Druhá premiéra Kouzelné flétny, jiné obsazení

Srovnání obou premiér je více než zajímavé. V leckteré roli bych dala přednost obsazení prvnímu, což v Národním divadle občas nebývá úplně běžné. V takto revuální inscenaci, jako je Morávkova, získává bezesporu body navíc Tamino Richarda Samka, který pěvecky nepropracovává roli do filigránských detailů jako Jaroslav Březina (jehož pianissima však na rampě stejně zaniknou a jsou v protikladu k pastóznější hře orchestru), je však postavě blíže představitelsky a také typem a barvou hlasu. Pro práci se sólisty stačí režisérovi plocha proscénia. Musí mu stačit, když chce každou chvíli spustit jinou revuálku a když ta z nich, která je orchestřišti nejblíž, je pouze pět metrů od rampy.Na druhé premiéře jsem si při jiném obsazení znovu ověřila, že zpívat ve Stavovském divadle na forbíně je akusticky nevýhodné, zvláště když je navíc do hloubky uzavírána oponami. Zvuk pak nemá patřičný prostor a zní suše, odhaleně, málo kulatě. Morávkovo forbínové aranžmá ublížilo všem sólistům. Ale pan režisér zjevně není muzikant (promiňte, pane režisére) a jistě by kvůli „hloupé akustice“ neposunul sólové figury o nějaký metr hlouběji. Koncepce inscenace by byla zničena. Ještě tam musí zůstat prostor pro tři černé a tři bílé dámy Královny noci (tři génie), pro sbor, pro „artisty“, pro myši, slony, žáby… Jeviště je otevřeno do mimořádné hloubky třiadvaceti metrů a aranžmá tomu odpovídá. Režisér Morávek ve Stavovském divadle režíruje do hloubky. Dějiště také otevírá směrem do hlediště, které „ožívá“ rozsvěcováním a zhasínáním světel nebo stále otevřenými dveřmi do chodeb v přízemí, jimiž vcházejí různí účinkující. „Hejkalové“ zní odněkud shora, hrdličky tentokrát, tuším, necukrovaly.Prvo- a druhopremiérové Paminy jsou právě tak rozdílné jako Taminové. Marie Fajtová má v sobě éterickou, ale živou ženskost a stejnou schopnost hlasově vylehčit a vypointovat pěvecké jemnosti. Paní Yukiko Šrejmová Kinjo je v roli Paminy bytostí nešťastnou, málo dynamickou a její hlas temnějšího zabarvení málo pracuje s dynamickými a výrazovými kontrasty. Dvojice Paminy a Tamina jsou jako dvě strany téže mince.Královny noci – obě jsou koloraturní sopranistky jak se sluší a patří. Jana Sibera je hlasově výraznější, dramatičtější, pracuje s kontrastem temnější barvy a lehce světlejších koloratur, Olga Jelínková je veskrze lyrická a herecky poněkud matná. Sarastro – velký oříšek, protože basů profondo se rodí málo. Mladý Jan Šťáva patřičné hloubky má, jen je potřebuje prozpívat, aby se usadily a dozrály. Pavel Vančura se s rolí nesžil ani pěvecky, ani herecky, nebyl člověkem na svém místě. Jeho Sarastro byl rozpačitý a bojoval s němčinou nejvíc ze všech sólistů – byl téměř na úrovni dvou knězů, kteří jako by zabloudili do Stavovského divadla odněkud z amatérského souboru. Monostatové – Aleš Voráček z první premiéry vložil do zpěvního partu obdobnou karikaturu, jakou si od něj vyžádal režisér představitelsky, byl kulhavým ďáblem se znetvořenou tváří, Ondřej Koplík pracuje spíš s kontrastem obojího – je to ošklivý ďábel s lahodným hlasem.Papageno a Papagena – víc mne oslovily výkony Jiřího Brücklera a Lenky Pavlovič na druhé premiéře než Miloše Horáka a Lucie Hájkové, dávám přednost pěvecké i herecké kultivovanosti Brücklerově a Papagenin part je okleštěn tak výrazně, že dámy ani neměly moc možností, aby na sebe víc upozornily. Černé dámy Královny noci zněly sezpívaněji na první premiéře a tři „génijky“ zpívaly na té druhé naplno.Divadlo praskalo ve švech a obecenstvo živě aplaudovalo.

Wolfgang Amadeus Mozart:
Die Zauberflöte
(Kouzelná flétna)
Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Dirigent: Jaroslav Kyzlink (alt. David Švec)
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Miroslav Huptych, Martin Ondrúš
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Martin Buchta, Adolf Melichar
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Choreografie: Leona Qaša Kvasnicová
Pyrotechnické efekty, záře a zjevení: Ivan Martínek
Dramaturgie: Beno Blachut
Orchestr a sbor Národního divadla
Balet Opery Národního divadla
Akrobatická skupina Long Vehicle Circus
Premiéry 5. a 7. února 2015 Stavovské divadlo Praha

Sarastro – Jan Šťáva / Pavel Vančura
Tamino – Richard Samek / Jaroslav Březina
Královna noci – Jana Sibera / Olga Jelínková
Pamina – Marie Fajtová / Yukiko Šrejmová Kinjo
Papageno – Miloš Horák / Jiří Brückler
První dáma – Petra Perla Nôtová / Gabrijela Ubavić
Druhá dáma – Michaela Kapustová / Jana Horáková Levicová
Třetí dáma – Václava Krejčí Housková / Kateřina Jalovcová
Papagena – Lucie Hájková / Lenka Pavlovič
Monostatos – Aleš Voráček / Ondřej Koplík
První ozbrojenec – Jan Markvart / Václav Lemberk
Druhý ozbrojenec – Aleš Hendrych / Roman Vocel
První genius – Eliška Soukupová / Marie Šimůnková
Druhý genius – Kateřina Zikmundová / Tereza Lázňovská
Třetí genius – Amálie Koppová / Karolína Motýlová
První kněz – Josef Hervert
Druhý kněz – Martin Davídek
Mozart – Ondřej Mataj (alt. Martin Donutil)

www.narodni-divadlo.cz

Foto Ilona Sochorová