V prvním týdnu festivalu Janáček Brno se na jeviště Divadla Husa na provázku dostane také Brno Contemporary Orchestra. BCO je těleso zaměřující se na hudbu 20. a 21. století, což vystihuje i jeho úderné heslo „Janáčkem to nekončí!“. I na festivalu tak zazní program skladatelů, jejichž hudba vznikala až v pozdější době. Téma koncertu se věnuje válce a nesvobodě, čemuž odpovídá i výběr dvou výrazně angažovaných děl – Vojna Emila Františka Buriana a Coming Together Frederica Rzewského.
Apel v lidových textech
Emil František Burian byl zajímavou osobností meziválečného kulturního života. Ve 20. letech se stal členem skupiny Devětsil, podílel se na činnosti Osvobozeného divadla a spolupracoval s Moderním studiem. Známý je ale také jako zakladatel Divadla DADA, později divadla D34 (D35, D36… název se každou sezonu měnil podle aktuálního roku) či recitačního souboru Voiceband či jako operní skladatel.
Právě zkušenost s voicebandovým přednesem a celková spřízněnost s experimentální avantgardou jsou patrné i v jeho hře Vojna. Burian se zde pokusil o takzvané syntetické divadlo, ve kterém spojil tanec, lidovou hudbu i jazz. Dílo vychází z lidových textů sebraných Karlem Jaromírem Erbenem, folklórních písní, her či zvykových obřadů, které Burian adaptuje do promyšlené montáže. Samotným názvem i celkovým vyzněním se hra vymezuje vůči válce a násilí, což vedlo k jejímu zákazu v době protektorátu. Právě protiválečné téma činí toto dílo aktuálním i pro dnešní publikum.
Minimalistickým opakováním až k naléhavosti
Podobně apelativním dojmem působí i skladby Frederica Rzewského. V dílech Coming Together a Attica Rzewski zpracovává události spojené se vzpourou ve věznici v americké Attice v roce 1971. Text první zmíněné skladby je založen na recitaci dopisu vůdce tohoto povstání Samuela Melvilla, který během něj zahynul. Útržky života se tak proplétají ódami na svobodu, zpovědí i pocitem bezradnosti. Neměnnost motivů a minimalistické opakování postupně zesiluje naléhavost skladby až téměř k posedlosti.
Své dojmy z dopisu zvěčnil Rzewski ve své korespondenci: „Jak jsem jej četl, byl jsem ohromen jak poetickou kvalitou textu, tak jeho skrytou ironií. Musel jsem ho číst znovu a znovu, jako bych se snažil zachytit fyzickou přítomnost autora a zároveň odtajnit skrytý význam tohoto jednoduchého, avšak nejednoznačného jazyka. Opětovné čtení mě nakonec dovedlo až k myšlence hudebního zpracování.“
V podobném duchu vznikla i Attica, zpověď Mellvilova spoluvězně Richarda X. Clarka. Minimalistický princip zde Rzewski dovádí ještě dále: fragmentuje jedinou větu „Attica is in front of me“, pracuje přitom pouze s jedním tónem a celý soubor zní v jednohlasé melodii. Dramaturg orchestru BCO Viktor Pantůček onu naléhavou jednoduchost vystihl slovy: „V podstatě líbezná písnička končí společně drženým tónem C – ona líbeznost je však spíše tragická – Inu boj ještě neskončil.“
Burianova Vojna i Rzewského Coming Together a Attica vznikly v odlišných historických i kulturních podmínkách, přesto je spojuje výrazná potřeba reagovat na násilí a nesvobodu. Každý ze skladatelů k tomuto tématu přistupuje jinými prostředky, ať už pomocí divadelní montáže či prací s mluveným slovem. Koncert Brno Contemporary Orchestra vedle sebe postaví dvě rozdílné podoby hudebního protestu, které i po desetiletích neztrácejí svou naléhavost.
