Dirigent Ilan Volkov: Žádný koncert nevypadá stejně

Izraelský dirigent Ilan Volkov se narodil v roce 1976 v Tel Avivu. Jeho otec Alexander byl koncertním pianistou. Volkov zahájil svou dirigentskou kariéru v devatenácti letech. Po studiích na londýnské Royal Academy of Music získal pozici hlavního dirigenta London Philharmonic Youth Orchestra a asistenta dirigenta Boston Symphony Orchestra. V roce 2003 byl jmenován hlavním dirigentem BBC Scottish Symphony Orchestra a následně se v roce 2009 stal jeho hlavním hostujícím dirigentem. V letech 2011–2014 zastával funkci hudebního ředitele Islandského symfonického orchestru. Během svého působení na Islandu založil festival Tectonics, který nabízí programy klasické moderní hudby v kombinaci s dalšími novými hudebními žánry, jako je improvizace, elektronika a rock. Spolupracuje s řadou dalších orchestrů a vystoupil i v České republice, mimo jiné na Pražském jaru v roce 2021 nebo v prosinci 2023 v Ostravě, kde řídil Janáčkovu filharmonii. V lednu 2024 ho čeká vystoupení se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Rudolfinu.

Na pražském koncertě budete v lednu dirigovat díla tří skladatelů 20. století, Viktora Kalabise (Symfonické variace), Benjamina Brittena (Sinfonia da Requiem) a Sergeje Prokofjeva (7. symfonie). Jaký máte k těmto skladatelům a k těmto konkrétním dílům vztah?
Dirigoval jsem mnoho Brittenových děl včetně dvou jeho oper, orchestrálních děl a koncertů. Vždy je fantastické provádět jeho hudbu s její bezprostředností a emocionální silou.

Prokofjevovu hudbu znám od dětství, je to velmi přirozený skladatel s vlastním orchestrálním zvukem a kouzlem. Velice se těším, že budu moci poprvé provést 7. symfonii poté, co jsem dirigoval mnoho dalších Prokofjevových děl včetně většiny koncertů a několika symfonií.

Kalabisova hudba je pro mě nová, i když jsem několik děl slyšel už dříve. Je vždy fascinující objevovat neznámé hlasy, zejména místních skladatelů, kteří mají vztah k historii orchestru a města. Těším se na objevování této hudby.

V České republice nebudete dirigovat poprvé, jak vzpomínáte na svá minulá vystoupení?
Naposledy jsem vystoupil před několika týdny v Ostravě s Janáčkovou filharmonií. Zahráli jsme několik děl od Ligetiho, Stravinského a Bartóka, takže to byl velmi vzrušující a neobvyklý program, který jsem si hodně užil.

Jaký máte vztah k české hudbě a k českým skladatelům?
Moc rád mám Janáčkovu hudbu. Jedno ze svých prvních CD jsem nahrál právě s jeho hudbou (včetně Věčného evangelia) a miluji jeho klavírní a komorní hudbu. A samozřejmě neuvěřitelné a originální Janáčkovy opery.

A jak se vám líbí Praha?
Poprvé jsem přijel do Prahy s rodiči v roce 1990 a od té doby jsem tu byl několikrát. Je to město, ve kterém se vždy hodně naučím a vždy se těším na další návštěvu. Staré centrum města je pro mě jedním z nejzvláštnějších míst na světě, podobně jako starý Řím. Místo, které si stále uchovává své tajemství a zvláštní charakter.

Jste pověstný tím, že své koncerty stavíte na specifické a originální dramaturgii a zabýváte se soudobou hudbou a hudbou 20. století. Jak taková skladba vašich koncertů může vypadat?
Žádný koncert nevypadá stejně. Ale rozhodně vždy přemýšlím nad tím, jak kombinovat hudbu žijících skladatelů se starší hudbou. A často skutečně začínám moderní nebo novou skladbou, kterou chci provést, a na ní postavím celý program. To bohužel stále není tak běžné, protože mnoho interpretů nad novou hudbou přemýšlí až jako nad tou poslední.

Zabýváte se především orchestrální hudbou, dirigoval jste i opery?
Dirigoval jsem už poměrně dost oper, od Čajkovského po George Benjamina, včetně několika premiér. Nedělám to často hlavně proto, že mám tři děti a nemohu pravidelně věnovat tolik dlouhého času potřebného pro nastudování opery. Takže je to spíš praktická záležitost než cokoli jiného.

Jaký je váš vztah k hudbě Richarda Wagnera, která se v Izraeli prakticky neuvádí?
Wagnerovu hudbu jsem objevil, když jsem jako třináctiletý žil v Mnichově. Poprvé jsem tam viděl mnoho jeho oper. To byl zážitek! A několikrát jsem dirigoval předehry a jeho podivuhodnou Siegfriedovu idylu. Bez ohledu na politické a společenské myšlenky v jeho operách, hudba je to výbušná a tak krásná!

Vyrůstal jste v hudební rodině, můžete zavzpomínat na své dětství a začátky?
Můj otec byl klavírista a hrál v Izraelském klavírním triu. Mnoho let také vyučoval na Hudební akademii v Tel Avivu, takže mám mnoho vzpomínek na jeho koncerty a na to, jak jsem mu otáčel stránky s notami. A samozřejmě jsem s ním a s maminkou chodil na koncerty, do opery, galerií, muzeí atd., protože se vždycky zajímali o spoustu umění. To mělo na můj život rozhodně velký vliv. Studoval jsem housle, pak klavír a brzy také skladbu, což vedlo k mému neustálému zájmu o veškerou novou hudbu se všemi jejími žánry a komunitami.

Máte nějaké zvláště oblíbené skladatele nebo díla a nějaké dirigentské sny nebo přání, co byste rád uvedl nebo nahrál?
Tolik toho ještě zbývá, Debussyho Pelléas a Mélisanda, Bergův Wozzeck, Janáčkovy opery atd. Dělám také velký výzkum hudby 20. století s dosud neprovedenými díly skladatelů z Jižní Ameriky, Asie a východní Evropy, které, jak doufám, budu pravidelněji nahrávat a prezentovat.

A co vás kromě pražského koncertu čeká v blízké době?
V březnu se vracím k Bruselské filharmonii, kde nyní pravidelně působím jako hlavní hostující dirigent. Uvedeme Pelléase a Mélisandu od Schönberga, což miluji, a nové dílo Mirely Ivičević pro fantastického houslistu Ilju Gringoltse. V květnu se vracím na festival Tectonics Glasgow, kde společně s dalšími povedu velkou dvoudenní akci nové hudby a také zde budu dirigovat poměrně dost premiér. Je to festival, kde jsem kurátorem a organizátorem již více než deset let na mnoha různých místech a s různými partnery a je mi velmi blízký. Je to místo, kde představujeme novou orchestrální hudbu, improvizované sety, elektronickou hudbu a zvukové umění.

Děkujeme za rozhovor!