Dvořák v podání Anne-Sophie Mutter nepřesvědčil

Pouze osmiminutový Památník Lidicím Bohuslava Martinů byl pro mne na včerejším koncertě vrcholem večera. Skladba je jednou z nejsilnějších hudebních skladeb, která hodnotí opuštěnost a šílenost válek. Působivý vnitřní emoční svět tvořený drsnou bitonalitou c moll a cis moll se stal chorálem a modlitbou zároveň. Manfred Honeck zprostředkoval s naprostým přesvědčením jak elegické pasáže klidu, tak hřímající orchestrální erupce.

Česká filharmonie - Manfred Honeck - Praha 27.4.2016 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie – Manfred Honeck – Praha 27. 4. 2016 (foto Petr Kadlec)

Dvořákův Houslový koncert a moll vyžaduje bohatý, plný, sytý, barevný a často i štíhlý tón s mnoha druhy vibráta. Od dirigenta požaduje zpřehlednění symfonické partitury a společný dech — jak se sólistou, tak s doprovázejícím orchestrem. Všechny tyto složky musí být zcela vyvážené, aby došlo k umocnění vnitřní energie vložené Dvořákem do tohoto velkolepého díla. Koncert navíc vyžaduje od sólisty naprosto dokonalou techniku, intonaci i smysl pro pochopení zejména přenesených akcentů.

Již úvodní dva vstupy sólových houslí naznačily, jak se bude interpretace celého koncertu v provedení Anne-Sophie Mutter vyvíjet.

Česká filharmonie - Anne-Sophie Mutter - Praha 27.4.2016 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie – Anne-Sophie Mutter – Praha 27. 4. 2016 (foto Petr Kadlec)

Pravdou je, že začátek bez možnosti rozehrání je mimořádně těžký. Chyběl však jak velký oblouk, tak legato, klid a transparentnost. Byla slyšet i určitá nejistota. Tyto zápory se projevily v častých intonačních kazech, v tempové rozkolísanosti, v ne zcela vkusných glissandech a roztrhaných plochách. Volná věta nebyla písní plnou dvořákovské krystalické prostoty, ale výklad spočíval v partiích hraných bez vibrata. Naprostým nepochopením ducha díla se stala závěrečná věta, která je nadepsána Allegro giocosso ma non troppo. Věta hraná s nevyslovenými a často obrácenými akcenty ve zběsilém tempu se stala honičkou bez ladu a skladu. Po furiantu nebylo ani památky.

Česká filharmonie - Anne-Sophie Mutter, Manfred Honeck - Praha 27.4.2016 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie – Anne-Sophie Mutter, Manfred Honeck – Praha 27. 4. 2016 (foto Petr Kadlec)

V současné době je Dvořákův koncert ve velké míře doménou žen — houslistek: Julia Fischer, Hilary Hahn, Janine Jansen, Sarah Chang, Kyung Wha Chun, Arabela Steinbacher nebo Veronika Eberle. Ty chápou Dvořáka velmi přirozeně a s velkým srdcem. Královně houslí však srdce chybělo. Paganiniovský Bach jako přídavek této skutečnosti i negativním recenzím na nahrávku s Berlínskými filharmoniky a Manfredem Honeckem dal za pravdu.

Česká filharmonie - Anne-Sophie Mutter, Manfred Honeck - Praha 27.4.2016 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie – Anne-Sophie Mutter, Manfred Honeck – Praha 27. 4. 2016 (foto Petr Kadlec)

Honeckův Beethoven nalezl u posluchačů mimořádný ohlas a filharmonici si s velkou chutí zahráli. Do úvodní věty se ještě přenesl neklid z Dvořáka, tempo se zdálo být relativně rychlé a zvuk masivní. Následující Allegretto již nabylo klidu a bylo, stejně tak jako Scherzo, zejména ve smyčcích výtečně dynamicky vypracováno. Poslední věta se stala skutečným briem, které podtrhlo antifonální postavení prvních a druhých houslí. Housle společně s dechovou sekcí energicky zpívaly a žestě dodaly provedení zvukový lesk. Zvuk osmnáctičlenného basu (deset s vervou hrajících violoncell a osm výhodně postavených kontrabasů) byl v auditoriu možná až příliš dominantní. Honeckova tempa se blíží Beethovenovým metronomickým označením a provedení bylo plné hudební inteligence a švihu.

Česká filharmonie - Manfred Honeck - Praha 27.4.2016 (foto Petr Kadlec)
Česká filharmonie – Manfred Honeck – Praha 27. 4. 2016 (foto Petr Kadlec)

 

Hodnocení autora glosy: 75 %

Česká filharmonie
Dirigent: Manfred Honeck
Anne-Sophie Mutter (housle)
27., 28. a 29. dubna 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 27. 4. 2016)

program:
Bohuslav Martinů: Památník Lidicím, H296
Antonín Dvořák: Houslový koncert a moll, op. 53
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7, A dur op. 92

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie -M.Honeck & A.S.Mutter (Praha 27./28./29.4.2016)

[Celkem: 40    Průměr: 4.1/5]

Mohlo by vás zajímat


6
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Gregor Samsa

tady jedna z těch “negativních” recenzí…
http://www.classicstoday.com/review/mutters-miraculous-dvorak-concerto/

Gregor Samsa
libor

OK. Tradice a vkus jsou v tomto teritoriu odlišné a navíc oba zdroje jsou známy objednanými recenzemi vydavatelů. Ke srovnání doporučuji brilantní živou nahrávku v podání J. Špačka s J. Bělohlávkem a ČF.

marfik

Předpokládám, že máte nějaké důkazi o objednání recenzí, sem s nimi, prosím. A mohl byste také uvét příklady těch negativních recenzí? Děkuji. Stránku classicstoday sleduji mnoho let a zrovna recenze pana Hurwitze jsou stylem padni komu padni. Navíc třeba Supraphon by ho musel vyplácet v podstatě jako zaměstnance:-) Právě u recenze Mutter uvádí jako referenčí nahrávku Suk/Ančerl. Vkus je samozřejmě osobní a je jen dobře, že nejsme všichni stejně naladěni.
mc

marfik

no nazdar- důkazi!!! omlouvám se!

Milan V.

Skladby Památník Lidicím a Beethovenova Sedmá se mi na čtvrtečním koncertu velmi líbily, orchestr hrál Sedmou s nadšením a radostí. U Dvořákova houslového koncertu jsem měl pocit, že paní Mutter prostě nehraje srdcem, nemluvě o osobitém, zvláštním pojetí díla, které vzbuzuje kontroverzní reakce. Její pianissima na hraně slyšitelného i její technika byly brilantní a byl zážitek vidět ji hrát naživo v Rudolfinu, ale jak píše výše autor recenze, třeba nahrávka Josefa Špačka s ČF a Jiřím Bělohlávkem, nemluvě o Josefu Sukovi s Karlem Ančerlem, jsou mi mnohem bližší.