Céline Bacqué (18. března 1979 – 9. května 2016) byla francouzská tanečnice, choreografka a pedagožka, která se proslavila především v oblasti kontaktní improvizace. Patřila mezi významné představitele postmoderního tance a mezinárodně uznávanou osobnost současné taneční scény.
Životopis
Céline Bacqué se narodila ve Francii a svou taneční dráhu započala studiem na Národní vyšší konzervatoři v Paříži, kde absolvovala obor současný tanec. Poté pokračovala ve studiu na Národním centru tance. Během své kariéry působila nejen ve Francii, ale také v Koreji, Malajsii a dalších zemích. V roce 2007 začala spolupracovat s korejským choreografem Kim Bong-ho, se kterým založila taneční společnost Et Aussi Dance Company, která fungovala do roku 2013. Bacqué zemřela předčasně v roce 2016 ve věku pouhých 37 let.
Tvorba
Bacqué se specializovala na kontaktní improvizaci, techniku postmoderního tance založenou na fyzickém kontaktu mezi tanečníky jako výchozím bodě pro improvizaci pohybu. Byla nezávislou umělkyní, performerkou a učitelkou, která vedla workshopy po celém světě. V roce 2003 iniciovala projekt Change Faces, kde spolupracovala s rakouskými elektroakustickými muzikanty. Její tvorba se vyznačovala důrazem na vztahy mezi účastníky představení a zkoumáním lidských spojení prostřednictvím pohybu a dotyku.
Význam
Céline Bacqué byla považována za jednu z předních propagátorek kontaktní improvizace na mezinárodní úrovni. Její přístup k tanci překračoval hranice mezi umělci a diváky, když prosazovala myšlenku, že podstatné není „já nebo ty, ale to, co se děje mezi námi“. Významně přispěla k rozvoji této taneční disciplíny v Asii, zejména během svého působení v Koreji. Její pedagogická činnost ovlivnila mnoho začínajících tanečníků a choreografů v různých zemích.
Zajímavosti
Bacqué byla známá svým filozofickým přístupem k tanci, kdy zdůrazňovala důležitost vztahů a spojení mezi lidmi. Její oblíbený výrok „Nejde o mě, nejde o tebe, ale o to, co se děje mezi námi“ se stal symbolem její taneční filozofie. Během své činnosti v Asii přispěla k organizaci prvního festivalu kontaktní improvizace na Filipínách a účastnila se mnoha mezinárodních festivalů. Její předčasná smrt byla velkým šokem pro mezinárodní taneční komunitu, která ji vzpomínala jako vášnivou umělkyni schopnou propojit umění se životem.
Související články
Večer taneční a hudební improvizace
V rámci zahájení šestého ročníku festivalu ImproEvents Prague (1.–7. března 2015) se uskutečnilo již osmnácté setkání improvizace tance, hudby a světelného designu pokaždé probíhající…