Donu Giovannimu plzeňská modernizace nesluší

Zásadním způsobem změněné charaktery a vztahy klíčových postav a celkové nerespektování díla Mozartova a Da Ponteho  jsou hlavním nedostatkem režie. Ani výtvarné pojetí se nezdařilo, černočernou inscenaci drží nad vodou jen hudba.Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo novou inscenaci „opery oper“, slavného díla slavného mistra. Dona Giovanniho Wolfganga Amadea Mozarta. Dílo, v němž se v hudbě i na jevišti geniálním způsobem snoubí vtip, napětí, drama i horor. Hudební nastudování bylo svěřeno Jiřímu Štruncovi, režie Zbyňku Brabcovi, který avizoval posun historické látky do naší současnosti s dovyložením některých postav. 

Bohužel po premiéře není možné konstatovat nic jiného, než že tento posun dílu zcela zásadním způsobem uškodil. Nevznikla objevná moderní inscenace, nevznikla inscenace skandální, ale ani průměrná. Vznikla inscenace přinejmenším obtížně přijatelná. A jestliže něco drží tuto černočernou podívanou nad vodou, pak je to Mozartova hudba sama, přesvědčivý výkon orchestru pod taktovkou Jiřího Štrunce a zdatně si vedoucí sólisté v prvním i druhém obsazení.

Zbyněk Brabec bohužel nerespektoval dílo, zcela zásadním způsobem změnil charaktery klíčových postav a vztahy mezi nimi. Často se něco jiného děje na jevišti, něco jiného čte divák v titulcích a vývoj příběhu neodpovídá jednání postav. Výsledek? Obtížně dešifrovatelný nepříjemný celek. Ruší již jevištní akce při předehře, které odvádějí pozornost od hudby. Že má být tento Don Giovanni především o sexu, tedy přehlédnout nelze. Otevřeně sexuální scény prolínající se celým dějem ovšem působí především komicky, a proč bylo nutné zapojovat do těchto hříček přední členy plzeňského baletu zůstává jen jednou z mnoha otázek. Kým má Giovanni vlastně být – zhýralým šlechticem závislým na drogách, mafiánem, pasákem?Je bezúčelné vypočítávat všechny nedostatky, které se na jevišti kupí. Ale ten nejpodstatnější by zaznít měl: Donna Anna je v originále opery na začátku děje téměř znásilněna Giovannim, který v následném souboji zabije jejího otce, Komtura. Ona spolu se svým snoubencem Donem Ottaviem pak pátrá po onom násilníkovi (Giovanniho ve tmě nepoznala) a odtud se odvíjí děj plný zvratů, převleků, odhalení i útěků, aby dospěl k hororovým scénám na hřbitově a k děsivému zatracení Giovanniho. V Plzni ale Anna Giovanniho zcela nepokrytě svádí a uhání, vše se děje za světla, a tudíž celý další děj pozbývá smyslu. Mezi postavami je v oblečení minimální rozdíl, všichni si od počátku hledí do očí a záměny osob, stojící na převlecích, jsou tedy zcela absurdní. Logiky pozbyvší jevištní dění je opatřeno atributy současnosti. Například pistole místo kordů, rychlá záchranná služba (či rovnou pohřební služba?) přijíždějící k zabitému Komturovi, nadmíru a ne vždy citlivě využívaný mobilní telefon v rukou Dona Ottavia, stenografky zapisující se směšnými výrazy Ottaviovu árii či počítač při rejstříkové árii Leporellově. Všemu tomu napomáhají soudobé, většinou do temna laděné kostýmy Tomáše Kypty (a to i v případě svatebčanů vyjma Zerliny, u níž je světlejší tón ctěn, a také Masetta) necharakterizující nijak zásadně jednotlivé postavy. Černá a prázdná je scéna Jana Hubínka, na níž popojíždějí černé závěsy a zdlouhavě vyjíždějí výsuvné stoly. Hřbitov a sochu Komturovu symbolizuje několik kvádrů. Kdo se těšil na kvádr přicházející na hostinu, je zklamán. Zde nastupuje světlo a dým a ochablý Giovanni jevící jen drobné známky života je stržen do hlubin patrně sexuálního pekla dvěma mileneckými páry vynořivšími se v erotických pózách z mlh. Před tím ovšem ještě Leporello stačí zděšeně zírat do obrazovky počítače a nechat diváka přemýšlet o tom, zda se Komtur skutečně převtělil do počítačového viru, aby zničil seznam svedených krásek. Jakkoliv pokřivený, zčernalý a v mlhách ztracený je v Plzni Don Giovanni, přece jen něco z Mozarta zůstalo: jeho hudba. Orchestr dirigovaný Jiřím Štruncem podal kvalitní a soustředěný výkon, a ocenit je třeba i sólisty, kteří v zásadě dobře dostáli svým úlohám při obou premiérách. V sobotu 28. ledna se představil v titulní roli Jiří Hájek a Josef Škarka coby Leporello; oba zvládli své role kvalitně a dokázali vdechnout svým partům život a přesvědčivost, stejně jako Tomáš Kořínek v roli Dona Ottavia, Matěj Chadima jako Masetto i Jevhen Šokalo jako Komtur. Podobně se vedlo i dámám, Ivaně Šakové jako Donně Elvíře, Petře Šimkové Alvarez v roli Donny Anny a Barboře Perné jako mile koketní Zerlině.  V úterý 7. února dodal Svatopluk Sem Giovannimu ve druhém obsazení navíc i obdivuhodnou živelnost a překonal tak celkovou odtažitost inscenace. Věrohodným byl František Zahradníček jako Leporello, stejně jako Pavel Horáček v roli Komtura a. Aleš Voráček jako Don Ottavio. Dobře dostály rolím i jejich ženské protějšky: Ivana Veberová jako Dona Elvíra, Anna Klamo v roli Dony Anny a Radka Sehnoutková, která propůjčuje své Zerlině kouzlo dívčího půvabu a dobře vyváženou dávku prostoty venkovského děvčete. Méně výrazný byl ovšem Jan Hnyk jako Masetto. Dobře zpíval na obou premiérách sbor nastudovaný Zdeňkem Vimrem.Škoda, že Zbyněk Brabec opustil v Donu Giovannim cestu, kterou naznačil ve svých předchozích úspěšných režiích, v nichž využíval moderních výrazových prostředků při respektování autora i díla. Vzhledem k jeho inscenacím dřívějšího data je třeba říci, že Zbyněk Brabec schopným operním režisérem je, koneckonců i zde byla řada situací herecky dobře vypracována, zejména v dobře zpívaných recitativech. Ale tato pozitiva zcela zanikla v celkově rušivém režijním konceptu. Se smutkem nelze konstatovat nic jiného, než že v závěrečné mlze linoucí se z jeviště mizí nejen aktéři děje, ale i Mozart sám.„Dnes zasáhl mistrovská díla zkázonosnější osud. Protože jsou tak důvěrně známá, režiséři je aktualizují… dělají cokoliv, aby nám je odcizili. Při setkání s takovými ´koncepcemi´ mohou bystří milovníci Mozarta přijít na to, že se jim více vyplatí zůstat doma a poslouchat své nahrávky…“ píše mimo jiné v Encyklopedii klasické hudby Robert Ainsley. Plzeňská inscenace přesně k tomuto úsudku svádí. Ale nebylo by to spravedlivé vůči orchestru, sólistům a sboru. Ti si pozornost zaslouží.

Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Zbyněk Brabec
Scéna: Jan Hubínek
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Dramaturg: Zbyněk Brabec
Pohybová spolupráce: Richard Ševčík
Orchestr a sbor opery a balet DJKT Plzeň
Premiéra 28.ledna 2011 Velké divadlo Plzeň
(psáno z premiéry a první reprízy 7.2.2012)

Don Giovanni – Jiří Hájek / Svatopluk Sem
Komtur – Jevhen Šokalo / Pavel Horáček
Donna Anna – Petra Šimková Alvarez / Anna Klamo
Don Ottavio – Tomáš Kořínek / Aleš Voráček
Donna Elvíra – Ivana Šaková / Ivana Veberová
Leporello – Josef Škarka / František Zahradníček
Masetto – Matěj Chadima / Jan Hnyk
Zerlina – Barbora Perná / Radka Sehnoutková

www.djkt-plzen.cz

Foto Marta Kolafová