Vladimir Andrejevič Atlantov je sovětský a ruský operní tenor, který patří mezi nejvýznamnější interprety dramatického tenorového repertoáru druhé poloviny 20. století. Narozen 19. února 1939 v Leningradu, vyrůstal v operním prostředí a stal se jedním z předních reprezentantů ruské pěvecké školy.
Životopis
Atlantov pochází z umělecké rodiny – jeho otec Andrej Petrovič byl basista působící v Kirovově a Malém operním divadle v Leningradu, matka Maria Aleksandrovna Jelizarova lyrickou sopranistkou ve stejných divadlech. Ve věku šesti let vstoupil do Glinkovy sborové školy a v roce 1957 byl přijat na Leningradskou konzervatoř, kde studoval u Niny Bolotinové. Již během studií získal v roce 1962 stříbrnou medaili na Glinkově pěvecké soutěži. Po ukončení konzervatoře v roce 1963 pokračoval ve studiu na operní škole La Scaly v Miláně (1963-1965). Svou profesionální dráhu zahájil jako sólista Kirovova divadla v roce 1963, v roce 1967 přešel do Bolšoj teatru v Moskvě, kde působil až do roku 1988. Poté opustil Sovětský svaz a usadil se ve Vídni, kde pokračuje v mezinárodní kariéře.
Tvorba
Atlantovův repertoár zahrnuje především dramatické tenorové role ruské i světové opery. K jeho nejslavnějším kreacím patří Hermann v Čajkovského Pikové dámě, titulní role v Rimského-Korsakových operách Sadko a Kníže Igor, Otello ve Verdiho opeře, Don José v Bizetově Carmen, Alfredo v Traviatě a Cavaradossi v Toscě. Během kariéry v Bolšoj teatru nazpíval osmnáct rolí, z nichž třináct bylo pro něj nových. Vystupoval ve všech předních operních domech Evropy, koncertoval v Kanadě a Japonsku. Jeho interpretace se vyznačují monumentální silou hlasu, dramatickou expresivitou a autentickým přístupem k ruské hudbě.
Význam
Atlantov je považován za jednoho z nejlepších ruských tenorů poslední třetiny 20. století. V roce 1966 zvítězil na prestižní Čajkovského mezinárodní soutěži v Moskvě, o rok později získal první cenu na mezinárodní soutěži v Sofii. Získal řadu sovětských vyznamenání včetně titulu Lidový umělec SSSR (1976) a byl jmenován rakouským komorním zpěvákem. Jeho umění představuje vrchol sovětské pěvecké tradice a jeho interpretace ruských rolí zůstávají referenčními.
Zajímavosti
Atlantov byl ženatý se sopranistkou Tamarou Milaškinovou, která zemřela v lednu 2024. Mají společnou dceru Ladu narozenou v roce 1963. V roce 1973 byl jedním z pěti tenorů pozvaných k oslavám stého výročí narození Enrica Carusa v neapolském divadle San Carlo spolu s Mariem del Monacem a Lucianem Pavarottim. Jeho odchod z Ruska v roce 1988 byl motivován nespokojeností s uměleckým vedením Bolšoj teatru a politickými poměry.
Související články
Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (28)
Deníky o hudbě (9) 17. června 1974 Záznam koncertu Šostakovič: Šest písní na verše Mariny Cvetajevové; Irina Bogačova, dirigent Rudolf Baršaj Cyklus Cvetajevové se…