Elegance komorního koncertu vnesla světlo do deštivého odpoledne

Po úvodním proslovu klavíristy Davida Marečka si mohlo publikum vychutnat Baladu a serenádu pro violoncello a klavír, op. 3, č. 1 a 2 od Josefa Suka. Skladbu zahájila violoncellistka Michaela Fukačová svým charakteristickým sytým tónem, jemným vibratem a vkusně tvořila melodické oblouky. Akustika sálu byla velmi dobrá a zvuk se dobře nesl. Nálada Balady se zdála být o mnoho vážnější než Serenáda, která působila hravěji a rozverněji. Poté se rozvinula do melodií, které opět přinesly napětí, a po uklidnění hudebního toku se vrátila do skladby selanka. Dle klavírního partu se konec jevil opět hravě a violoncello ho ukončilo pizzicaty.

Veškeré skladby tohoto programu byly uvedeny slovem klavíristy, který nás informoval o změně programu. Namísto skladby Klid pro violoncello a klavír, op. 68 od Antonína Dvořáka se rozhodli zahrát Rondo g moll, op. 94, protože je živější a nehrozí, že při této skladbě publikum za pozdního odpoledne usne. Vášnivěji zahrané melodie, perfektní violoncellová technika a vyvážený zvuk nástrojů při unisonu zvelebily program koncertu. Jen zde bylo jedno melodické místo ve vyšších polohách, kde violoncello nepůsobilo jistě, ale tato skutečnost neovlivnila celkový dojem. Musím ale konstatovat, že umístění pultu s notami bylo nešikovné, protože se interpretka za notami ztrácela. A je to škoda, její večerní šaty byly krásné a rondo i tak přednášela zpaměti.

Sonáta A dur pro violoncello a klavír od Césara Francka je mezi hudebníky velmi oblíbená, o čemž svědčí i počet jejích transkripcí pro široké spektrum nástrojů (žesťové, dřevěné i smyčcové). Do zádumčivé barvy klavíru vstoupilo violoncello jemnou melodií, poté následoval dialog mezi hlavním nástrojem a klavírem, kdy violoncello především odpovídá. Na konci první věty se nástroje shodnou a v souladu dozní až do konce.

Další věta začala energicky a diskuze nástrojů byla živější. Během hry dynamika oscilovala mezi nejtišším pianem až velkým fortissimem velmi plasticky. Do tichého úvodu třetí věty sonáty zacinkala někomu z publika SMS zpráva, což bylo nepříjemné vyrušení jak pro interprety, tak i pro ostatní posluchače.

Finální věta vnesla do konce sonáty kýženou dramatičnost a rozuzlení. Téma nejprve zaznělo v klavíru, po taktu ho violoncello zopakovalo. Poté violoncello přednášelo heroické melodie až do společných postupů společně s klavírem, kdy se zvuk opět spojil a úspěšně ukončil celou sonátu. Zasloužený potlesk diváků si vyžádal přídavek: Valse triste od Oskara Nedbala, který rovněž studoval v kompoziční třídě u Antonína Dvořáka. Tato hudba vdechla prostoru atmosféru a eleganci 19. století.

Následovalo poděkování sponzorům koncertu a Arabeska od Bohuslava Martinů tentokrát opravdu zakončila celý koncert.

Klasika o čtvrté | Michaela Fukačová & David Mareček – César Franck & Josef Suk
16. září 2021, 16:00 hodin
Rudolfinum, Sukova síň

Program:
Josef Suk – Balada a serenáda op. 3, č. 1 a 2 pro violoncello a klavír
Antonín Dvořák – Rondo g moll, op. 94
César Franck – Sonáta A dur pro violoncello a klavír (Allegretto ben moderato, Allegro, Recitativo-Fantasia. Ben moderato — Molto lento, Allegretto poco mosso)

Účinkující:
Michaela Fukačová – violoncello
David Mareček – klavír