme v první úplné uzávěře tvořili koncepty kreací. Když se mohlo do studia, zkoušeli jsme a samozřejmě realizovali nové cesty prezentací. Zejména se hodně natáčelo, alternovalo… přesunuli jsme se na chvíli z divadla do filmového a online světa. Stres to byl ale někdy pořádný.

Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?

To se asi projeví až časem. Teď mám pocit, že všechna divadla valí ta kvanta neuvedených premiér, nebo zrušených repríz, které byly naplánovány dříve. Myslím, že publikum bude potřebovat po tomto období pěknou dávku humoru.

Dohnali jste premiérové manko?
Pokud myslíte realizaci, tak se denně modlím, abychom ji stihli odehrát ve zdraví a v termínu tohoto roku a splnili plány i podmínky. To je asi ten největší stres, že nevíte, kdo z herců druhý den přijde, kdo bude v karanténě, co se stane.

Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
To určitě ano. Inscenace, které byly před pandemií vyprodány, jsou teď s mnohem nižší účastí. Já se přes to ale nesmírně raduji, že lidé do divadel chodí, že kulturu vyhledávají. To vše svědčí o její potřebnosti a nezbytnosti, zejména v této době.

Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Náš soubor jede v denním režimu. S Covidem se prostě musíte naučit „žít“. Pro tanečníky je to určitě náročné ve smyslu zrušených představení, alternací na poslední chvíli… Kdo pociťuje „nový normál“ znatelně, je provozní tým a umělecké vedení. Pokud po několikáté měníte, co je domluveno, připadáte si jako blázen. Často je to, co máte naplánováno, během hodiny zrušeno, měníte ferman za pochodu, neustále někam běžíte… Přesto se nevzdáváme a přes všechny překážky pracujeme naplno a plánujeme dál.

Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Nenechat si vzít radost, dřinu, svobodu tvorby, dar být spolu.

Pozvěte diváky na rok 2022
Velmi srdečně bych chtěla pozvat diváky nejen na reprízy našich inscenací a poslední premiéru, ale také na tréninky, workshopy, otevřené zkoušky. Na všechna ta setkání na tanečním sále 🙂

Lenka Vagnerová & Company
Taneční divadlo Lenka Vagnerová & Company bylo založeno v roce 2012 choreografkou a režisérkou Lenkou Vagnerovou. Soubor každoročně vytváří nové progresivní autorské inscenace, které v sobě nesou prvky tanečního, fyzického, loutkového i činoherního divadla. Svojí aktivitou se podílí na systematickém rozvoji žánru tanečního divadla na domácích i světových scénách. Existenční otázky, naléhavost témat vztahu člověka k jiným bytostem a okolí, hra se skutečností a fantazií, jsou charakteristické pro tvorbu souboru. Soubor se svými představeními sklidil za dobu své existence řadu významných ocenění a nominací jak v ČR, tak i v zahraničí, např.: Herald Angel Award / Edinburgh Fringe Festival, The Best Dance Performance / Sinapore Fringe Festival, 2x Cena Divadelních novin, Cena města Plzně / Festival Skupova Plzeň, Taneční inscenace roku, Cena diváka, Tanečnice roku / Festival Česká taneční platforma, Total Theatre Award Nomination / Edinburgh Fringe Festival, 7 nominací na Cenu Thálie atd.