Divadla zblízka: Operní dům v Lipsku

Operní představení se provozovala v několika divadelních budovách, až bylo roku 1817 otevřeno městské divadlo, takzvaný Komedienhaus. Navrhl jej architekt Friedrich Weinbrenner. Sál divadla pro necelých dvanáct set diváků měl tři pořadí. V roce 1829 bylo krátce přejmenováno na Saské dvorní divadlo. Pak jej provozovaly soukromé subjekty a v době, kdy byla postavena budova Nového divadla, dostalo název Staré divadlo. Hrály se zde pak činohry a menší opery. Během let bylo přestavováno a počet míst se zvýšil. V divadelním životě města mělo nezastupitelný význam. Měla zde premiéry díla stěžejních německých skladatelů a dramatiků. Heinrich Marschner zde uvedl svého Vampýra, Templáře a židovku a další opery. Od Alberta Lortzinga to bylo celkem osm premiér. Schumannova Jenovéfa se zde poprvé hrála roku 1850. První operou zdejšího rodáka Richarda Wagnera, která se tu hrála, byl roku 1853 jeho Tannhäuser. Divadlo, nacházející se na náměstí Richarda Wagnera, bylo za války v roce 1943 bombardováním zničeno a později již obnoveno nebylo.

Neues Theater (Nové divadlo), reprezentativní a veliká stavba ve slohu pozdního klasicismu, bylo vybudováno na severní části náměstí Augustusplatz v letech 1864–68 podle projektu Carla Ferdinanda Langhanse. Tento významný německý architekt navrhoval z oboru divadelních staveb kupříkladu Krollovu operu a později požárem zničený operní dům na třídě Pod Lipami v Berlíně. Dále to byla divadla ve Vratislavi, Štětíně, Desavě a Legnici. Jen pro zajímavost, byl též synem známého autora Braniborské brány v Berlíně, architekta Carla Gottharda Langhanse.

V prostorném interiéru Nového divadla (plošně bylo větší než milánská Scala) se umístilo ve třech pořadích tisíc sedm set diváků. Bylo zde navíc ještě tři sta míst k stání. Premiérovým představením byla Goetheho Ifigenie na Tauridě. Činohry se později z větší části přestěhovaly do Starého divadla a nová scéna byla díky své výborné akustice a prostornosti využívána pro operní a baletní představení.

Lipská opera byla prvním divadlem, ve kterém byla po uvedení v Bayreuthu hrána v roce 1878 kompletní Wagnerova tetralogie Prsten Niebelungův. Ředitelem divadla se stal Adolf Förster a operním šéfem známý Angelo Neumann, který později působil v Novém německém divadle v Praze (současná budova Státní opery). Ten byl velkým přítelem Richarda Wagnera a též propagátorem jeho děl. V letech 1862–1868 zde působil jako dirigent Gustav Mahler. Mezi dvěma světovými válkami měla premiéru opera rakouského skladatele Ernsta Křenka Jonny spielt auf, dále Pád a vzestup města Mahagony od Kurta Weila. Roku 1938 zde byl hrán cyklus všech oper Richarda Wagnera. Dílo Carla Orffa Catulli Carmina mělo premiéru dokonce v roce 1943. Ve stejném roce pak bylo divadlo vybombardováno.

Lipský operní život byl ale neodmyslitelně provázán také s koncertní hudební činností. V roce 1884 byl otevřena prostorná klasicistní budova koncertní síně Gewandhausu. Jejími architekty byli Martin Gropius a Heino Schniede z Berlína. Gropius byl mimochodem strýcem o mnoho mladšího zakladatele Bauhausu, Waltera Gropiuse. Větší ze dvou bohatě zdobených koncertních sálů budovy měl místo pro tisíc pět set šedesát posluchačů. Působila zde řada slavných dirigentů jako Artur Nikisch, Wilhelm Fürtwangler, Bruno Walter. Za války byl koncertní dům rovněž zničen.

Gewandhaus orchestr pak hrál mnoho let v takzvané Kongreshalle. Byl to sál umístěný v pěkné secesní budově s padesát metrů vysokou věží, postavené lipským architektem Heinrichem Rustem roku 1900 jako společenský dům. Nachází se hned vedle vstupu do lipské zoologické zahrady nedaleko středu města. Byla to významná éra orchestru za vedení dirigentů Petera Konwitschného (jeho syn Peter Konwitschny, známý režisér, zde o mnoho let později působil jako šéfrežisér), Václava Neumanna a Kurta Masura.

Přečtěte si takéLipský Gewandhaus třikrát a pokaždé jinak

Nová koncertní síň (jediná, která byla v bývalé Německé demokratické republice vybudována) byla otevřena v roce 1981. Byla ovšem postavena na jiném místě než starý Gewandhaus, přímo naproti Lipské opeře na současném Augustově náměstí. Orchestr tehdy zahájil nový provoz pod svým šéfem Kurtem Masurem Beethovenovou Devátou symfonií. Za nedlouhou dobou zde pro zajímavost hostoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Po něm pak nastoupil Herbert Blomstedt, Riccardo Chailly a od letoška je jeho kapelmajstrem Andris Nelsons. Pokud se ještě vrátíme k velmi důležité české stopě v éře Gewandhausu orchestru, je třeba jmenovat dirigenta Václava Neumanna, který byl šéfem tohoto tělesa v letech 1964–1968 a zároveň hudebním ředitelem lipské opery.