Bruno Bartoletti

Bruno Bartoletti byl italský operní dirigent, který se proslavil především svým více než půlstoletím trvajícím působením v Lyric Opera of Chicago a specializací na italský repertoár i současnou hudbu. Během své mezinárodní kariéry od roku 1953 do 2007 se stal jednou z nejvýznamnějších postav světové operní scény.

Životopis

Bruno Bartoletti se narodil 10. června 1926 v Sesto Fiorentino u Florencie jako syn kováře Umberta Bartolettia, který také hrál na klarinet v místním orchestru. V mládí sám hrál na pikolu, až si jeho hudební talent všimla učitelka, jejíž manžel, sochař Antonio Berti, mu doporučil studium na florentské Cherubini Conservatory, kde studoval flétnu a klavír. Později hrál v orchestru festivalu Maggio Musicale Fiorentino a stal se korepetitorem v Teatro Comunale Florence, kde pracoval s významnými dirigenty jako Artur Rodzinski, Dimitri Mitropoulos, Vittorio Gui a Tullio Serafin. Právě Serafin ho povzbudil k dirigování. Svůj dirigentský debut uskutečnil v prosinci 1953 v Teatro Comunale s operou Rigoletto. V roce 1956 debutoval v USA jako náhradník za nemocného Serafina s operou Il trovatore v Lyric Opera of Chicago. Zemřel 9. června 2013 ve Florencii, den před svými 87. narozeninami.

Tvorba

Bartoletti dirigoval téměř výhradně opery a specializoval se především na italský repertoár – díla Pucciniho, Verdiho, Rossiniho, Belliniho a Donizzettiho. Současně byl vášnivým zastáncem současné hudby a dirigoval řadu světových premiér, včetně Ginasterova Don Rodrigo (1964), Pendereckého Paradise Lost (1978) nebo děl Luciana Beria, Luigiho Dallapiccoly a Gian Francesca Malipiera. V Lyric Opera of Chicago dirigoval od roku 1956 do 2007 přibližně 600 představení 55 různých oper. Mezi jeho nejvýznamnější nahrávky patřily Ponchielliho La Gioconda a Pucciniho Manon Lescaut. Zavedl také americké premiéry Brittenova Billy Budd (1970) a řady dalších významných děl 20. století.

Význam

Bartoletti byl klíčovou postavou ve vývoji Lyric Opera of Chicago, kde působil jako spoluumělecký ředitel (1964-1974), umělecký ředitel (1975-1999) a následně jako čestný umělecký ředitel až do své smrti. Společně s generální ředitelkou Ardis Kranik přeměnil chicagskou operu v jeden z předních světových operních domů. Sloužil také jako umělecký ředitel Teatro dell’Opera di Roma (1965-1973) a Maggio Musicale Fiorentino (1985-1991), a jako hlavní dirigent Dánské královské opery (1957-1960). Jeho přístup k budování vysoce kvalitního operního souboru a orchestru se stal vzorem pro ostatní operní domy.

Zajímavosti

Italská vláda Bartolettia vyznamenala hodností Cavaliere di Gran Croce della Repubblica Italiana a byl členem prestižní Accademia di Santa Cecilia. V pozdějších letech učil na Accademia Chigiana v Sieně. Od roku 1953 byl ženatý s učitelkou Rosannou Sandretti, se kterou měl dvě dcery, Chiaru a Marii. Jeho poslední operní představení dirigoval v únoru 2011 – byla to Pucciniho Manon Lescaut. Proslul tím, že raději pracoval dlouhodobě v jednom operním domě, než aby se rozptyloval po celém světě.