Divadlo JEDL uvádí inscenaci Opera Ibsen / Přízraky

JEDL připravuje poprvé ve své historii „velké plátno“ ve smyslu početného obsazení a výrazné technické náročnosti. Ibsenovo drama jako hudební divadlo. Současná opera. Spojení režiséra Jana Nebeského, který se Ibsenovu dílu věnuje po dobu celé své kariéry (dosud režíroval osm jeho dramat) a Matouše Hejla, zástupce nejmladší generace hudebních skladatelů, slibuje výrazné uchopení žánru a významný příspěvek k možnostem a podobám hudebního divadla v 21. století, které může i dnes pracovat s provokací.

„Tehdy byly Přízraky kontroverzní z důvodů naznačeného incestu mezi sourozenci a vyústění hry, které připouští to, co bychom dnes nazvali eutanázií. To, co nám dnes připadá jako něco přirozeného – že matka svému dítěti pomůže, ušetří ho bolesti a rozpadu, bylo tehdy vnímáno jako zabití.” S odkazem na volbu vizuálu k představení režisér dodává: „Díváme se do nejintimnější zóny, tak jako v Ibsenově hře – a to je pohled, který je skoro vždycky nepříjemný. Je ale dobré si uvědomit, že temná území duše máme všichni.”

Libreto pro operu vytvořila na podkladě Ibsenovy hry Přízraky Lucie Trmíková, scenáristka a herečka, která dosud ztvárnila v inscenacích Ibsenových her šest velkých ženských rolí. K nim podotýká: „Ibsenovy ženské hrdinky jsou dokonale stvořené postavy, často spíš antihrdinky. Když si je dám vedle sebe, vidím ženy toužící po lásce a po pravdě i za cenu velkých obětí. Nikdy nejdou tou širší a snazší cestou. Jsou urputné, často nesnesitelně. Často se mýlí. Hodně bojují. V tom je pro mě Ibsen naprosto současný. Nedává přitom návod, neposkytuje rady, ale ptá se. A jeho otázky jsou provokativní a překračují právě ty intimní zóny, o kterých mluví Jan Nebeský.”

Součástí tvůrčího týmu je také norská skladatelka a interdisciplinární umělkyně Tine Surel Lange, která se zaměřuje na tvorbu zvukově-obrazových konceptuálních děl. Pro inscenaci Opera Ibsen / Přízraky vytváří abstraktní portrét paní Alwingové: „Fascinuje mě jako postava, svými mnoha vrstvami. Neustále přebírá a ztrácí kontrolu a moc nad vyprávěním, do kterého je umístěna, a tím, co reprezentuje jako ženská postava.” Českému publiku svou tvorbu představila na mezinárodním festivalu nových médií, experimentální hudby a tance Echofluxx v roce 2017.

„Pětice postav tvoří mikrokosmos Přízraků, ve kterém se každá z nich projevuje způsobem jí vlastním, šumí nebo mlaská. Rozdíl mezi hercem a zpěvákem zde nehraje roli. Vzniká až komiksový svět, ve kterém je naprosto pravděpodobné třeba to, že jeden mluví a druhý mu odpovídá zpěvem. Samotný prostor Rajské zahrady a její bohatá akustika přispívají k určitému zpomalení a rozostření času, ve kterém se postavy nacházejí,“ uvádí hudební skladatel Matouš Hejl.

Inscenace bude mít premiéru 10. dubna 2022 v 19:30 hodin v komplexu Gabriel Loci, bývalém benediktinském klášteře svatého Gabriela na pražském Smíchově. Místo přináší vlastní dramatický prvek: Minulost se zde setkává se současností, a v režijní koncepci Jana Nebeského, kde krajina navozuje pocit nebezpečí, se stává zdánlivým útočištěm. Nejbližší reprízy se konají 11. a 12. dubna 2022, vždy v 19:30 hodin.

Nové nastudování inscenace v orchestrální úpravě se odehraje 26. června 2022 v Ostravě, na festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava.

Opera vznikla a bude uváděna v rámci projektu „Play Ibsen! – divadelní inscenace s doprovodným programem“, podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska z Fondů EHP 2014 – 2021.

Ibsen / Nebeský / Trmíková / Hejl / Surel Lange: Opera Ibsen / Přízraky
Autor: Henrik Ibsen
Překlad: František Fröhlich
Hudba: Matouš Hejl
Libreto: Lucie Trmíková
Režie: Jan Nebeský
Scéna: Jan Nebeský a Petra Vlachynská
Kostýmy: Petra Vlachynská
Instalace a video: Tine Surel Lange

Obsazení:
Helena Alvingová: Lucie Trmíková
Osvald Alving: Miloslav König
Pastor Manders: Igor Chmela
Jakub Engstrand: Petr Jeništa
Regina Engstrandová: Magdalena Malá

Bicí/perkuse: Antonín Procházka
Baskytara: Petr Tichý
Tuba: Jiří Genrt
Cimbál: Jan Mikušek
Kytara: Štefan Szabo

Jan Nebeský
Režisér, pedagog na Katedře činoherního divadla na DAMU, držitel Ceny ministerstva kultury za přínos oboru Divadlo. V roce 2011 spoluzaložil Divadelní spolek JEDL.

Dosud režíroval osm Ibsenových dramat (Přízraky, John Gabriel Borkman, Stavitel Solness, Divoká kachna, Když my mrtví procitneme, Eyolfek, Heda Gablerová, Nora).

Matouš Hejl
Tvorba Matouše Hejla se rozprostírá do oblastí vážné hudby, experimentální elektronické hudby, filmu, divadla, radioartu a multimédií. Matouš Hejl studoval skladbu ve Stockholmu na Royal College of Music, na pražské Akademii múzických umění a na Berklee College of Music v Bostonu. Byl finalistou soutěže České filharmonie a získal Cenu Karla Krautgartnera 2016 za nejlepší skladbu pro jazzový orchestr. Se spolkem JEDL spolupracoval na úspěšné inscenaci Zahradníček / Vše mé je tvé (premiéra 2020, inscenace roku v Cenách divadelní kritiky).

Lucie Trmíková
Herečka, pedagožka činoherního herectví na DAMU. Nositelka mnohých ocenění (Thálie, Ceny Divadelních novin, Ceny divadelní kritiky a další.) Lucie Trmíková dosud ztvárnila v Ibsenových hrách šest velkých ženských rolí (Hilda / Stavitel Solness, Frida / John Gabriel Borkman, Gina / Divoká kachna, Irena / Když my mrtví procitneme, Rita / Eyolfek, Heda / Heda Gablerová).

Tine Surel Lange
Norská skladatelka a interdisciplinární umělkyně žijící a působící na Lofotech, k jejímž hlavním inspiracím patří mytologie, symbolika, arktická krajina a její zvuky. Studovala Sound Design na Sonic College (DK), skladbu a technologie v hudbě na Norské hudební akademii v Oslu a digitální skladbu na Litevské hudební a divadelní akademii ve Vilniusu. Práce Tine Surel Lange byla uváděna v Evropě, severní Americe i Asii. Svá elektroakustická díla prezentuje v institucích CCRMA (US), EMS (SE), Notam (NO) a MISC (LT).

JEDL
Současná tvorba umělců JEDLu vychází z dlouhodobé spolupráce Jana Nebeského, Lucie Trmíkové a Davida Prachaře, která byla započata již v Činoherním klubu v roce 1991. Samotná činnost spolku pak byla zahájena v roce 2011. Za rok 2021 získal spolek Cenu divadelní kritiky v kategorii divadlo roku. David Prachař v této soutěži získal cenu za mužský herecký výkon v roli Augusta Strindberga v inscenaci Manželská historie podle scénáře Lucie Trmíkové, v režii Jana Nebeského.

JEDL se v současnosti profiluje jako autorské, alternativní a nezávislé divadlo. Určující je pro něj spolupráce tvůrců a performerů z různých oblastí umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění). Výsledné scénické tvary tak v sobě spojují prvky různých žánrů a vytvářejí zcela originální a osobitý kontext v rámci současného českého divadla. Dramaturgie se opírá o dva základní pilíře: transcendence – ve smyslu překračování a experiment – ve smyslu propojování.