Pavol Bagin byl slovenský dirigent a skladatel, který patřil k významným postavám slovenského hudebního života 20. století. Působil jako umělecký šéf opery Slovenského národního divadla v Bratislavě a zanechal po sobě rozsáhlé skladatelské dílo charakteristické introvertním přístupem a propojováním tradičního a moderního hudebního jazyka.
Životopis
Pavol Bagin se narodil 11. května 1933 v Košicích a zemřel 4. ledna 2013 v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu v Galantě studoval na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě a současně na bratislavské konzervatoři, kde byli jeho učiteli Eugen Suchoň, Andrej Očenáš a Kornel Schimpl. Své hudební vzdělání dokončil na Vysoké škole múzických umění studiem dirigování u Ľudovíta Rajtera. V letech 1957-1969 působil jako šéfdirigent symfonického orchestru Vojenského uměleckého souboru kapitána Jána Nálepky v Bratislavě. V roce 1968 absolvoval studijní pobyt na Konzervatoři P. I. Čajkovského v Moskvě. Po návratu se stal ředitelem Správy umenia Ministerstva kultúry SR a v roce 1971 nastoupil jako umělecký šéf a hlavní dramaturg opery Slovenského národního divadla, kde působil až do roku 1983.
Tvorba
Baginovo skladatelské dílo zahrnuje orchestrální, komorní i vokální skladby. K jeho významným kompozicím patří Sinfonietta slovaca (1983), Melancholické miniatúry (1980), Quattro invenzioni per archi (1976) či Tri spevy na poéziu Miroslava Válka pro soprán a komorní orchestr (1977). Jeho hudební jazyk se vyznačoval propojováním atonálně organizovaných a modálních struktur, čímž navazoval na slovenské hudební dědictví. Byl typem introvertního skladatele, který se zaměřoval na skromnost, jednoduchost a meditativní citovost. Charakteristickou črtou jeho rukopisu byla komornost, která prostupovala i jeho orchestrálními díly. Bagin se pohyboval především v oblasti miniatury a vytvářel skladby křehké povahy s pastelovým zvukovým charakterem.
Význam
Během svého působení ve Slovenském národním divadle angažoval Bagin mnoho mladých umělců, kteří se později stali předními představiteli slovenské kultury, například zpěváky Petra Dvorského, Magdalénu Hajóssyovou, Sergeje Kopčáka či dirigenta Tibora Freša. Do repertoáru zařazoval světová díla skladatelů 20. století i díla soudobých slovenských autorů. Se souborem absolvoval více než 20 uměleckých zájezdů po celé Evropě. Po odchodu ze SND se věnoval vydavatelské a organizátorské činnosti, byl šéfredaktorem hudebního vydavatelství OPUS a později ústředním ředitelem Národního hudebního centra. V roce 1981 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Zajímavosti
Bagin dirigoval nejen slovenské orchestry, ale také pohostinsky Slovenskou filharmonii, Státní filharmonii Košice, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Bratislavě a Státní komorní orchestr Žilina. Kromě dirigentské a skladatelské činnosti se věnoval také hudební publicistice, přičemž mezi jeho nejvýznamnější teoretické příspěvky patřily referáty o současném stavu operního divadelnictva a moderní operní tvorbě na Slovensku. Jeho nahrávka Händelových Concerti grossi op. 6 s Capellou Istropolitana z roku 1984 patří k ceněným interpretacím tohoto repertoáru. Bagin byl také členem Slovenské hudební rady, festivalového výboru Bratislavských hudebních slavností a redakční rady časopisu Hudobný život.