Mattia Battistini (27. února 1856 Řím – 7. listopadu 1928 Contigliano) byl italský operní bariton, přezdívaný „Král baritonů“. Představoval vyvrcholení mužského bel canta a patřil mezi nejslavnější operní pěvce přelomu 19. a 20. století.
Životopis
Battistini se narodil v Římě do lékařské rodiny – jeho děd Giovanni a strýc Raffaele byli osobními lékaři papeže, otec Luigi byl profesorem anatomie na Římské univerzitě. Původně studoval práva, ale opustil studia, aby se věnoval hudbě na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, kde studoval zpěv u Venceslaa Persichiniho a skladbu u Emilia Terziani. Svou techniku dále zdokonaloval pod vedením dirigenta Luigiho Mancinelliho a barytonisty Antonia Cotogniho. Operní debut absolvoval 9. listopadu 1878 v Teatro Argentina v Římě jako Alfonso v Donizettiho opeře La favorita, když musel zaskočit za nemocného hlavního barytonistů s pouhým jednodenním předstihem.
Tvorba
Battistiniho repertoár zahrnoval především díla italských skladatelů – Verdiho, Donizettiho, Rossiniho, Belliniho. Proslavil se zejména v rolích Rigoletta, dona Carla v Ernani, Figara v Lazebníkovi sevillském či Renata ve Favoritce. Zpíval také německé opery včetně Wagnerových děl a ruský repertoár – Evžena Oněgina a Piková dáma od Čajkovského nebo Démona od Rubinsteina. Massenet pro něj dokonce přepsal tenorovou roli Werthera do barytonového rozsahu. Od roku 1902 do roku 1924 vytvořil více než sto nahrávek, které zachycují jeho jedinečnou techniku a styl. Posledně vystupoval v opeře roku 1921 v Padově, koncertní činnost ukončil v roce 1927.
Význam
Battistini reprezentoval vrchol tradičního italského bel canta před nástupem verismu. Jeho hlas se vyznačoval dokonalým propojením rejstříků, virtuózní ornamentací, jemností portamenta a mistrovským použitím messa di voce. Ovládal rozsah dvou oktáv s nevýraznými přechody mezi rejstříky a schopností dynamických změn od nejsilnějšího forte po nejjemnější pianissimo. Jeho umění výrazně ovlivnilo pozdější generace pěvců a jeho nahrávky zůstávají vzorem klasické italské pěvecké školy. Nikdy nevystupoval v Metropolitní opeře v New Yorku, protože se obával zámořských cest.
Zajímavosti
Battistini se stal mimořádně oblíbeným v Rusku, kde vystupoval 23 sezón mezi lety 1892–1914 a těšil se přízni carské rodiny Romanovců. Cestoval vlastním železničním vozem se svitou služebnictva a nákladným divadelním šatníkem. V Moskvě roku 1912 musel kvůli nadšenému publiku opakovat celou operu Rigoletto – představení začalo v osm večer a skončilo až ve tři hodiny ráno. Ve svých sedmdesáti letech stále koncertoval s nezměněnou svěžestí hlasu a na lékařovu radu k ukončení kariéry odpověděl: „Pane doktore, mám jen dvě možnosti – zpívat nebo zemřít! Chci zpívat!“
Související články
Janáčkova Káťa ve Freiburgu, Netrebko o nových rolích a další sexuální aféra v Met
Operní kukátko (131). Týden od 5. do 11. února 2018. V dnešním vydání najdete: Káťa Kabanová ve Freiburgu. Porgy a Bess s maďarským obsazením…