Dnes bych chtěl nasměrovat pozornost našich čtenářek a čtenářů k dalšímu souboru staré hudby, jenž si to zaslouží: Ensemblu Inégal. V jeho čele stojí Adam Viktora a je asi jediným, s nímž se setkáte na každém koncertu: inégal totiž znamená nestejný a značí jak „stylovou všestrannost a nekonvenční přístup k hledání interpretačních hodnot“, tak proměnlivost obsazení. Nezapomenutelnými zážitky byla provedení Zelenkových oratorií Il serpente di bronzo (Bronzový had) v roce 2005 a Il Diamante (Diamant) v roce loňském. Pro ty, kdo je v kostele sv. Šimona a Judy nezažili, jsou k dispozici live nahrávky. Již čtvrtým rokem pořádá soubor koncertní řadu České hudební baroko – objevy a překvapení, kde uvádí hudbu prakticky neznámou nebo v kombinaci s opusy slavnými, jako tomu bylo 20. října na koncertě v kostele sv. Martina ve zdi, jenž byl věnován Giovanni Battistovi Pergolesimu.
Pergolesi je dnes asi nejznámější díky dvěma skladbám: komickému intermezzu La serva padrona (Služka paní) a Stabat mater, která tvořila hlavní část programu. Původ jedné z mála později uznaných sekvencí je v 14. století a od té doby nikdy neztratila na popularitě, stejně jako úcta k Panně Marii. Hudba je velmi úzce vázána na text a podporuje tak efekt jeho vyznění (rychlé tempo při bičování, zvukomalebně pojaté Kristovy vzdechy, křížová figura u slova kříž atd.) Ideální interpretkou sopránového partu se stala Gabriela Eibenová se svým čistým a jasným hlasem a procítěným projevem. Alt byl tentokrát obsazen kontratenoristou Franzem Vitzthumem a nezdálo se mi, že šlo o volbu ideální. Technicky a výrazově mne zpěvák uspokojil, ale jeho hlas má velmi světlou barvu, takže v duetech splýval s Eibenovou a netvořil k ní dostatečný kontrast. V nižší poloze byl méně znělý. Osobně dávám v této skladbě přednost tmavším ženským altům. Některé části skladby (Quae moerebat…) se vyznačovaly dosti rychlým tempem, v doprovodu se občas vyskytly nepřesnosti v houslích.
Před Stabat mater zazněl v novodobé premiéře výběr z Pergolesiho Dixit Dominus, v části Juravit opět potěšil Tomáš Král, zdálo se mi, že mírně tmavším hlasem (nejde o výtku) s výbornou dechovou technikou. Závěrečná část se sborem byla působivě dramatická. Sbor i sólisté dostali ještě příležitost – a zcela ji využili – v Kyrii in D, další novodobé premiéře skladby, jejíž opis pochází z původního archivu malostranského kostela sv. Mikuláše.
A opět známé bohužel směřuje k návštěvnosti – v kostele se nás sešlo asi padesát a vzhledem k tomu, jak se velká část příchozích zdravila s účinkující, nás platících bylo poskrovnu. Přijďme si Ensemble Inegal poslechnout 12. listopadu do Velkopřevorského paláce na Malé straně, na programu jsou kantáty A. Scarlattiho a G. B. Bassaniho v podání Gabriely Eibenové. Jsem si jist, že si Vás svým líbezným hlasem získá.
Ensemble Inégal
Gabriela Eibenová – soprán
Franz Vitzthum – alt
Barbora Sojková, Renata Pušová – soprán
Lenka Čermáková, Pavla Štěpničková – alt
Hasan El Dunia, Tomáš Lajtkep – tenor
Tomáš Král, Aleš Procházka – bas
Florian Deuter, Monica Waisman – housle
Lydie Cillerová – viola
Marek Štryncl – violoncello
Ondřej Štajnochr – kontrabas
Přemysl Vacek – teorba
Adam Viktora – varhany, umělecký vedoucí
Kostel sv. Martina ve zdi, 20. října 2010
