Messa da Requiem je hudebním dílem Giuseppe Verdiho, složena na památku italského básníka Alessandra Manzoniho a poprvé provedena 22. května 1874 v kostele svatého Marka v Miláně k příležitosti výročí jeho smrti. Tato zádušní mše se provádí jen v koncertní formě, nikoliv však při liturgii, ale i přesto je považovaná za druhé nejčastěji uváděné velké sborové dílo po Mozartově Requiem. Skladba je určena pro čtyři sólisty, dva sbory a orchestr.
Dílo a jeho vznik
Toto dílo vzniklo na přelomu let 1860-1870, kdy Verdi zažil řadu osobních zármutků: zemřeli Verdiho otec Barezzi, blízký přítel a spolupracovník – libretista Francesco Piave, Gioachino Rossini v roce 1868 a nakonec Alessandro Manzoni v roce 1873. Pod tíhou odchodu svých blízkých přátel vytvořil Verdi rekviem pro čtyři sólisty, sbor a orchestr.
I když v době, kdy bylo rekviem zkomponované, mohli při liturgii účinkovat jen muži, Verdi od počátku počítal s účastí dvou sólistek a smíšeného sboru. Tato skutečnost k okamžitému přijetí díla v Itálii nepřispívala. Odmítavý postoj k rekviem kromě Itálie i v mnoha dalších zemích zůstává částečně nejednoznačný: je vnímán spíše jako světské dílo, a spíše, než liturgická hudba je pojímáno jako opera či hudební drama.
První provedení roku 1874 v Milaně dirigoval sám skladatel a sólisté byli česká operní pěvkyně Tereza Stolzová (soprán), Maria Waldmannová (mezzosoprán), Giuseppe Capponi (tenor) a Ormondo Maini (bas). Zanedlouho bylo Requiem opětovně a s velkým úspěchem provedeno v Teatro alla Scala, v jehož muzeu je stále uchováván podepsaný rukopis.
Hudba
Dílo se svým stylem blíží Verdiho pozdním operám, především Aidě, která vznikala současně. To platí zejména pro četná ariosa a ansámbly sólistů s typicky italskou operní kantilénou.
Kompozice se skládá ze sedmi částí. Po tragicky znějícím Introitu (Requiem e Kyrie) zaznívá sugestivní Dies irae, jenž obsahuje ostré juxtapozice obrazů, které vyvolávají pocity zmatku a hrůzy. Teprve na konci sekvence přichází klid (Lacrimosa). Offertorium je intermezzem kontemplativního charakteru, s nímž kontrastuje výraz síly v osmihlasé fuze Sanctus.
Oznamovací charakter této věty skladatel vyjádřil prostřednictvím dvou sborů a fanfárami žesťů. Další dvě věty Agnus Dei a Lux aeterna představují lyrický střed díla. Finále Libera me zastává funkci formální reprízy, s opakováním hudebního materiálu Dies irae, Requiem aeterna a Kyrie, ozývá se zde i fuga z části Sanctus.
Obsazení
I. Introit – Kyrie (kvarteto sólistů a sbor)
II. Sequentia
Dies irae (sbor)
Tuba Mirum (bas a sbor)
Mors stupebit (bas a sbor)
Liber Scriptus (mezzosoprán, sbor)
Quid sum miser (soprán, mezzosoprán, tenor)
Rex tremendae (sólisté, sbor)
Recordare (soprán, mezzosoprán)
Ingemisco (tenor)
Confutatis (bas se sborem)
Lacrimosa (sólisté, sbor)
III. Offertorium (sólisté)
Domine Jesu Christe
Hostias
IV. Sanctus (dvojitý sbor)
V. Agnus Dei (soprán, mezzosoprán, sbor)
VI. Communio
Lux Aeterna (mezzosoprán, tenor, bas)
VII. Libera Me (soprán, sbor)
Libera me
Dies irae
Requiem aeternam
Libera me
Noty a libreto
VERDI, Giuseppe. Messa da Requiem: Riduzione per canto e pianoforte di Michele Saladino [online]. Milano: Ricordi, b. d. [1874]. Číslo tiskové plotny: 44004. [cit. 19. 10. 2020].
VERDI, Giuseppe. Requiem in Full Score. [online]. Ed. Kurt Soldan. Reprint vydání nakladatelství C. F. Peters, Leipzig, číslo tiskové plotny: 10955. New York: Dover Publications, b. d. [1998]. [cit. 19. 10. 2020].
VERDI, Giuseppe. Messa da Requiem [partitura]. Ed. Marco Uvietta. Kassel: Bärenreiter Verlag, 2014. Bärenreiter Urtext. Číslo tiskové plotny: BA 7590. ISMN 979-0-0065-4158-4.
VERDI, Giuseppe. Messa da Requiem [libreto]. [online]. [cit. 19. 10. 2020].
Durata
Requiem trvá okolo 85–90 minut.
Diskografie
Diskografie Verdiho Requiem je obšírná a zahrnuje 100 nahrávek. Rozsáhlý a detailní seznam lze najit ZDE.
Literatura
ROSEN, David. Verdi: Requiem. Cambridge, 1995.
ROSEN, David. The Genesis of Verdi’s Requiem, Berkeley, 1976.
PIZZETTI, Ildebrando. La religiosità di Verdi: introduzione alla Messa da Requiem, Nuova antologia, 1941, č. 1, s. 209-13.
RONCAGLIA, Gino, ed. FABBRI, Mario. Il Requiem di Verdi, Le celebrazioni del 1963 e alcune nuove indagini sulla musica del XVIII e XIX secolo: numero unico per la XX ‘Settimana Musicale Senese, Firenze, 1963, s. 99-115.
ROSEN, David. Verdi’s “Liber scriptus” Rewritten, Musical Quarterly, 1969, č. 55, s. 151–69.
ROSEN, David. La Messa a Rossini e il Requiem per Manzoni, Rivista Italiana di Musicologia, 1969, č. 4, s. 127-37; 1970, č. 5, s. 216-33.
GIRARDI, Michele, PETROBELLI, Pierluigi. Messa per Rossini: la storia, il testo, la musica, Quaderni dell’Istituto di studi verdiani, 1988, č. 5.
MARTIN, George. Aspects of Verdi: G. Verdi, Manzoni, and the Requiem. New York, 1988, s. 31-58.
ROSEN, David. The Operatic Origins of Verdi’s “Lacrymosa“, Studi verdiani, 1988–1999, č. 5, s. 65-84.
ROEDER, John. Pitch and Rhythmic Dramaturgy in Verdi’s “Lux aeterna”, CM, 1990–1991, 19, č. 14, s. 169-85.
ROEDER, John. Formal Functions of Hypermeter in the “Dies irae” of Verdi’s Requiem, Theory and Practice, 1994, č. 19, s. 84-104.
ROSEN, David. Reprise and Resolution in Verdi’s Messa da Requiem. Theory and Practice, 1994, roč. 19, s. 105-117.
Odkazy
Messa da Requiem na YouTube.
(Autorkou textu je Oksana Venžeha.)
