Hossein Alizâdeh je íránský skladatel, hudebník a virtuóz na tradiční perské nástroje, který se narodil 22. srpna 1950 v Teheránu. Považuje se za jednu z nejvýznamnějších osobností současné perské klasické hudby a ovládá mistrovsky nástroje tar, setar a vlastní inovativní shurangiz. Jeho tvorba představuje jedinečnou syntézu tradiční perské hudební kultury s moderními kompozičními přístupy.
Životopis
Alizâdeh vyrůstal v hudební rodině – jeho matka pocházela z Araku a otec z Urmie. Již jako teenager začal studovat na hudebním konzervatoři, kde se věnoval především hře na tar. Formální hudební vzdělání dokončil na Teheránské univerzitě, kde studoval kompozici a performance. Po íránské revoluci pokračoval ve studiích na Berlínské univerzitě, kde se zaměřil na kompozici a muzikologii. Tradiční perskou hudbu studoval u předních mistrů radif – Houshang Zarif, Ali Akbar Shahnazi, NurAli Borumand, Mahmood Karimi, Abdollah Davami, Yousef Foroutan a Saied Hormozi. Profesní dráhu zahájil v Iranian National Orchestra, kde působil jako dirigent a sólista.
Tvorba
Mezi jeho nejvýznamnější kompozice patří „Jezdci plání naděje“ (1977), „Hesar“ (1977), „Vzpoura“ (1983), „Ney Nava“ (1983), „Sen“ (1986), „Píseň soucitu“ (1991) a „Nekonečné vidění“ (2004). Složil hudbu k řadě filmů včetně oceňovaných snímků „Gabbeh“, „Čas opilých koní“ a „Želvy umí létat“. Založil soubory Aref Ensemble a později Hamavayan Ensemble, který představuje inovativní přístup k tradičnímu íránskému sborovému zpěvu. Nahrál kompletní sbírku radif podle interpretace Mirza Abdollaha pro tar a setar, čímž zachoval pro budoucí generace toto cenné hudební dědictví.
Význam
V roce 2000 byl íránským ministerstvem kultury vyhlášen nejlepším současným umělcem. Jeho album „Endless Vision“, nahrané s arménským duduk hráčem Djivan Gasparyan, získalo v roce 2007 nominaci na cenu Grammy v kategorii nejlepší album světové hudby. Působil jako pedagog na Teheránské univerzitě, Teheránské hudební konzervatoři a kalifornském California Institute of the Arts. Vyvinul dva nové hudební nástroje – shurangiz a sallaneh, které rozšířily možnosti perské hudby. Jeho žáci představují architekturu současné íránské klasické hudby po revoluci.
Zajímavosti
V roce 2014 odmítl přijmout francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie s prohlášením, že nepotřebuje dekorace a spoléhá se na své dobré jméno. Má dva syny – Saba a Nima – kteří pokračují v rodinné hudební tradici jako hráči na kamancheh a robab. Jeho první profesní zkušenost v Evropě byla účast v orchestru Béjartova baletu při představení „Gulistan“. V roce 2016 získal Asia World Music Award s peněžním oceněním 10 000 dolarů.
Související články
Struny podzimu zveřejnily svůj letošní program
Podrobný program nejnovějšího, již devatenáctého ročníku Strun podzimu je po dnešku známý. Jeden z nejsledovanějších pražských festivalů se letos uskuteční mezi 6. říjnem a…