Dirigent Marián Lejava s flétnistkou Simonou Pingitzer oslnili diváky. Tleskali po každé větě

Pozdně romantický klenot Antonína Weberna Passacaglia pro orchestr, op. 1, ve skutečnosti není skladatelovým prvním dílem, jak by mohlo naznačovat opusové číslo. Můžeme ho ale označit za první dílo, v němž zachycujeme počáteční rysy jeho dalšího směřování. Po tom, co nenápadné pizzicato uvedlo dílo, Cyril Šikula flétnou snivě rozechvěl tóny prvního tématu, které se postupně rozhořelo do mahlerovské impulzivnosti. V tichých pasážích Katarína Turnerová harfou podkládala tóny, které jakoby jen nitkami držely harmonické zabarvení souzvuků. Orchestr ale občas narážel na nízký dynamický strop a některé gradace tak vyzněly poněkud ploše.

Flétnistka Simona Pingitzer zaplnila sál dokonalými tóny

Marián Lejava ukázal, že i když se soustředí především na interpretaci nové hudby, nečiní mu problém vrátit se i k hudební tradici té staré. Koncert pro flétnu a orchestr č. 1 G dur Wolfganga Amadea Mozarta nese skladatelovu charakteristickou svěžest a hravost. Už v první větě Allegro maestoso nás hráči hned v úvodu odvezli na rychlém kočáře svižných smyčců. Simona Pingitzer do díla vstoupila velmi přirozeně, jako by její hra vycházela přímo z orchestrálního podhoubí. Svoji hru rozvíjela velmi měkce a vzdušně. V druhé větě Adagio ma non troppo orchestr předal téma flétnistce a začal pomalý, něžný dialog v hudebním rozhovoru. Hráči se nesli na stejné hladině, kde ani dechové nástroje nevyčnívaly. Lesní rohy však mohly být výraznější. Zdálo se, že snaha o jemnost někdy vedla k nestabilní křehkosti v momentech, kdy měl tón být rovný a znící – svítící jako slabý, ale přece viditelný paprsek světla. Simona Pingitzer se držela čistého provedení a bez zbytečné virtuózní expresivity zůstávala věrná povaze díla. Věta je zakončena jejím sólem a bylo příjemné sledovat, jak jedna flétna dokáže zaplnit sál plným a čistým tónem. Poslední věta Rondo: Tempo di Menuetto se pichlavou flétnou a smyčcovou podporou na začátku rozběhla do vznešené oslavy klasicismu. Marián Lejava jakoby sledoval, odkud orchestrální vítr fouká a následně tomu směru věnoval gesto nejen rukou, ale celým tělem.

Stravinského Symfonii o třech větách Marián Lejava téměř protancoval

Ačkoliv nejde o programovou kompozici, Symfonie o třech větách Igora Stravinského v sobě nese dramatické válečné napětí. Už první věta Overture: Allegro jakoby ironizovala armádní pochod. Je to téma, které s hudbou Stravinského dobře koresponduje, protože stejně jako na bojišti, tak i v tomto díle je třeba očekávat neočekávané. Skladba je někdy označována jako Svěcení jara pro koncertní sál, přesto ji Marián Lejava téměř protancoval.

Rytmická hravost a přerušované fráze držely diváka v neustálém napětí. Dřevěné dechové nástroje zněly rázně jakoby se serialistickými opakovanými sekvencemi a efektně, jako šicí stroj držely pomalu kolísavé smyčce. Ve druhé větě Andante Turnerová ukázala, jak se dá hrát na harfu s volností a zároveň ostře. V části, kdy hrála duet se smyčci, posouvala jejich éterické znění do antického ligotu. Poslední věta Con moto předvádí svou velikost a nechcete odvrátit zrak, i když víte, že vás převalcuje. Za zvuku výrazných tympánů stály lesní rohy pevně a hrdě, zatímco smyčce jakoby jen akcentovaly jejich kázeň. Později je přerušil duet fagotů, které až se scherzo hravostí přemostily dílo do pozitivní nálady. Harfa a klavír jsou v díle jako vnitřní kostra a opravdu, jejich zvuk účinně držel souzvuky pohromadě a dával jim pevnou půdu pod nohama.

Dramaturgicky poutavý večer byl diváky oceněn (i když tleskání po každé větě bylo možná trochu přehnané). Lejava vyextrahoval z děl jejich kvalitu a přetlumočil ji orchestru, který jeho jazyku rozuměl. Přitom měl úroveň nadšení z hudby buď vysoko, nebo ještě výš, a zdálo se, že čím složitější úseky přicházejí, tím jeho entuziasmus stoupá.

Slovenská filharmónie: Webern Mozart Stravinskij
14. března 2025, 19:00 hodin
Koncertná sieň Slovenské filharmónie

Program:
Anton Webern: Passacaglia pro orchestr, op. 1
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro flétnu a orchestr č. 1 G dur, KV 313
Igor Stravinskij: Symfonie o třech větách

Účinkující:
Slovenská filharmonie
Marián Lejava – dirigent
Simona Pingitzer – flétna