Dirigent Tomáš Hanus strhl FOK k nadšenému výkonu, klarinetistka Sharon Kam ukázala brilantní techniku

Tomáš Hanus je v dnešní době hudebním ředitelem Velšské národní opery v Cardiffu. Na česká koncertní pódia a do operních domů se dostává na občasná hostování. Před Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK stanul po dlouhých šestnácti letech. Jeho umělecké renomé v zahraničí dosáhlo pozoruhodných met a současně se i prohloubila jeho výjimečná umělecká erudice. S výsledky jeho kreací se můžeme seznámit na nahrávkách, jeho umělecké vize je možné si přečíst v nedávno publikovaném rozhovoru, který poskytl Opeře PLUS. Z uvedených zdrojů se dá vyčíst, s jakou poctivostí a zápalem řeší své umělecké úkoly. Z koncertu s pražskými symfoniky bylo současně patrné, jak dokáže spolutvůrce přesvědčit o své koncepci a jak je dokáže strhnout k zapálenému výkonu. 

Do dramaturgie koncertu byla zařazena symfonická báseň, sólový koncert s orchestrem a symfonie. Všechny skladby pocházely z doby romantismu, rozdíly v kompozičních přístupech však byly mezi nimi patrné. Interpretace je také dostatečně zohlednila. V úvodu večera zazněl výňatek z opery Richarda Wagnera Tristan a Isolda, z něhož autor vytvořil samostatné jednověté symfonické dílo Preludium a Isoldina smrt z lásky. Objevuje se v něm známý „tristanovský akord“. Jeho tonální ambivalence dala základ postupnému procesu rozpadu tonality, hudebnímu prostředí, které později využívala dodekafonie Druhé vídeňské školy a její následovníci. „Tristanovská harmonie“ se opakuje v transpozicích od různých tónů, jen v omezené míře však nahlodává tonální cítění. Na jejích modifikacích ale Wagnerova opera Tristan a Isolda postavena není, v hudebním vyjádření příběhu nešťastné lásky a jejích úkladů se podílí spíše tonálně situované melodie. Jejich podíl v symfonické básni Preludium a Isoldina smrt z lásky je větší než vliv akordu destruujícího funkční systém. Přesto Tomáš Hanus jeho vliv beze zbytku zúročil, když začátek skladby za přítomnosti popsaného souzvuku podal v tak pomalém tempu, že tristanovský akord vyzněl především ve své samostatné kvartové zvukovosti, než aby prokázal ambivalenci svých perspektiv pro pokračování. Tím interpretační složka doplnila složku strukturální. V dalším průběhu dirigentova plánu se ukázalo, že motiv začátku, dříve zmrtvělý, získal nové evoluční možnosti. Stalo se tak v okamžiku, kdy je tristanovský akord proměněn do pouhého durového akordu – ten je vždy uplatněn jako nečekané vyústění klasického dominantního septakordu. Skladba symfonické fresky Preludium a Isoldina smrt z lásky je završena katarzí, jejíž účinnost dopadla i na posluchače ve Smetanově síni.

Dramaturgickou položku sólového instrumentálního vystoupení s orchestrem vyplnil rozsáhlý Koncert pro klarinet a orchestr č. 2 Es dur Carla Marii von Webera, tedy skladatele o generaci staršího než Richard Wagner. Jedná se o slavné koncertantní dílo nabízející sólovému hráči nemalou škálu možností prokázat svůj technický i výrazový um. Současně je opusem, jenž svými výrazovými prostředky směřuje v mnoha ohledech ještě ke klasicismu. Tento sloh ještě platil v roce vzniku skladby 1811 za soudobý směr, ve kterém se aktuálně vyjadřovaly poslední skladby Haydnovy či Beethovenovy. Haydn umírá v roce 1809, Beethoven v roce 1827. Nutno připomenout, že nový trend, jenž ve své době přinášejí raní romantikové, již Beethovenovi způsobuje problémy kvůli odklonu zájmu o jeho tvorbu. Weberův druhý klarinetový koncert je novátorský v nečekaných tonálních zvratech, vynalézavé rytmice sólového hlasu i emocionální melodice pomalé střední věty. Všechny záhyby jeho kompozice pak vystihla renomovaná izraelská klarinetistka Sharon Kam. Přednesla sólový part v oslnivém světle brilantní techniky i v měkkém lyrismu. Dokázala na malé ploše pracovat s dynamickými zlomy i rozvinout jeden tón do nevídané zvukové podoby. V sólovém přídavku inspirovaném balkánským folklorem pak její interpretační dovednost udržela výrazové napětí ve skladbě založené jen na jedné linii bez akordického doprovodu. Těšíme se, že jednou přiveze do Prahy například klarinetový koncert Aarona Coplanda, který tak skvěle natočila s Londýnským symfonickým orchestrem, a že se v něm klasickému publiku představí také jako jazzová klarinetistka. Pražští symfonikové byly sólistce dokonalou oporou. Pod taktovkou Tomáše Hanuse nebyl sólový klarinet nikde překryt doprovodným tělesem. Současně dirigent citlivě reagoval na tempové proměny a místní agogické výkyvy izraelské umělkyně.

Závěr večera patřil Symfonii č. 4 d moll Roberta Schumanna. Rokem svého vzniku zasahuje do období přípravy Wagnerova Tristana. Nese rysy rozvinutého romantického „symfonismu“ spadajícího do takzvané klasicko-romantické syntézy. A to i přes to, že stěžejní díla uvedené stylové vrstvy vytvořili romantici o generaci mladší: Johannes Brahms, Antonín Dvořák a další. Robert Schumann ve své Symfonii č. 4, jednovětém díle, řeší sonátový cyklus jako komplex částí probíhajících bez přestávky, vnitřně svázaných spojkami a přechodovými pásmy. V podobném půdorysu, jak jej využil Liszt ve své klavírní Sonátě h moll. Nutno dodat, že Lisztovo tektonické řešení je přece jen důmyslnější, na kráse Schumannovy hudby to však nijak neubírá. Obě skladby se svým vznikem váží k roku 1853. V podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK pod vedením Tomáše Hanuse na mne Čtvrtá symfonie Roberta Schumanna mocně zapůsobila. Naprosto chápu její lehce asketickou instrumentaci a neberu vážně výtky dobových kritiků na její vrub. Musím ale vysoko vyzdvihnout především interpretační rozměr, který pod vedením dirigenta Hanuse Schumannova Čtvrtá symfonie získala. Našel v ní brahmsovský tah podpořený barevnými preferencemi – vše, co o dvě desítky let později ozdobilo Brahmsovo symfonické dílo. Schumannova symfonie je spjata hlavním tématem první věty, energickou hudbou, jež se rozvíjí stále se proměňujícím harmonickým procesem. Uvedené hlavní téma se v průběhu skladby několikrát vrací, skladbu v modifikované verzi též v závěru vygraduje. Síla symfonie je v evoluci vedoucí dravě hudbu vpřed – ta ji dokáže povznést do vzletných výšin. V interpretaci Schumannovy symfonie se plně rozvinula schopnost Tomáše Hanuse strhnout orchestr k nadšenému výkonu a hudba pod jeho rukama získala nebývalý spád a lesk.

Koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK posluchači odměnili nadšeným potleskem. Doufejme, že se tento sympatický dirigent opět brzy do Prahy vrátí.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Sharon Kam & Tomáš Hanus
4. prosince 2024, 19:30 hodin
Smetanova síň, Obecní dům

Program
Richard Wagner: Tristan a Isolda, předehra a Isoldina smrt z lásky
Carl Maria von Weber: Klarinetový koncert č. 2 Es dur, op. 74
Robert Schumann: Symfonie č. 4 d moll, op. 120

Účinkující
Sharon Kam – klarinet
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Hanus – dirigent