Dvě dekády Belfiato Quinteta: Zahrát skladbu v celé její kráse a prostotě je výzva

Náš rozhovor vzniká před vaším březnovým vystoupením v kostele sv. Šimona a Judy. Na koncertě mimo jiné zazní v premiéře Dechový kvintet od Lukáše Sommera. Můžete onu skladbu, případně i vaši spolupráci se skladatelem, trochu přiblížit?
Dechový kvintet vznikl na popud našeho fagotisty Jana Hudečka, který před pěti lety premiéroval s košickou filharmonií Lukášův Fagotový koncert. Koncert měl velký úspěch, líbil se nám, a tak Honza přesvědčil Lukáše, aby začal uvažovat i o dechovém kvintetu. Více o něm snad přímo ústy Lukáše Sommera, který o novém kvintetu napsal: „Název Leporelo jsem zvolil původně jako pracovní název. Když jsem se pustil do skládání nového díla pro Belfiato Quintet, uvědomil jsem si, že jsem silně ovlivněn zvukem smyčcového kvartetu, který jsem právě dokončoval. To je ošemetné, protože zatímco zvuk smyčcového kvarteta je homogenní a kompaktní, zvuk dechového kvinteta je spíše souhrou pěti individuálních barev. Proto jsem začal věnovat pozornost malým situacím, malým kresbám, ze kterých se postupně klubala nálada díla a styl skladby. Leporelo se nečte jedním dechem, rádi se vracíme na předchozí stránky, prohlížíme zas a znovu ten samý děj. I to je zajímavá formální výzva – prohlédnout si tutéž hudební situaci z různých úhlů.“

Kromě premiérovaného kvintetu zazní na koncertě skladby od Beethovena, Husy a Ravela. Proč právě tyto skladby?
Když jsme se dozvěděli, že taková skladatelská osobnost, jakou je Lukáš Sommer, pracuje na novém kvintetu pro náš soubor, chtěli jsme skladbu uvést při nějaké významné příležitosti. Tou pro nás vystoupení v komorním cyklu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK bezesporu je. Navíc již s pozváním Belfiata do této komorní řady přišel požadavek – nebo řekněme spíše nápad – zařadit do programu nějakou světovou premiéru.

Koncem roku chystáme vydání v pořadí již čtvrtého alba našeho souboru s hudbou českého skladatele Karla Husy. Husova hudební řeč je moderní, avšak nesmírně osobitá a zajímavá. Natáčení jeho kompozice Five Poems nás čeká jen několik dní po koncertě, a proto jsme ji přirozeně do programu zařadili.

Další skladby, Beethovenův kvintet a Ravelovu Mou matku husu, jsme volili tak, abychom se dotkli i jiných hudebních období, celý koncert byl klasicky uveden a na závěr měl řekněme takovou impresionistickou „muzikantskou codu“.

Jaká ze skladeb, které uvedete, je každému z vás nejbližší, případně i naopak, ke které jste si
museli trochu hledat cestu?
Beethovenův kvintet většina z nás interpretovala v původní verzi dechového oktetu. Je to jedna z nejkrásnějších skladeb pro dechovou harmonii (například vedle Mozartových serenád) a pro každého dechaře je malým svátkem si ji zahrát.

Všichni z nás prošli během své kariéry Pražskou komorní filharmonií (nyní Prague Philharmonia, respektive Prague Phil) a jejím dlouholetým šéfem je nyní skvělý francouzský dirigent Emmanuel Villaume. Díky němu jsme ochutnali spoustu krásné francouzské hudby, konkrétně cyklus Má matka husa jsem s ním hrál několikrát. Je to nádherná, barevná, ale ve své podstatě velmi prostá hudba, ostatně Ravel ji původně napsal pro děti pro čtyřruční klavír. Avšak jak říká Villaume – čím jednodušší skladba je, tím je těžší ji interpretovat – tím sofistikovaněji do nejmenšího detailu se musí zahrát. Každé provedení je určitou výzvou – zahrát skladbu v celé její kráse a prostotě a ničím ji „neušpinit“.

S hudbou Karla Husy jsme se začali více seznamovat teprve před několika lety. S Prague Philharmonia jsme začali plánovat provedení Husovy Serenády pro dechový kvintet a malý orchestr na zahajovacím koncertu třicáté sezóny orchestru (koncert se uskutečnil 26. října 2024). Začali jsme studovat i další dvě Husovy skladby pro kvintet. Vznikl nápad natočit album s jeho kvintetní hudbou, o který hned projevilo zájem vydavatelství Supraphon. Karel Husa nás velmi překvapil zejména rozmanitostí a osobitostí jeho skladeb. Každá z nich má úplně jiný charakter, přestože je ve všech jasně zřetelný rukopis jednoho autora. Skladba Five Poems je inspirována ptactvem v různých podobách a různém ději. Názvy vět napoví, ale dál už je to jen na posluchači a jeho představivosti…

Skladby posledních dvou zmíněných autorů nebyly původně složeny pro dechové kvinteto. Aranžovali jste si je sami?
Úpravy pro dechový kvintet jsou obtížnou záležitostí, na kterou si zatím nikdo z nás netroufl. Sáhli jsme proto po osvědčených autorech úprav. V případě Beethovena je to izraelský fagotista Mordechai Rechtman. Ravelovu Mou matku husu upravil německý flétnista Joachim Linckelmann, který je autorem mnoha oblíbených aranží pro dechový kvintet.

Letos slavíte kulatiny – váš soubor byl založen před dvaceti lety. Plánujete toho nějak výjimečně využít?
Narozeniny už jsme částečně oslavili předčasně, a to sólovým vystoupením na koncertě s Prague Philharmonia. To byl projekt, který jsme si dlouho přáli a splnil se nám, navíc se šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Výročí bychom rádi oslavili vydáním nového CD a při příležitosti křtu třeba nějakým větším koncertem.

Jak probíhají vaše zkoušky, jsou pravidelné nebo zkoušíte spíše nárazově? A jakým způsobem probíhají?
Osud tomu tak chtěl, že každý z nás je zaměstnán v jiném orchestru, někteří působí pedagogicky, máme spoustu různých hudebních aktivit a k tomu dohromady asi osm dětí. Snažíme se zkoušky směřovat k projektům, které připravujeme. Většinou zkoušíme pozdě večer, vzácně i dopoledne, pokud se to podaří.

Zdají se vám někdy hudební sny, případně sny o vašem souboru?
Hudební sny každého z nás jsou tak odvážné, že se i po dvaceti letech zdráháme s nimi svěřit ostatním členům souboru.

Jaké sny a plány, které se týkají koncertů, soutěží, repertoáru, nových vydaných CD a tak dále, máte do budoucna?
Období soutěží máme naštěstí již nějakou dobu za sebou. Do budoucna máme v plánu další album, které by se snad mohlo na rozdíl od těch předchozích pohybovat v oblasti aranží, více však prozrazovat nebudu. Těšíme se na setkání s posluchači jak na březnovém koncertě v kostele u Šimona a Judy, tak i na těch dalších, třeba na křtu alba Karla Husy!

Děkuji vám za rozhovor a přeji vše nejlepší k letošnímu jubileu i do dalších let!