Josef Bartoš byl český hudební skladatel a pedagog, který se narodil 29. října 1861 v Březových Horách u Příbrami a zemřel 14. ledna 1924 v Příbrami. Celý svůj život věnoval pedagogické činnosti na příbramských školách a současně se etabloval jako plodný skladatel romantického zaměření.
Životopis
Bartoš pocházel z hornické rodiny, kde získal prvotní hudební vzdělání od svého otce, který byl amatérským hudebníkem a členem místní hornické kapely. Vystudoval reálné gymnázium a učitelský ústav v Příbrami, který absolvoval roku 1880. Od tohoto roku působil jako učitel, nejprve na učitelském ústavu, později od roku 1888 jako odborný učitel pro přírodovědu a zpěv na měšťanské chlapecké škole. V roce 1919 byl jmenován ředitelem této škole, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1923. Jako pedagog byl velmi oblíbený a respektovaný, o čem svědčí vzpomínky jeho žáků publikované později v knize Karela Valty.
Tvorba
Bartošův kompoziční odkaz zahrnuje klavírní skladby určené různým úrovním hráčů, komorní hudbu, písně, sbory, kantáty a melodramy. Stylově navázal na jednodušší styl Karla Bendla a Jana Maláta, v pozdějších komorních dílech se přiklonil k dvořákovskému slohu. Jeho písně vynikaly lyričností a jednoduchým doprovodem s patrným vlivem romantických skladatelů, zejména Roberta Schumanna a Petra Iljiče Čajkovského. Mnoho jeho písní a sborů vzniklo na texty Quida Marii Vyskočila. U vydavatele Františka Urbánka vyšly jeho klavírní kompozice „Kaleidoskop“ a „Lyrické nálady“. Pro svou pedagogickou praxi vytvořil sbírku 43 národních písní nazvanou „Metoda koncentrační k vícehlasému zpěvu“.
Význam
Bartoš představoval typického představitele české hudební kultury přelomu 19. a 20. století, který spojoval pedagogickou činnost s kompoziční tvorbou. Jeho přístup k hudební výchově byl progresivní a praktický, což dokazuje jeho metodická publikace pro vícehlasý zpěv. Jako skladatel navazoval na národní romantickou tradici a přispěl k rozvoji české písňové tvorby a komorní hudby. Jeho dílo sice nedosáhlo širšího mezinárodního uznání, ale mělo význam pro regionální hudební kulturu Příbramska a pro vývoj české hudební pedagogiky.
Zajímavosti
Kromě hudební činnosti se Bartoš věnoval také literatuře a psal povídky z hornického prostředí, například „Láska, která zabíjí“ nebo „Stráž u mrtvých“, někdy pod pseudonymem J. Hošek. Ovládal hru na několik nástrojů – klavír, violoncello, housle a violu. Aktivně přispíval články do kulturních časopisů Dalibor, Horymír a různých místních listů, kde publikoval hudební kritiky a referáty. Byl čestným členem Spolku vzájemně se podporujících hudebníků báňské kapely „Lyra“ v Příbrami.
Související články
Týden s tancem
Novinky ze Slovenska, plány festivalu Letní Letná a 11. ročník festivalu Cirk-uff i plánovaná mezinárodní diskuze taneční kritiky.
Speciál Tanečních aktualit ve znamení cesty do divákovy duše
Každoročně vydávaný sborník internetového magazínu Taneční aktuality už dávno není ročenkou, která by v tištěné podobě expandovala s existujícím obsahem mezi nové čtenáře. Z…