Dvakrát z Pardubického hudebního jara

  1. 1
  2. 2

Do Pardubic a měst v jejich okolí letos přišlo jaro o něco dříve a nyní je již v plném rozpuku. Tedy alespoň to hudební. Sedmatřicátý ročník mezinárodního festivalu, v jehož programu je pamatováno na hudbu symfonickou i komorní, na skladby od baroka až po dvacáté století a na interprety domácí i zahraniční, má za sebou již čtyři koncerty, některé z nich konané ve vícero provedeních na různých místech (vedle Pardubic rovněž v České Třebové, Chrudimi, Přelouči a Holicích). S kladnou odezvou posluchačů se setkává nasazení pardubického komorního souboru Barocco sempre giovane, coby rezidenčního tělesa festivalu. Jeho mladí členové se představili již ve čtyřech večerech.

Příznivý ohlas mělo jejich vystoupení mimo jiné i v Občanské záložně v Přelouči, kde si s nimi s chutí zahrál vynikající francouzský cembalista, varhaník, pedagog a ředitel několika hudebních festivalů Stéphane Béchy.Program tvořily, stejně jako den předtím na zámku v Pardubicích, skladby Georga Friedricha Händela a Johanna Sebastiana Bacha. Vybrána byla díla posluchačsky poněkud náročnější, vyžadující určité soustředění. Sympatický sólista, který v poslední době zajíždí do naší republiky poměrně často a nevyhýbá se ani regionům, si s mladým orchestrem velmi dobře porozuměl a všichni společně tak vymodelovali velmi plastický interpretační útvar hudby vrcholného baroka. Zajímavé přitom bylo, že tentokrát nešlo o takzvané muzicírování v odlehčeném duchu, ale o poctivé nastudování a přesné provedení, vyžadující odpovědnou muzikantskou práci vystihující ve výsledku i nadčasové přesahy každého z uvedených děl. Obavy pořadatelů z náročnosti programu se ukázaly býti lichými – potlesk nebral konce a přeloučští milovníci hudby mají určitě dlouho na co vzpomínat. Sál byl přitom zaplněn do posledního místečka.

Sehnat na poslední chvíli vstupenku na další festivalový, tentokráte pardubický, koncert nazvaný Gypsy Baroque se rovněž rovnalo malému zázraku. Již loni zde totiž zanechali famózní dojem členové slovenského souboru Cigánski Diabli, a tak dramaturgický tah pozvat je na Pardubické hudební jaro znovu a nabídnout přitom něco trochu jiného, vyšel stoprocentně. Oním něčím jiným se stalo spojení s již zmíněným tělesem Barocco sempre giovane, které daný večer na jevišti Východočeského divadla vedl v roli prvního houslisty hostující Jan Mráček. Zažít tak nespoutaný proud energie proudící z pódia, na kterém jsou prováděny skladby od baroka až po nedávnou minulost, se podaří jen zřídkakdy.Připomeňme, že bratislavští Cigánski Diabli existují jako hudební uskupení od roku 1991 a jsou považováni za jeden z nejlepších souborů v oblasti etno a world music, o čemž svědčí celá řada ocenění z celé zeměkoule včetně cen Grammy z roku 2000. Věk členů přitom nehraje žádnou roli, za jejich excelentními výkony se spolu s předpokládaným temperamentem zároveň skrývá kvalitní hudební vzdělání. Lehkost, s jakou dosahují virtuozity, jež je opřena o absolutní smysl pro dramatičnost a vášeň, doslova bere dech. Barocco sempre giovane náhle působí usedleji, vážněji. Je to však jen zdání, které zcela zaniká ve společně hraných pasážích. Jan Mráček hraje Sarasateho Cigánské melodie bravurně a bez jediného zaváhání, vzápětí mu kontruje primáš Štefan Banyák, pak se předvádějí oba dohromady. Výsledný dojem je natolik silný, že propuká frenetické nadšení. A vše přitom neustále graduje, doslova od prvních okamžiků společného koncertu (Variace na slovenskou lidovou píseň od Ernesta Šarköziho a vzápětí Vivaldiho Jaro ze Čtvera ročních dob, pak ještě Bach a Albinoniho Adagio, fantasticky ozvláštněná a ještě mnohem dramatičtější Bizetova Předehra ke Carmen, ztišení v podobě úžasně vyznívajícího motivu Williamsova Schindlerova seznamu, po přestávce Liszt a Brahms, Paganini a na úplný závěr samozřejmě Montiho Čardáš. Hle, kolik existuje důkazů, jak cikánská hudba ovlivňovala slavné tvůrce a jak naopak oni inspirovali vývoj lidové cikánské muziky. O tom, že hudba nezná hranice, po takovémto koncertu není třeba více psát…Koho je však třeba ještě zmínit? Zasloužili by to jistě všichni zúčastnění, třeba výkon již zmíněného Jana Mráčka roste doslova před očima a moc mu to sedělo i při vedení malého orchestru. Perfektní byl Zoltán Grunza, který u Cigánskich diablů obhospodařuje klarinety a rovněž exotické tarogáto, největší pozornost se však po většinu doby plným právem soustřeďovala na uměleckého vedoucího slovenského tělesa Ernesta Šarköziho. Tenhle nepřehlédnutelný obr s upřímným a jaksi bezelstným výrazem doslova ovládl celé jeviště. Popsat jeho mistrovskou hru na cimbál, do níž ze sebe dává souhrou většiny součástí těla úplně všechno, snad ani nejde. To se musí vidět a slyšet na vlastní oči a uši.Pro pardubické publikum tak jistě bylo dobrou zprávou, že s Cigánskimi Diably se počítá i v programu příštího ročníku.

Hodnocení autora recenze:
Hommage a J. S. Bach e G. F. Händel: 80 %
Gypsy Baroque: 95 %

Pardubické hudební jaro 2015

Hommage à J. S. Bach e G. F. Händel
Stéphane Béchy (cembalo)
Barocco sempre giovane
26. a 27. února 2015 Zámek Pardubice, Občanská záložna Přelouč
(psáno z koncertu 27. 2. 2015 Občanská záložna Přelouč)

program:
– Georg Friedrich Händel: Concerto grosso h moll, op. 6/12
– Johann Sebastian Bach: Koncert č. 1 d moll pro cembalo a smyčce, BWV 1052
– Georg Friedrich Händel: Koncert pro cembalo a smyčce B dur, op. 4, č. 6 (HWV 294)
– Johann Sebastian Bach: Koncert D dur pro 3 housle, smyčce a basso continuo, BWV 1064r
***

Gypsy Baroque
Cigánski Diabli
Barocco sempre giovane
Jan Mráček (housle)
9. března 2015 Východočeské divadlo Pardubice

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hommage à J. S. Bach e G. F. Händel (PHJ 2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Gypsy Baroque (PHJ 2015)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na