Emmanuel Ceysson zahraje v lednu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu

Emmanuel Ceysson, jeden z předních světových interpretů, někdejší první harfista Metropolitní opery v New Yorku a Národní pařížské opery (dnes tuto pozici zastává v Losangeleské filharmonii) zahraje na prvním večeru Symfonického orchestru Českého rozhlasu v roce 2022 Koncert pro harfu Es dur Reinholda Glièra. Na programu jsou i „Zlobivé častušky“ od Rodiona Ščedrina a Třetí symfonie ukrajinského skladatele Borise Ljatošinského. Provedení řídí rodák z Kyjeva Kirill Karabits. Posluchači mohou navštívit koncert v pondělí 3. ledna 2022, nebo si ho poslechnout na stanicích ČRo Vltava (přímý přenos) a ČRo D-dur (záznam).

Emmanuel Ceysson (zdroj Emmanuel Ceysson)
Emmanuel Ceysson (zdroj Emmanuel Ceysson)

Při hledání vlastního hudebního výrazu ovlivnily Rodiona Ščedrina folklor, klasický styl i avantgardní kompoziční směry. První ze svých koncertů pro orchestr nazval rozverně „Zlobivé častušky“ a virtuózně v něm zpracoval populární intonace. Brilantní hravá miniatura měla premiéru ve Varšavě v roce 1963.

Glierův Koncert pro harfu, dílo z roku 1938, vyznívá jako kombinace prvků patřících do okruhu vídeňského klasicismu s prvky ruského národního romantismu. V provedení Emmanuela Ceyssona bude jistě velkým zážitkem. Tento špičkový harfista dnes vystupuje ve slavných koncertních prostorách, jako jsou Wigmore Hall, Salle Gaveau, Carnegie Hall, Wiener Konzerthaus či Berlínská filharmonie. Získal četná ocenění v soutěžích – např. zlatou medaili na Mezinárodní harfové soutěži v USA (Bloomington, 2004), první cenu na Soutěži mladých koncertních umělců v New Yorku (2006) a první cenu na prestižní soutěži ARD v Mnichově (2009). Stal se tak prvním harfistou, který se umístil na čelních pozicích hned tří významných mezinárodních soutěží. V letech 2005–2009 působil jako hostující profesor na Královské hudební akademii v Londýně a od roku 2010 vyučuje na Mezinárodní letní akademii v Nice. Mistrovské kurzy pořádá po celém světě.

V době, kdy Reinhold Glière vyučoval několik let na konzervatoři v rodném Kyjevě, byl mezi jeho žáky také o generaci mladší Boris Ljatošinskij. Později se stal profesorem kompozice a orchestrace Moskevské státní konzervatoře a Ukrajinské národní hudební akademie P. I. Čajkovského. Třetí z Ljatošinského pěti symfonií je monumentálním dílem z roku 1951, plným závažného obsahu. Úřady ji pro tragické vyznění označily za pacifistickou, tedy také „antisovětskou“ – a autorovi bylo doporučeno opatřit symfonii vítězným optimističtějším koncem. Premiéry se tak dočkala až o čtyři roky později, po Stalinově smrti. Kirill Karabits dílo opakovaně připomíná. Natočil je i s Bournemouthským symfonickým orchestrem, v jehož čele stojí už dvanáct let.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments