Morální a duchovní les Claudia Monteverdiho u Šimona a Judy s Collegiem 1704
V pátek 13. září se zlatým písmem zapsal jako večer, kdy jsme měli možnost možná poprvé u nás slyšet dramaturgicky velmi vytříbený výběr skladeb ze slavné sbírky Claudia Monteverdiho Selva morale e spirituale (1641) v mimořádně zdařilém provedení souboru Collegium Vocale 1704 a Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse. Nebojím se tento večer hodnotit jako jeden z vrcholů velmi pečlivě koncipovaného projektu Hudební most Praha – Drážďany. Tímto večerem se soubor kolem vynikajícího Václava Lukse, alespoň pro mne, zařadil mezi již nejen evropskou, ale světovou špičku v interpretaci tzv. staré hudby. Měli jsme možnost v naší nevelké zemi slyšet přímo exkluzivní program, který v Evropě posluchač může zaslechnout možná na několika málo vybraných festivalech staré hudby, jejichž finanční možnosti však zcela převyšují možnosti našich tuzemských pořadatelů či jiných kulturních institucí (Oude Muziek v Holandsku nebo Ambronay festival ve Francii a podobně).
Monteverdiho sbírka duchovní hudby obsahuje kromě mše a capella v tradičním slohu především hudbu pro nešpory již v moderním koncertantním slohu: žalmy, hymny, mariánské antifony, Magnificat, duchovní madrigaly, canzonety a moteta.
Dvojsborové Dixit Dominus II (Žalm 110´) doprovázené houslemi, cinkem a bassem continuem nás brzy vtáhlo do tohoto klenotu Monteverdiho díla, ve kterém zúročil svou veškerou předešlou kompoziční zkušenost i provozovací praxi. Především bych ocenil vynikající interpretační úroveň ve všech detailech. Dokonalá souhra orchestru v čele s vynikající houslistkou Helenou Zemanovou a cinkistou Richardem Šedou, kteří oba zvládli bravurně a s neskrývanou radostí nemalé nároky, které nejen na ně autor kladl. O kvalitách vokálního souboru se napsalo již mnoho superlativ a mohu je jen podtrhnout. Nelze opomenout nejen vynikající soprán Aleny Hellerové, ale i stále v kvalitě rostoucí tenor Václava Čížka.
Co však na mě působilo přímo magnetizujícím dojmem, bylo nebývalé zaujetí a radost, která tryskala ze všech vokalistů či instrumentalistů a kterou vždy brilantně dokresluje svým vedením sám maestro Václav Luks. Řekl bych, že si v ten večer velký Monteverdi podmanil nejen interprety, ale i posluchače samotné. Dle mého spíše neodborného pohledu jde opravdu o vrchol jeho tak zásadního díla. Navíc jsou tyto skladby určeny výhradně k oslavě Boží – k liturgii, která v tehdejší době byla nedílnou součástí každodenní provozovací hudební praxe. Autorovi se podařilo v těchto žalmech a vrcholně pak v závěrečném Gloria mistrně využít zkušeností nejen z kompozice madrigalů, ale i oper (použití nástrojů – ritornely a podobně).
Nemohu zakončit jinak než snesením dalších superlativů a poděkování, že jsme měli možnost zažít a ochutnat opět něco málo z přesažnosti, která je hudbě toliko vlastní. Díky, maestro Václave Luksi, díky.
Foto Michal Adamovský
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
