Divadlo F. X. Šaldy propojí všechny tři soubory

Jde o velmi ojedinělý počin, který se naprosto vymyká divadelním standardům a je zcela výjimečný i v rámci celé České republiky. Již od prvních zkoušek probíhalo vše úplně jinak než při práci na jakékoli běžné inscenaci. Zahájení zkoušení proběhlo v hledišti Šaldova divadla, protože nikam jinam by se všichni účinkující a inscenační tým nevešli.

Původní nápad vedoucí ke vzniku celého projektu se zrodil v hlavě šéfky činohry a režisérky Kateřiny Duškové. Sama o tom říká: „Miluji náš divadelní dům plný zázraků, nabitý až po střechu tvůrčími osobnostmi, které se vyjadřují po svém. Fascinuje mě ta úžasná energie, která z nich ze všech vyzařuje. Toužila jsem našim divákům zprostředkovat všechno, s čím se denně setkávám na našich chodbách – hudbu, zpěv, tanec a herce ruku v ruce s kouzly a zázraky, na které nesmíme přestávat věřit.“

Záměr se začal postupně zhmotňovat. Dramaturgové začali hledat text, který by dal rovnoměrně vyniknout všem souborům, ovšem záhy zjistili, že takový scénář prostě neexistuje a bude třeba jej napsat.

„Jedna z prvních věcí, která nás napadla, bylo obrátit se k žánru fantasy,“ prozrazuje Jiří Janků, dramaturg a spoluautor scénáře. „Jednak je poměrně oblíbený, a především dává šanci propojit hudbu, tanec i slovo do smysluplného tvaru. Chtěli jsme vytvořit alegorii dnešního neklidného světa, který má spoustu trápení a starostí a potřebuje nějakou naději, lék… Velkým inspiračním zdrojem nám pak byla nádherná krajina Jizerských hor, a tak jsme právě sem celý náš fantasy příběh zasadili. Sice jsme je zástupně nazvali Mlžnými horami, ale věříme, že libereckým divákům budou díky tomu kořeny toho příběhu velmi blízké.“

Spoluautorka libreta a dramaturgyně projektu Lenka Chválová přiznává, že do práce vstupovala s velkými obavami. „Ten strach a pochybnosti na cestě do neznáma jsme během psaní pocítili mnohokrát. Vyvrcholil ovšem ve chvíli, kdy jsme hotový scénář odevzdali skladateli Janu Kučerovi a napjatě čekali, jestli se vydá hledat čarovný klíč s námi… prostě jestli ten neobvyklý tvar půjde zhudebnit! Když jsme pak naši Legendu poprvé poslouchali, žasli jsme, jak citlivě pochopil a vystihl celý příběh, jednotlivé situace a každé hnutí v duši našich postav. To byl první velký zázrak na naší cestě.“

Autor hudby Jan Kučera k tomu dodává: „Při našich pracovních schůzkách jsme si ujasnili, kde potřebujeme hudbu dramatickou a kde například lyrickou. Takový dramaturgický plán mi ohromně pomohl při uchopení celé formy tak, aby byl příběh pro diváka srozumitelný a neztratil tah. Snažil jsem se vytvořit výrazná hudební témata, ta látka je v podstatě pohádková a sluší jí v dobrém slova smyslu nekomplikovanost. Byla zde představa rodinného představení, tomu tedy odpovídá i zpracování písní, árií či baletních čísel. Mou snahou pak bylo využít všech barev symfonického orchestru.“

Text začal vznikat v době tvrdého lockdownu, kdy jsme se všichni potýkali především se strachem – z nemoci, z budoucnosti, se strachem o své blízké. Byl to strach paralyzující, strach z neznámého, strach, se kterým se musíme vyrovnávat stále znovu a znovu, ať je nám pět nebo padesát. Proto se boj se strachem stal stěžejním tématem naší inscenace. Příběh není nikterak složitý, ústředními hrdiny jsou tři sourozenci – děti, které přicházejí o rodiče a prchají z bezpečného světa lidí a vydávají se do neznáma hledat mámu a tátu. Svět lidí řídí lehce totalitně-populistický Starosta a jeho mocná Dáma. Děti procházejí bouří na hřebenech hor a objevují cizí světy dávných sousedů – Ušatých, kteří nemluví, ale pouze zpívají a Divokých, kteří se vyjadřují pouze pohybem. Na své cestě čelí strachu, pochybám i nutkání vrátit se do bezpečí, najdou dětské kamarády z rodu Ušatých a společně pak pokračují dále. Nevzdávají se a jejich cesta za rodiči se mění v cestu za svobodu celé populace Mlžných hor. Setkávají se s řadou zvláštních bytostí a odemykají mnohé zapovězené dveře, aby nakonec našly odpověď pro všechny trpící a zázračný lék na každou duši.

Jedná se o velmi syntetické divadlo propojující na vysoké úrovni všechny své složky. Svědčí o tom i jména renomovaných umělců, kteří se na přípravě inscenace podílejí. Vedle výše uvedených autorů a režisérky je potřeba ocenit choreografie Petry Parvoničové, scénu Hugo Čačka, kostýmy Agnieszky Páté – Oldak, ale také práci dirigentky Anny Novotné Peškové a mnoha a mnoha dalších, kteří se na projektu podílejí.

Pokud jde o umělce, kteří v inscenaci vystupují, jejich výčet by byl téměř nekonečný. Za činohru jmenujme alespoň Tomáše Váhalu a Evu Goldmannovou v rolích dětí Kvítka a Mařinky, Václava Helšuse coby Starostu a Markétu Tallerovou jako Dámu. Z operních umělců se můžeme těšit například na dvě děti ze světa Ušatých, Čečetku a Sedmihláska, které alternují sopranistky Miroslava Časarová a Stanislava Kozubíková a tenoristé Sergey Kostov a Dušan Růžička. Baletní soubor zde vystupuje téměř kompletní včetně Annabel Pearce v roli Pomněnky, Rory Fergusona, Mariany Fonseca Torres a dalších. Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na úžasný orchestr DFXŠ a dámský i pánský operní sbor.

Nenechte si ujít světové premiéry velkého dobrodružství v Šaldově divadle již 20. a 22. května, reprízy pak 24. května a 12. června.