Ensemble Polyharmonique očaroval sezpívaností a vyrovnaností hlasů

Ensemble Polyharmonique je renomovaný německý vokální soubor v základu čítající šest zpěváků, kteří jsou podle potřeby doplněni o hráče bassa continua nebo další vokalisty. V případě větších projektů spojuje síly s předními barokními orchestry, jako jsou Akademie für Alte Musik Berlin nebo {oh!} Orkiestra Historyczna. Zaměřuje se na renesanční a barokní repertoár, a to ponejvíce na německou hudbu 17. století. Jeho v posledních letech čile se rozrůstající diskografie zahrnuje kromě známých děl (například Historia der Geburt Jesu Christi Heinricha Schütze), i rarity a novodobé premiéry, jako je nahrávka dvanácti šestihlasých žalozpěvů Wolfganga Carla Briegela (Zwölff Madrigalische Trostgesänge), z nichž na koncertě soubor zařadil čtyři působivé a pro tuzemské publikum objevné ukázky. Netradičním projektem z nedávné doby pak je hudební film propojující Schützovu Auferstehungshistorie s moderním tancem.

Pro svoje vůbec první pražské vystoupení vybral soubor ukázky z děl německých autorů, kteří ve své tvorbě rozvíjeli italské vlivy, ať již s nimi byli obeznámeni přímo jako Heinrich Schütz (pobývající dvakrát v Benátkách) nebo zprostředkovaně. Mezi takové patřil Michael Praetorius, jehož Nun bitten wir den Heiligen Geist ze sbírky Musae Sioniae z roku 1607 koncert otevřelo. Časový a stylový posun asi o čtyři dekády a větší a náležitě interpretačně zdůrazněný dramatický náboj přinesly Schützovy skladby Die Himmel erzählen die Ehre Gottes a Ich bin ein rechter Weinstock, jakož i dvojice motet rodáka z Mostu, posléze působícího mimo jiné v německé Žitavě, Andrease Hammerschmidta, z nichž druhé (Ich lieg‘ und schlefe) s vtipně kontrastním úvodem a recitativními a zvukomalebnými pasážemi bylo spíše duchovním madrigalem.

Zástupcem italské hudby jako inspiračního zdroje pro autory z německého protestantského prostředí byl v této části programu Giovanni Antonio Rigatti. V jeho čtyřhlasých motetech, která jsou výrazněji sólově exponovaná, se vystřídali všichni členové souboru. V Tota pulchra es se představili korejská sopranistka Joowon Chung, altista a „primus inter pares“ Alexander Schneider, druhý tenorista Christoph Renz a basista Mattias Lutze. V následujícím O suavissimum verbum (začínajícím chromatickým úvodem přinášejícím velké napětí) se sopránového partu ujala Magdalene Harer a tenorového Johannes Gaubitz. Hudebně bylo tato číslo velmi přesvědčivé, jisté rezervy však byly patrné v deklamaci latinského textu.

Trojice děl Wolfganga Carla Briedela, byla orámována instrumentálními skladbami neavizovanými v programu, které daly pěvcům trochu nabrat síly. V podání varhaníka Klause Eichhorna nejdříve zazněla Toccata Samuela Scheidta a posléze Praeambulum in d Heinricha Scheidemanna. Provedení jeden z vrcholů programu – Monteverdiho Nisi Dominus trochu poznamenalo zaváhání sopránu v obtížné disonantní pasáži na text „Qui manducatis panem doloris“. To bylo však v zásadě jediným větším kazem v celém velmi náročném programu. Jinak šlo o obdivuhodný výkon všech zúčastněných. Výrazová bohatost a intenzita interpretace byly až strhující.

Poslední třetina programu nabídla koncertantně pojaté zhudebnění 42. žalmu Wie der Hirsch schreiet pro čtyři hlasy z pera Christopha Bernharda, dvojici skladeb Heinricha Schütze Unser Wandel ist im Himmel a Selig sind die Toten a jásavé Nun danket alle Gott Johanna Hermanna Scheina. V přídavku se umělci vrátili k tvorbě Wolfganga Carla Briegela. Účinek jeho skladby Du aber Daniel podtrhli využitím celého prostoru kostela Panny Marie a slovanských patronů v Emauzích.

Celý večer byl mimořádným zážitkem. Ensemble Polyharmonique je souborem vysokých kvalit. Obdivuhodná byla sezpívanost a vyrovnanost jednotlivých hlasů, jejich dynamické a výrazové možnosti (zejména u pánské části ansámblu). Z počátku v polohově vypjatějších pasážích (bylo využito vysoké chorton ladění) snad trochu zvukově vystupoval tenor Johannese Gaubitze. I ten však v průběhu programu nalezl větší hlasovou uvolněnost. Barevností a znělostí svého hlasu i extrovertním pódiovým projevem inspirujícím své kolegy zaujal kontratenorista Alexander Schneider. Nebývalý interpretační náboj a nasazení všech umělců se propojily s geniem loci. Pozvání tohoto souboru do Prahu se tak stalo skvělým počinem vedení festivalu Letní slavnosti staré hudby. Dobrou zprávou pro ty, kteří nemohli zažít koncert naživo, je to, že byl přenášen Českým rozhlasem Vltava a lze si jej poslechnout ze záznamu.

Letní slavnosti staré hudby chystají pro následující týdny z vokální hudby ještě vystoupení islandsko-skotské sopranistky Hannah Morrison se souborem Hathor Consort a převážně italským raně barokním repertoárem nebo koncert španělského souboru Cantoría, na kterém mj. zazní ensalady Matea Flechy. Festival uzavře Collegium Marianum, které si pro program z děl Vivaldiho, Fuxe, Grauna Glücka a Quantze ke spolupráci přizvalo renomovanou altistku Delphine Galou.

Hodnocení autora recenze: 90%

Letní slavnosti staré hudby: Polyhymnia
18. července 2023, 20:00 hodin
Praha, Emauzské opatství, kostel Panny Marie a slovanských patronů

Program:
Michael Praetorius: Nun bitten wir den Heiligen Geist (Musae Sioniae, Wolfenbüttel 1607)
Heinrich Schütz: Die Himmel erzählen die Ehre Gottes, SWV 386
Heinrich Schütz: Ich bin ein rechter Weinstock, SWV 389 (Geistliche Chor-Musik, Dresden 1648)
Andreas Hammerschmidt: Ach Herr, wie ist meiner Feinde so viel, HaWV 280
Andreas Hammerschmidt: Ich lieg‘ und schlafe, HaWV 281 (Musikalische Andachten, Freiberg 1646)
Giovanni Antonio Rigatti: Tota pulchra es
Giovanni Antonio Rigatti: O suavissimum verbum (Primo parto de motetti, Venezia 1634)
Wolfgang Carl Briegel: Ach Herr, lehre doch mich
Wolfgang Carl Briegel: Der Gerechte, ob er gleich zu zeitlich stirbt
Wolfgang Carl Briegel: Ich habe dich ein klein Augewnblick verlassen (Zwölf madrigalische Trost-Gesänge, Gotha 1670)
Claudio Monteverdi: Nisi Dominus (Messa a quattro voci et salmi … concertanti, Venezia 1650)
Christoph Bernhard: Wie der Hirsch schreiet (Geistliche Harmonien, Dresden 1665)
Heinrich Schütz: Unser Wandel ist im Himmel, SWV 390
Heinrich Schütz: Selig sind die Toten, SWV 391 (Geistliche Chor-Musik 1648)
Johann Hermann Schein: Nun danket alle Gott (Israelis Brünnlein, Leipzig 1623)

Účinkující:
Alexander Schneider – kontratenor, umělecký vedoucí
Magdalene Harer, Joowon Chung – soprán
Johannes Gaubitz, Christopher Renz – tenor
Matthias Lutze – bas
Juliane Laake – violon
Klaus Eichhorn – varhanní pozitiv