Ensemble Rosa Mystica provedl ve Znojmě skladby francouzského baroka na vysoké úrovni

Stará hudba zaujímá v dramaturgii Hudebního festivalu Znojmo prvořadé místo. Vedle scénických produkcí (pro letošek festival připravil uvedení Vivaldiho oratoria Juditha Triumphans) a koncertů rezidenčního souboru Czech Ensemble Baroque festival zve vynikající sólisty a soubory ze zahraničí (na festivalu opakovaně hostoval například soubor Il Giardino Armonico). Dává také prostor řadě domácích interpretů z oboru historicky poučené interpretace, a to jak těm začínajícím, tak uznávaným. Renomé si buduje i soubor Ensemble Rosa Mystica Jana Hajiče, cembalisty (v loňském roce absolvoval magisterské studium na JAMU v Brně) a vědeckého pracovníka v oboru digitální muzikologie. Pro znojemský festival si soubor připravil program z francouzské hudby 18. století, jemuž vévodily sólové kantáty Louise-Nicolase Clérambaulta Orphée a Médée.

Koncert se konal v prostoru dolního podlaží dvoupatrové znojemské kaple sv. Václava, která se nachází hned vedle kostela sv. Mikuláše. Byl sice inzerován jako koncert při svíčkách, ale osazení svíčkami bylo spíše skromné, což však v letním parnu nijak nevadilo. I tak měl koncert konaný až od devíti večer velmi silnou atmosféru.

Tištěný program nabídl jen základní informace o skladbách a medailonky účinkujících (vložený list obsahoval jen nekompletní libreta kantát ve francouzštině), proto bylo dobré, že Jan Hajič dramaturgii koncertu inspirovanou letošním tématem festivalu (hudba a vítězství), a děje kantát na úvod stručně přiblížil. Obě kantáty zpracovávají fragmenty mytologického námětu. Vítězství Orfea nastupujícího na cestu z podsvětí, jímž první kantáta končí, není ještě definitivní, protože božský pěvec následně poruší daný zákaz a ohlédne se za Eurydikou. U kouzelnice Médey mstící se Jásonovi, jenž ji zradil kvůli jiné ženě, jde zase o temné vítězství krvavé pomsty a démonů, které také nepředstavuje završení celého příběhu (jak jej zpracovává například Eurípidés).

První skladbou večera byla Première suite, op. 35 e moll Josepha Bodina de Boismoritera, v níž sólový part traversa přednesla Anna Špelinová s citem a vytříbeností připomínajícími Janu Semerádovou. V akusticky bohatém prostoru kaple nicméně někdy až příliš dominovalo cembalo. Následovala dvojice skladeb z druhé suity Piéces de viole Antoina Forquerayho.

S autorstvím je to však v tomto případě možná složitější. Forqueray starší byl vynikajícím gambistou, údajně schopným zahrát vše, co italští houslisté. Jeho syn Jean-Baptiste byl stejně nadaný, až v něm jeho otec začal vidět konkurenci a pokoušel se jej zbavit. Z popudu otce Jean-Baptiste dokonce skončil ve vězení a byl na čas vypovězen z Francie. Se synem se Antoine Forqueray usmířil až na sklonku života. Sbírku Pièces de viole vydal Jean-Baptiste v roce 1747 po otcově smrti pod jeho jménem, přitom se může jednat i o jeho vlastní skladby. Česko-francouzská hráčka na violu da gamba Mélusine de Pas předvedla ve dvojici charakteristických kusů žádoucí temperament, Jan Hajič zase prokázal výsostný komorní cit.

Sopranistka Veronika Hajičová Vojířová kromě studia na Akademii staré hudby při Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně rozvíjela své umění v oblasti historicky poučené intepretace praxí a na řadě tuzemských (Valtice, Holešov, Akademie Versailles v Praze) i zahraničních kurzů. Dnes je již zkušenou interpretkou, která jako sólistka či ansámblová zpěvačka vystupuje se soubory, jako je například Musica Florea nebo Cappella Mariana. Francouzská hudba jí svědčí, jak ukázala již v první kantátě Orphée. Až na jediné zaváhání ve středním dílu úvodní árie podala velmi přesvědčivý výkon po technické i výrazové stránce. Její uvolněné vokální tvoření napomohlo hladkosti ozdob i srozumitelnosti deklamace.

Vojtěch Jakl, který je mimo jiné absolventem slavné Scholy Cantorum Basiliensis a patří k nejvyhledávanějším tuzemským hráčům na barokní housle své generace, suverénně zahrál následující Sonátu č. 2 D dur pro housle a basso continuo Élisabeth Jacquet de La Guerre. Její autorka byla v mladém věku hudebnicí (cembalistkou) na dvoře Ludvíka XIV., později se jí dostalo ojedinělého uznání především jako skladatelce instrumentální hudby či kantát, do hudební historie však vstoupila též svou operou Céphale et Procris. Sonáta č. 2 D dur patří do sbírky šesti sonát z roku 1707, která autorka dedikovala přímo králi.

Že se Vojtěch Jakl nebojí hraničně hybných temp, ukázal v gradovaném závěru kantáty Médée. Velmi energický projev zde předvedla i Veronika Hajičová Vojířová. Závěr kantáty byl vůbec velmi efektní a korunoval tak povedený večer. Velké ovace nadšeného publika byly rozhodně zasloužené.

Hodnocení autora recenze: 80%

Hudební festival Znojmo – Koncert při svíčkách II: Ensemble Rosa Mystica
20. července 2024, 21:00 hodin
Kaple sv. Václava, Znojmo

Program
Joseph Bodin de Boismortier: Prémiere suite, op. 35 e moll
Prélude – Allemande – L’émerveillée – Gavotte – Menuet

Antione Forqueray: Suita č. 2 G dur
La Mnadoline – La Leclair

Louis-Nicolas Clérambault: Orphée

Élisabeth Jacquet de La Guerre: Sonáta č. 2 D dur pro housle a basso continuo
Presto – Adagio – Presto – Finale

Louis-Nocolas Clérambault: Médée

Účinkující
Ensemble Rosa Mystica:
Veronika Hajičová Vojířová – soprán
Vojtěch Jakl – housle
Anna Špelinová – traverso
Mélusine de Pas – viola da gamba
Jan Hajič – cembalo, umělecký vedoucí