Petr Bakla je český hudební skladatel narozený 24. ledna 1980 v Praze, který se v současné kompozici prosadil svým osobitým přístupem k základním hudebním útvarům a jejich expresivnímu využití. Jeho skladby se vyznačují konceptuální přísností a jsou pravidelně uváděny renomovanými interprety především v zahraničí.
Životopis
Po absolvování gymnázia studoval Bakla krátce sociologii, poté přešel na Hudební fakultu AMU v Praze, kde vystudoval hudební teorii. V oblasti kompozice se však považuje za samouka a hledá si vlastní tvůrčí cesty. Sedm let vedl dramaturgii významného festivalu současné hudby Contempuls, což bylo pro jeho autorské zrání zásadní. Od roku 2017 působí jako ředitel Hudebního informačního střediska.
Tvorba
Bakla ve svých skladbách využívá základních, schematizovaných hudebních útvarů, zejména chromatické a celotónové stupnice. Zajímají ho situace, ve kterých se tato „ještě-ne-hudba“ stává „už-hudbou“, kdy zdánlivě banální útvary nabývají zvláštní expresivity a energie. Obvyklým rysem jeho skladeb je simultánní průběh dvou zvukových vrstev, které nejsou ve vztahu vzájemné podřízenosti, ale jsou rovnocenně důležité a jejich „tření“ vytváří specifické napětí. Jeho dílo zahrnuje skladby od sólových po orchestrální kompozice, mezi známé patří Piano Concerto No. 2, Statements pro soprán a ansámbl nebo Late Night Show.
Význam
Bakla patří k nejvýznamnějším představitelům současné české komponované hudby mladé generace. Jeho tvorba získala mezinárodní uznání – skladby byly uvedeny v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku, Itálii, Francii, Polsku, Nizozemsku i USA. Zvláštní důležitost má jeho spolupráce s Ostravským centrem nové hudby a Ostravskými dny. Jeho alba vydávají prestižní zahraniční vydavatelství jako belgická Sub Rosa nebo rakouská God Records.
Zajímavosti
Skladatel o sobě říká, že je „beznadějný romantik“ a všechny jeho skladby jsou pro něj velmi osobní a téměř biografické. Dlouho odmítal zařadit vlastní skladbu do programu jím dramaturgovaného festivalu Contempuls, aby nebyl obviněn ze sebepropagace. Jeho hudbu charakterizuje Eric Wubbels jako „maximálně koncentrovanou“ a řadí Baklu do linie skladatelů jako Webern, Feldman nebo Janáček. Často spolupracuje s klavíristou Miroslavem Beinhaurem.