Amelia Marguerite Badel (1842–1920) byla francouzská tanečnice, která se proslavila pod uměleckým jménem Rigolboche a je považována za průkopnici tance cancan. Narodila se v Nancy a stala se jednou z nejslavnějších osobností pařížského nočního života druhé poloviny 19. století.
Životopis
Amelia Marguerite Badel se narodila 13. června 1842 v Nancy. Ve své taneční kariéře používala pseudonym Rigolboche, který vznikl ze slangového spojení slov označujících vtipálka nebo velmi zábavnou osobu. Přezdívali jí také „hugenotka“. Aktivní období její kariéry spadalo do let 1858–1861, kdy dosáhla vrcholu slávy. Zemřela 1. února 1920 v Bobigny jako zámožná dáma, která si dokázala vybudovat vlastní vilu.
Tvorba
Rigolboche byla spojena především s vývojem tance cancan, který se stal symbolem francouzské kultury. Vystupovala v pařížských tanečních sálech včetně proslulého Bal Mabille, kde se setkávala s umělci jako byl básník Baudelaire či malíř Gustave Doré. Byla fotografována významným fotografem André Adolphe Eugène Disdéri a stala se tak jednou z prvních tanečnic dokumentovaných na fotografiích. V roce 1860 vydala své paměti, což svědčí o její tehdejší proslulosti. Její taneční styl se vyznačoval velkým temperamentem a schopností překonat svůj nevýrazný vzhled energickým výkonem.
Význam
Rigolboche je považována za klíčovou postavu při formování cancan jako profesionálního tanečního žánru. Její příspěvek k vývoju tohoto tance, který se později stal neodmyslitelnou součástí francouzské hudební kultury spojena s díly Jacquese Offenbacha, jí zajistil místo v dějinách tance. Ovlivnila také vývoj pařížských kabaretů a music-hallů, které se později staly vzorem pro podobná zařízení po celém světě.
Zajímavosti
Rigolboche nosila charakteristickou blond paruku, která se stala jejím poznávacím znamením. Byla natolik populární, že podle ní začaly být pojmenovány módní doplňky – kravaty à la Rigolboche, boty či rukavice. Navzdory svému skromnému původu dokázala nahromadit značné bohatství, na rozdíl od mnoha svých současnic, které skončily v bídě. Její popularita byla tak velká, že o ní vznikla řada ilustrací a karikatury dokumentující tehdejší „rigolbochománii“ – posedlost pařížské společnosti jejím tanečním stylem.
Související články
O životaschopnosti jednoho nemanželského dítěte. Přesazená květina a její výhonky
Z dějin operety (9) Zatím ještě téměř nebyla řeč o operetě v Čechách, a velmi málo o operetě české. Tak jako do jiných zemí,…