Donu Giovannimu plzeňská modernizace nesluší

Zásadním způsobem změněné charaktery a vztahy klíčových postav a celkové nerespektování díla Mozartova a Da Ponteho  jsou hlavním nedostatkem režie. Ani výtvarné pojetí se nezdařilo, černočernou inscenaci drží nad vodou jen hudba.Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo novou inscenaci „opery oper“, slavného díla slavného mistra. Dona Giovanniho Wolfganga Amadea Mozarta. Dílo, v němž se v hudbě i na jevišti geniálním způsobem snoubí vtip, napětí, drama i horor. Hudební nastudování bylo svěřeno Jiřímu Štruncovi, režie Zbyňku Brabcovi, který avizoval posun historické látky do naší současnosti s dovyložením některých postav. 

Bohužel po premiéře není možné konstatovat nic jiného, než že tento posun dílu zcela zásadním způsobem uškodil. Nevznikla objevná moderní inscenace, nevznikla inscenace skandální, ale ani průměrná. Vznikla inscenace přinejmenším obtížně přijatelná. A jestliže něco drží tuto černočernou podívanou nad vodou, pak je to Mozartova hudba sama, přesvědčivý výkon orchestru pod taktovkou Jiřího Štrunce a zdatně si vedoucí sólisté v prvním i druhém obsazení.