Dmitri Hvorostovsky a ruské písně

Festival Dvořákova Praha je už za polovinou a na své konto si může přidat další úspěšný koncert a po večeru s Českou filharmonií znovu vyprodané Rudolfinum. Pořadatelům opět díky nejen za to, že pozvali další hvězdu světového formátu, ale i za ceny vstupenek ve výši, které si naše publikům může dovolit.


Dmitri Hvorostovského (festivalové tiskoviny jeho jméno přepisují jako Hvorostovski, i když obvyklejší přepis je s „y“) jsem slyšel naživo poprvé, neznal jsem ho příliš ani z nahrávek, proto se podělím především se svými dojmy a uvítám názory těch z Vás, kteří jste už psali k článku o zahájení festivalu a/nebo jste byli také přítomni.
Hvorostovského baryton se mi velmi líbil, má krásnou barvu se spoustu odstínů. Jeho dechová technika je skvělá, některé držené tóny až uchvacující. Když jsem sledoval texty písní, bylo evidentní, že má hluboké porozumění pro zpívaný text. Podle toho mála, co jsem se ještě stihl naučit z ruštiny, velmi dobře vyslovoval, což mi potvrdily i dvě ruské přítelkyně. Co mi však na jeho výkonu chybělo, bylo ono často popisované charisma. Dost dlouho jen strnule stál, trochu hýbal rukama, v obličeji se mu nepohnul snad jediný sval (šlo o tak hlubokou koncentraci?)… Výběr písní příliš nepomohl, mohl zařadit více písní jako Čajkovského humornou Pimpinellu nebo Serenádu Dona Juana, aby programu dodal více fazet. Více Hvorostovsky ožil při Medtnerových písních, ostatně i ty jsou dramatičtější než většina Čajkovského. Celkově se mi zdál poněkud rezervovaný, až ke konci se při potlesku občas usmál. Také obecenstvo asi čekalo, že se na závěr přijde děkovat vícekrát.

Klavírista Ivari Ilja pozorně doprovázel a významně přispěl k vysoké interpretační úrovni večera.

Dvořákova Praha 2010
Dvořákova síň Rudolfina 27. srpna 2010
Dmitri Hvorostovski – baryton
Ivari Ilja – klavír
Program:
Petr Iljič Čajkovskij:
– Proč?, op. 6 č. 5
– Láskam umělcova, op. 38 č. 5
– Ó, kdybys mohla, op. 38 č. 4
– Na žlutá pole, op. 57 č. 2
– Pimpinella (Florentinská píseň), op. 38 č. 6
– Řekni, o čem zpívají ve stínu větví, op. 57 č. 1
– Zapomenout tak brzy?, sine op.
– Ve víru plesu, op. 38 č. 3
– Serenáda (Ó, dítě), op. 63 č. 6
– Serenáda Dona Juana, op. 38 č. 1
Nikolaj Karlovič Medtner:
– Své sny jsem přežil, op. 3 č. 2
– Blouznivci, op. 32 č. 6
– Šťastná plavba, op. 15 č. 18
– Noční píseň poutníka, op. 6 č. 1
– Zimní večer, op. 15 č. 1
Sergej Rachmaninov:
– Je čas!, op. 14 č. 12
– Nevěř, příteli, op. 14 č. 7
– Byl jsem s ní, op. 14 č. 4
– Odpočineme si, op. 26 č. 3
– Jarní vody, op. 14 č.11

www.dvorakovapraha.cz

Související články


Reakcí (11) “Dmitri Hvorostovsky a ruské písně

  1. "strnule stál"? Já tomu říkám koncentrace a maximální vložení se do obsahu. Takto minimalistický, ale upřímný projev uvítám u tohoto hlubokého a melancholického repertoáru mnohem víc, než kdyby si na něco hrál. Že se mezi tak zádumčivými písněmi nechechtal? Nebo čemu říkáte charisma?

    DH je bezesporu nejlepší interpret tohoto repertoáru, nehledě na krásnou barvu hlasu, techniku a inteligenci interpretace. Jediné, co mi vadilo, že ve druhé půli asi dvakrát malinko přetáhl fortissimo, a pouhý jeden přídavek. Na svém facebooku ale říkal, že má rýmu, tak snad to byl důvod. Pro mne nádherný večer, mohla bych ho poslouchat do rána!

    Autorovi recenze i ostatním doporučuji jeho poslední dvě CD (také s Iljou), dvoucédé písně Čajkovského a písně na Puškinovy verše.

  2. Dimitri Hvorostovsky je jako okouzlující surový kámen, mohutný, s přirozenými skvosty. Jeho hlas je nádherný tmavý velkolepý baryton, který v ČR slyšet není. Proto děkuji organizačnímu týmu Dvořákovy Prahy, že pozval tohoto špičkového umělce a s ním i fantastického pianistu Ivari Ilju, který jej na klavír večerem doprovázel. Neviděla a neslyšela jsem dlouho takto zahrané písně, stylem přednesu, úhozu, inteligencí, barvou a souzněním. Poslední velké děkuji patří ruským autorům – za překrásnou hudbu.

  3. Pane Šimáčku, Vás je na oficielní web s tématem klasické hudby škoda : prosím, zařiďte si svůj vlastí blog – tam bude naprosto v pořádku, budete-li chtít vyjádřit svůj názor, který nemá moc společného se znalostí oboru
    (o novinařině ani nemluvě..). Bohužel jsem již četla lepší recenze napsané středoškoláky… AH

  4. Pokud jde o charisma, otázka spíš zní jak pro koho. Místní přispěvatelky i kytičky, dárečky a deníčky při představení o jeho absolutním nedostatku rozhodně nesvědčí. Leč jistý odstup byl cítit, po představení odmítl Českou televizi a ani nepodepisoval programy. Možná ho varoval Hampson před českými pronásledovatelkami. Ovšem skladba koncertu je standardní, kterou předvádí už delší dobu. Co však stojí za pozornost, je zřejmá cílená dotace koncertů ruských umělců (třeba Borodina na PJ). Pro srovnání počátkem měsíce stály vstupenky na koncert Eliny Garanča 5x tolik než na Chvorostovského. MB

  5. Leonora3:
    Na koncerte som nebola a tak sa nemozem vyjadrit k vykonu Hvorostovskeho v Prahe.
    Mala poznamka ku komentarom: viem, ze vsetok hnev sa moze teraz obratit na mna, ale co vas, Anonyme AH, tak rozhodilo v recenzii Pavla Simacka a co vas tam tak irituje?
    Clovek by ocakaval, ze nas hudba bude nejak zuslachtovat, ale staci vyjadrit nieco, s cim citajuci nesuhlasi a uz je ohen na streche.
    Myslim, ze vacsina z nas je za recenzie tohto typu vdacna a ked nemozeme vsade byt, aspon sme trochu v obraze . Myslim, ze hlavne poslanie tohto blogu, prispevkov a komentarov nie je predvadzat stylisticke cvicenia a profesionalne hodnotit ( i ked popravde myslim, ze ani tu by sa autor nemal za co hanbit) ale sdielat zazitky a vymenovat si postrehy. Trochu tolerancie, vazeni!

    A teraz par slov k Hvorostovskemu. S touto diskuziou som si vytiahla CD album s Hvorostovskym "Portrait" od firmy Philips a vypocula som si aj druhe CD, kde Hvorostovskij spieva staru hudbu Handla, Vivaldiho, Glucka a ruske piesne a dalsie mne nezname ruske kusy. Spieva nadherne, makky zamatovy hlas, dlhe fraze, jak napisal p. Simacek dechova technika skvela, drzane tony uchvatne. Na prvom CD su arie z Cajkovskeho (len malo barytonov zaspieva Onegina a Jeleckeho s takou noblesou ako on) arie bel canta (z Puritanov, Elixiru lasky, Lucie, Dona Pasquale – tie mu sedeli naramne a plati tu to, co u arii z Cajkovskeho) No a su tu Verdiho hity : Germont, Markiz Posa
    a Luna. V niektorych roliach som ho videla, na nich si vybudoval svetovu karieru (Posa, Rigoletto, Luna).
    Najviac k jeho makkemu hlasu pristal "kladas" Markiz Posa. U Rigoletta i Lunu sme predsa ocakavali i trochu drsnejsie tony (nieco, co vo svojich "bad boys" dava do spevu Bryn Terfel, alebo co by tam sam mohol dat so svojich byvalych zaciatkov rockera).

  6. Pro p.Ewelyi.
    V Praze se panu Hampsonovi nestalo nic zlého.To si jen anonymní MB potřebuje rýpnout a posmívat se dámám,které ho obdivují a svou přízeň mu neváhají dát najevo.
    Všude na světě více či méně čekají po představeních příznivci na toho kterého umělce ,těší se se setkání s ním , žádají podpisy, společné fotografie a pod. Zřejmě to má pro ně velký význam. Nikomu to nelze brát, natož se vysmívat.V.Malátová

  7. Panu Hampsonovi se v Praze skutečně nic nestalo. Jen jsem si vzpomněl, jak onehdá jedna z obdivovatelek odsoudila pana Chvorostovského, který se dle ní ne dost uctivě vyjádřil o Češích, když ho odchytila ve Vídni a na to, jak fanynky "stopují" pana Hampsona po evropských podiích a scénách. Nic proti tomu, ale ne všichni se s touto formou obdivu vyrovnávají stejně. A je třeba rozlišovat mezi pousmáním a výsměchem. Svět opery je krásný i s tou nezbytnou trochou infantility. MB

  8. Co se týče odstupu a odmítnutí rozhovoru, v recenzi tuším na idnes autor píše, že má pan Hvorostovsky nemoc v rodině. I na videu na svém Facebooku je vidět, že není ve své kůži. Mám ale pocit, že ho skvělá atmosféra v sále "podržela" – mám přesně opačnou zkušenost z jeho recitálu v Mnichově, kde naopak přišel rozveselený, ale atmosféra nic moc a on se stáhnul. Tento repertoár je, myslím, pro něj velmi intimní.

Napsat komentář