Digitální gramotnost se stane nezbytnou dovedností každého hudebníka, říká Vadim Petrov mladší

Jaké byly vaše hudební začátky?
Na pražské konzervatoři jsem vystudoval klasickou kytaru. Působil jsem pod Pražským kulturním střediskem, což byla agentura zastupující umělce. Byl jsem zaměstnán v Československé televizi jako režisér ozvučení a zároveň jsem pracoval jako hudební režisér a studiový kytarista. Vše se změnilo v roce 1989, kdy se společnost otevřela a já se po hlavě vrhl do víru příležitostí, které 90. léta nabízela.

Co vás přivedlo zpět k hudbě?
COVID-19 a digitální technologie. S nástupem pandemie jsem si postavil domácí hudební studio. Nejprve jsem dělal úpravy klasické hudby a zkoumal syntézu vážné hudby a počítačů. Později jsem začal tvořit vlastní hudbu.

Netradiční koncert ve Studiu 1 se bude konat 11. června 2025. Jak dlouho jste tento projekt připravoval a jak náročné to bylo?
Na začátku jsem vedl debaty s dramaturgyní Prague Philahrmonia Hanou Dohnálkovou. Navštěvoval jsem její cyklus soudobé vážné hudby, kde hrají renomovaní skladatelé s vynikajícím vzděláním. Když však používali počítače, připadalo mi to zastaralé vzhledem k tomu, co se všechno v digitálním světě děje. I když uznávám, že rozdíl mezi elektroakustickou a elektronickou hudbou je nejasný, výsledek zapojení nových digitálních možností do tvorby soudobé hudby mi připadal zastaralý a vzhledem k dnešním technologickým možnostem málo objevný.

O čem tedy hovoříte, když mluvíte o počítačové hudbě?
Pracuji se samply, což jsou buď předem nahrané zvuky, úryvky melodií nebo reálné zvuky získané z takzvané hudební knihovny, ať už zaznamenané přímo z reálného prostředí (například šumění moře), nebo vytvořené na syntetizátoru. S těmito „samply“ se následně pracuje pomocí specializovaného hardwaru či softwaru, který umožňuje načítání zvukových vzorků a jejich úpravy v rámci softwarového pracovního prostředí DAW (Digital Audio Workstation).

Takže vaše skladby pro koncert vznikaly tímto způsobem?
Ve skutečnosti ne. Hanka Dohnálková, která má klasické vzdělání a kterou nezajímala debata o rozhraní mezi elektroakustickou a elektronickou hudbou, řekla: „Když napíšeš smyčcový kvartet, my ti ho zahrajeme.“ Netušil jsem, že smyčcový kvartet je velmi prestižní disciplína, podobně jako napsání symfonie nebo opery, přesto jsem na tuto nabídku přistoupil. Jak je těžké napsat smyčcový kvartet jsem zjistil, když jsem ho začal psát.

Koncert nese podtitul „Mezi klasikou a elektronikou“ a bude zahrnovat i skladby Karla Havlíčka. On bude zastupovat elektronickou část a vy na koncertě představíte premiéru svého kvartetu?
Nevím přesně, jak Karel Havlíček vnímá řazení své hudby v kontextu ostatních druhů elektronické hudby. Existují různé styly jako techno, house, trance, drum and bass, breakbeat, IDM, trap a tak dále. Jeho hudbu bych nejvíce zařadil do ambientní hudby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pomalá hudba, bez výrazného rytmu, zaměřená spíše na textury a náladu. Je založena na opakování. Tvůrci ambientní elektronické hudby často opakují jeden hudební vzorec, používají repetitivní sekvence a dosahují hypnotizujícího efektu nebo meditačního pocitu. Také se tento žánr často označuje jako tvorba zvukových krajin nebo ploch. Při přípravě cyklu pro letošní sezónu jsem se setkal s Karlem, který přijel z Los Angeles, kde působí jako skladatel, a navrhl jsem Hance Dohnálkové, zda bychom neudělali společný koncert. Jak Hanka, tak Karel souhlasili.

Můžete poskytnout více informací o konkrétním programu?
Když Karel Havlíček souhlasil s účastí, rozhodl jsem se elektronické pojetí nechat na něm. On je daleko zkušenější, vydobyl si v té hudbě své postavení a žánrově je vyhraněný. Místo toho jsem šel cestou klasických partitur. Na koncertě představím sedm skladeb: dva smyčcové kvartety, tři skladby pro koncertní kytaru, smyčcový orchestr, trubku, hoboj a marimbu, melodram recitovaný Petrem Štěpánkem, hymnus pro Martinu Kociánovou s textem Jaromíra Nohavici, za což jsem mu velmi vděčný, a také elektronickou skladbu, která pracuje se samply – jinou technikou, než jakou využívá Karel Havlíček. V rámci této skladby vystoupí na elektrickou kytaru Miloš Knopp. Vážím si toho, že partů pro klasickou kytaru se ujal profesor Janáčkovy akademie v Brně Vladislav Bláha. Rád bych vyjádřil svůj velký respekt a vděčnost i členům Prague Philharmonia. Samostatná kapitola bude vizuální počítačová show, kterou připraví Vadim Vooku Petrov, což je zatím nemladší z Vadimů Petrovů. Programuje počítačové hry. Jeho profese je na hranici počítačů, výtvarné složky a hudby.

Promítá se do hudby váš vztah k počítačům, když tvoříte podle klasických partitur? U koho jste studoval skladbu?
Výsledek vždy ovlivní technologická cesta, kterou zvolíte. Současná vážná hudba využívá aleatoriku, mikrotonalitu, různé kombinace, někdy označované jako nová komplexita, což zahrnuje složité struktury a vrstvení všeho možného. Nemám ambice ani čas osvojit si tradiční skladatelské techniky, které byly po staletí nutnou výbavou každého vzdělaného hudebníka.

Skladbu jsem nestudoval u nikoho. Tradičně vzdělaní hudebníci mi často vytýkají, že dostatečně nepracuji s motivačním materiálem a místo toho stále přicházím s novými nápady, což může vést k dojmu, že skladba nedrží pohromadě a nové nápady posluchače matou. Možná to tak je. Moje myšlení je ovlivněno kytarou, která staví na riffech – krátkých melodických, harmonických nebo technických figurách. Typickým příkladem je flamenco. Vrstvení malých schémat může vést také ke schématu svého druhu. Na druhou stranu může přinést něco, když ne nového, tak alespoň neotřelého. Bylo by skvělé umět skládat jako Mozart, ale obecně vzato – současná doba nás nutí být univerzálem a k hlubokému ovládnutí nějaké dovednosti nemáme moc času ani soustředění. Samozřejmě, když píšete partituru, musíte znát hudební teorii, harmonii, základní kontrapunktická pravidla a hudební formy. Ale nejsem hudebním skladatelem klasického formátu a vzdělání.

Jak vnímáte rozdíl mezi hudební kompozicí a zvukovým designem?
Mnoho současných tvůrců hudby se již neoznačuje jako skladatelé, ale jako zvukoví inženýři. Vliv počítačů, technologií a umělé inteligence na možnosti tvorby hudby je významný. Myslím si, že se tomu ani skladatelé, kteří staví na tradici, nebudou moct vyhnout. Digitální gramotnost se stane nezbytnou dovedností každého hudebníka. Bude nutné digitální nástroje ovládnout a naučit se s nimi efektivně pracovat.

Domníváte se, že jednoho dne umělá inteligence člověka nahradí?
A nakonec ho vyřadí jako zastaralý a překonaný druh? Myslím, že ne. Umělá inteligence je fascinující nástroj a pomocník, ale lidský mozek je stále nejdokonalejší algoritmus, který existuje.

Co je tedy hlavním stavebním kamenem vaší hudby? Počítač a zkušenosti s kytarou?
Výsledné umělecké dílo, možná jakékoliv dílo, určuje především váš estetický vzorec, algoritmus vašeho myšlení. Použití jakékoliv techniky či formy jen definuje proces. Při tvorbě dáváte do hry všechny své schopnosti a znalosti, ale důležité je také zadání. Zadání určuje, jak bude výsledek vypadat. Historicky se dodržovala žánrová pravidla podle požadavků zadavatelů, kteří objednali konkrétní dílo jako mši, operu nebo koncert a očekávali známé formáty. Ve volné tvorbě máte větší svobodu, ale pokud někdo projekt financuje, musí vědět, co podporuje. I když jde o volnou tvorbu, musí to být oběma stranám jasné. V užitém umění, jako je reklama, film či píseň, se pracuje na zakázce a dodržovat předem stanovený žánr je takřka povinnost.

Na co byste na závěr chtěl posluchače v rámci koncertu předem upozornit?

Já bych především rád vyjádřil svou vděčnost a poděkování Prague Philharmonia, hudebníkům, vedení orchestru, dramaturgii, sponzorům, dále Českému rozhlasu a jeho týmu a v neposlední řadě všem sólistům. Velký respekt také pociťuji vůči návštěvníkům, kteří koncert rychle vyprodali a přijdou si naše společné dílo poslechnout. Pro mě byla příprava tohoto koncertu velká výzva, v zásadě vstup do světa, kde se každá chyba, „neumětelství“ i absence talentu rychle pozná. Tak uvidíme. Moc se na koncert těším.