Dnes slaví 70. narozeniny finská skladatelka Kaija Saariaho

Finská skladatelka Kaija Anneli Saariaho se narodila 14. října 1952. Kompozici studovala na Sibeliově akademii v rodných Helsinkách u skladatele Paava Heininena, později se přestěhovala do Německa, kde studovala na Hochschule für Musik Freiburg u legendárního britského skladatele Briana Ferneyhougha a švýcarského skladatele Klause Hubera. Její učitelé jí vnucovali serialismus, což ji, jak sama uvedla, dusilo.

V roce 1980 absolvovala letní kurzy v německém Darmstadtu, kde navštívila koncert francouzských spektralistů Tristana Muraila a Gérarda Griseyho. Tehdy se poprvé setkala se spektrální hudbou, která na ni měla zásadní dopad. Začala tak navštěvovat kurzy počítačové hudby na Institute for Research and Coordination in Acoustics/Music (IRCAM) ve Francii u violoncellisty a skladatele Jean-Baptiste Barrière a skladatele a muzikologa Marca Battiera. Během výzkumu v IRCAM přešla od serialismu k spektralismu. Ve své tvorbě kombinuje živou hudbu s elektronikou. Přestože většinu jejích skladeb tvoří komorní díla, od poloviny 90. let se zaměřila na operu a sborovou hudbu.

V IRCAM začala v roce 1982 pracovat na výzkumu počítačových analýz zvukového spektra jednotlivých tónů vydávaných různými nástroji. Experimentovala zde s musique concrète a napsala své první skladby kombinující živou hudbu s elektronikou. Například skladba Nymphéa (Jardin secret III) (1987) je určena pro smyčcové kvarteto, živou elektroniku a obsahuje další vokální prvek: hudebníci šeptají slova básně Arsenije Tarkovského Léto uběhlo. Při psaní skladby Nymphea použila fraktální generátor. Saariaho o procesu komponování napsala: “Při přípravě hudebního materiálu skladby jsem použila počítač několika způsoby. Základ celé harmonické struktury tvoří složité zvuky violoncella, které jsem analyzovala pomocí počítače. Základní materiál pro rytmické a melodické transformace jsou vypočítané, v nichž se hudební motivy postupně převádějí a znovu a znovu se opakují.”

První opera L’amour de loin (Láska na dálku), premiérovaná v roce 2000 na Salcburském festivalu, měla velký úspěch, který umožnil její uvedení na dalších scénách po celém světě. Druhá opera Adriana Mater vznikla v roce 2006 na objednávku Opera National de Paris a v roce 2010 měla premiéru třetí opera Emilie, inspirovaná životem matematičky Émilie du Châtelet. K těmto třem dílům napsal libreto Amin Maalouf.

V roce 2011 získala cenu Grammy za nejlepší operu – Láska na dálku. Toto dílo uvedla 1. prosince 2016 Metropolitní opera v New Yorku, jakožto teprve druhou operu ženské skladatelky v historii (první opera ženské skladatelky – Les Ethel Mary Smyth – byla v MET uvedena o více než sto let dříve, v roce 1903). V rámci cyklu Metropolitan Opera Live in HD byla 10. prosince 2016 opera vysílána v kinech. Jedná se o první dílo ženské skladatelky dirigovanou ženou (Susanna Mälkki) v tomto cyklu. Santa Fe Opera uvedla v roce 2002 operu Láska na dálku taktéž a v roce 2008 i operu Adriana Mater. V české premiéře byla Láska na dálku uvedena 24. března 2017 v Národním divadle Brno.

Její díla byla uvedena na mezinárodních festivalech v Londýně (1989), Jakartě (1989), Paříži (1989, 1991) a Vídni (1993). V roce 2019 byla v anketě BBC zvolena největší žijící skladatelkou světa. Švédskou hudební cenu Polar Music Prize získala v roce 2013.

Během výzkumu v IRCAM úzce spolupracovala se skladatelem a multimediálním vědcem Jean-Baptistem Barrièrem, kterého si nakonec v roce 1984 vzala. Mají dvě děti.