Devět otázek pro umělecké šéfy tanečních souborů (2): Nebojte se přijít do divadla

  1. 1
  2. 2
  3. 3
V druhém díle rozhovorového seriálu, který vnikl s cílem zmapovat náladu v českých tanečních a novocirkusových souborech na přelomu epidemií poznamenaných let, přinášíme odpovědi od Lindy Svidró (Pražský komorní balet), Petra Horníčka (Losers Cirque Company) a Lenky Vagnerové (Lenka Vagnerová & Company). Dozvíte se, co pro ně byla největší výzva, jaká by si jejich soubor dal předsevzetí, a především se všichni necháme pozvat do divadla na druhou polovinu letošní sezony.
Pražský komorní balet, Zabiják život – Epitaf (foto Serghei Gherciu)
Pražský komorní balet, Zabiják život – Epitaf (foto Serghei Gherciu)

Linda Svidró

Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Rychle reagovat na vyhlašované změny, řešit nestandardní situace, chránit zdraví své i ostatních, ale zároveň nepřestat pracovat, udržet chod souboru a finančně zvládnout nelehkou zkoušku existence v těžké době.

A co byla největší výzva?
Udržet si pozitivní veselou mysl: denně trénovat, zkoušet repertoár, a přesto nemít tu pomyslnou „třešničku na dortu“ – v divadlech živé diváky.

Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Jako profesionální soubor jsme mohli trénovat a zkoušet, ale bez představení, respektive jen tak online. V takovém zvláštním období skutečně poznáte členy souboru nejen po umělecké, ale i po lidské stránce – jak se dokáží podporovat, kdo je připraven být pozitivní za každé situace, jak se kdo vyrovná s karanténami, a především zavřenými divadly. Byla to „zkouška odvahy“.

Přinesl pandemický rok do umění něco nového po stránce obsahové?
Možná snad pro tvůrce, pro autory nová témata… Pro samotné interprety spíše negativa. Taneční kariéra je i tak krátká na to trénovat, zkoušet a čekat, až se dveře divadel otevřou. A pro vedení souborů? Tam to byl často strach o existenci.

Dohnali jste premiérové manko?
Měli jsme v posledních dvou měsících hned několik premiér a zájezdů – většinou těch již rok odložených. Konečně jsme naši práci prezentovali před diváky.

Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Určitě – je to složitá situace. Nikdo neví, co bude zítra. Ale na druhou stranu cítíme v divadle neuvěřitelně pozitivní energii, snad jako nikdy předtím. Protože ti, co do divadla přijdou, jsou zdraví a šťastní, že mohou. Cítí se svobodně. My tu energii z hlediště cítíme a milujeme naši profesi o to víc.

Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Umělecké vedení musí úplně jinak přemýšlet a plánovat. Dříve jste řešili vážné nemoci či zranění, nyní musíte řešit každou karanténu – interpretů, choreografů a asistentů nebo umělecko-technického provozu souboru. Těch proměnných je daleko víc.
Jan Werich: „Buď připraven, aby se nestalo, že jsi nebyl.“

Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Kultura žije!

Pozvěte diváky na rok 2022
Chraňme zdraví, podporujme zdravotníky v jejich náročné práci, ale nezapomeňme žít … naplno. Těšíme se na vás 23. ledna v Mostě na druhé premiéře představení Zabiják život a 9. února na repríze Kříže u potoka ve Velkém sále Městské knihovny v Praze.

Pražský komorní balet
Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění. Současná tvář PKB – to je deset stálých tanečníků a šest stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný, vlastní technický tým a management. Uměleckou vedoucí je Linda Svidró, která pokračuje v tradici s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka. Spolupracuje se sólistkou a pedagožkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou a baletním mistrem Igorem Vejsadou. Rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu. Pro PKB vytvořil divácky velmi úspěšné představení Kytice (sólista Dominik Vodička získal roku 2019 Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo, Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek čestné uznání za výtvarné řešení v rámci celostátní přehlídky Balet 2019).

 

Losers Cirque Company – Grandiózní (foto Bet Orten 2021)

 

Petr Horníček

Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
My, Losers Cirque Company, se specializujeme na velmi náročné akrobatické prvky. Během pandemie jsme museli ze dne na den rušit představení, ale v našem oboru nejde jen tak najednou přestat trénovat. Máme totiž hodně specifické povolání, a aby představení klaplo, tak jak má, a udrželi jsme si vysoký standard, musí se sejít strašně moc věcí. Jedna věc je pamatovat si choreografii, další věc je mít stále sílu na to ty triky provést, a pak je tu samozřejmě důvěra mezi kolegy, která je nezbytně nutná. Velmi těžko se buduje a strašně snadno o ni přijdete. Rok 2021 byl o znovunacházení důvěry a obnovování vztahů přímo uvnitř souboru i s diváky. Největším tématem je pro nás budování naší „nové” domovské scény v Divadle BRAVO!, bývalém Branickém divadle – schválně říkám nové, protože většinu času, co na ní působíme, fungovala pouze na tréninky a zkoušení nových inscenací. To nejtěžší je pro nás zajistit chod divadla a uvádět inscenace naše a našich hostů. Musíme se vypořádat se zraněními v souboru, s karanténami, s velkým počtem vrácených lístků kvůli nepříznivé pandemické situaci a tak dále. Když se ale představení povede, stojí to za všechny trable.

A co byla největší výzva?
Když se ohlédnu za uplynulým rokem, vybaví se mi několik velkých projektů, které od začátku do konce provázela nejistota. Podařilo se nám odpremiérovat dvě celovečerní představení, zvládli jsme zorganizovat druhý ročník naší letní scény a začaly přípravy dalších projektů, na které se strašně těším. Tou největší výzvou bylo spojit a obnovit to, co bylo zpřetrhané pandemií.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments