Eva Dřízgová-Jirušová: Sudičky mi daly do vínku zpívání, radost ze života a empatii

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová je výraznou osobností naší operní „krajiny“ – až se nechce věřit, že už čtyřicet let. Její pěvecké i herecké umění jí umožňovaly interpretaci velmi širokého repertoáru nejen v opeře, ale i v kantátové, oratorní či písňové tvorbě. Její domovskou scénou se stala ostravská opera Národního divadla moravskoslezského, kde vytvořila na padesát rolí: sopránové titulní postavy oper Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka i Bohuslava Martinů, byla dojemnou Verdiho Desdemonou, Leonorou i Alžbětou z Valois, Wagnerovou Elsou, Čajkovského Taťánou, Pucciniho Čo-Čo-San, Liù i Manon, Bizetovou Micaëlou, energickou Rossiniho Rosinou, v Mozartových operách vytvořila Zuzanku i Hraběnku Almavivu, Paminu, Donnu Annu. Dvakrát se stala laureátkou Cen Thálie za nejlepší ženský operní výkon – v roce 1996 za roli Mimì a o dva roky později za Debussyho Mélisandu.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Eva Dřízgová-Jirušová (Katěrina), 2012 (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)
Leoš Janáček: Káťa Kabanová – Eva Dřízgová-Jirušová (Katěrina), 2012 (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)

Hostovala i v dalších našich divadlech a vystupovala také na mnoha zahraničních scénách, například jako Rusalka (Karlsruhe, Roma, Sankt Pölten) nebo Violetta (Španělsko, Rakousko). Významná jsou i její koncertní vystoupení a spolupráce s předními orchestry. Své zkušenosti jako docentka předává dalším generacím na Janáčkově konzervatoři a Fakultě umění ostravské univerzity. Ostravská opera oslaví 22. září 2022 narozeninovým galakoncertem životní jubileum této výjimečné sólistky. A to je i důvod k rozhovoru, ve kterém Eva Dřízgová-Jirušová rekapituluje svou dosavadní uměleckou i pedagogickou dráhu.

Narodila jste se na přechodové „hranici“ znamení Raka a Lva, 22. července. Věříte v nějakou osudovou předurčenost? Ženy narozené ve znamení Raka dostaly do vínku mimořádný emoční potenciál a schopnost řídit se intuicí. Láska a rodina jsou na prvním místě. Žena Rak má mateřské sklony, je chápavá, empatická, o lidi a rodinu obětavě pečuje. Ta velká síla emocí ji ale činí i více zranitelnou, třeba kritikou, a může mít i problém s nedostatkem sebedůvěry a pochybováním o sobě. Nebo u vás převažuje vliv Lvice, která vždy ví, co chce, a většinou toho i dosáhne, má zdravé sebevědomí, netrápí se pochybnostmi a nejlépe se jí daří ve svobodném uměleckém povolání?
Zcela určitě jsem „ráček“ a to jak vyšitý. Byť na nějakou osudovou předurčenost moc nedám, přesto věřím, že nám s naším narozením byl dán do vínku jakýsi charakterový základ. Pak už záleží na nás samotných, jak s tím základem nakládáme a rozvíjíme jej. Maminka mně říkala, že jsem její „nedělňátko“. Narodila jsem se totiž v neděli. Takové děti prý bývají hodně usměvavé a tak nějak přirozeně šťastné, mají jednoduše kliku. Myslím, že to na mě docela sedí.

Když se bilančně ohlédnete – jak jste se vyrovnávala s dary, které vám sudičky daly do vínku? A při zpětném pohledu – jak jste s nimi dokázala hospodařit a smířit se se sebou, jaká jste?
Sudičky mi do vínku daly určitě to zpívání, radost ze života, myslím, že i empatii a s ní ruku v ruce jdoucí dobrou intuici. Ale také určitou lehkomyslnost až nezodpovědnost a určitě ne příliš silné sebevědomí. S těmito vlastnostmi jsem se musela poprat a dodnes si musím některé věci více hlídat s vědomím, že mi nejdou zcela přirozeně, ale že jsou pouze z nutnosti vypěstované.

Eva Dřízgová-Jirušová (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)
Eva Dřízgová-Jirušová (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)

Co vám přináší radost? A co vás naopak rmoutí?
Začala bych tím, co mě opravdu rmoutí a trápí. Je to válka a rozdělování lidí na dva nesmiřitelné tábory. Přála bych si obojí zastavit, ale nemám jak. Tak alespoň vysílám do vesmíru svoje přání a prosby a doufám, že se ta vyslaná energie v nějaké pozitivní formě jednou vrátí. Radostná je pro mě láska a objetí mých dětí a vnoučat. Mám radost, když ony mají radost. Radostná jsou setkání s přáteli, milými lidmi a taky publikem. Radostná je práce, která má smysl.

Co kariéra operní sólistky dává – a co naopak bere?
To záleží spíše na tom člověku, co si vzít nechá. Mně zpívání dalo mnoho radostí, satisfakce, šťastných dní, kdy se člověk skoro vznáší. Spoustu jevištních zážitků v příbězích postav, jako by člověk žil několik životů. Přízeň mnoha lidí. Dala mi také občas pěkné nervy, hlavně když na člověka jde nemoc a má před sebou těžké zpívání. A co mi vzala? Myslím, že nic. Možná že něco ano, ale já o tom nevím.

Litovala jste někdy svého rozhodnutí stát se pěvkyní?
Nikdy mě to ani nenapadlo. Naopak. Celý život jsem vděčná těm sudičkám. Nemusela jsem hledat, tápat a trápit se vymýšlením, co chci vlastně v životě dělat. Život mi to přinesl sám a dnes mohu alespoň sama za sebe s jistotou říci, že to byla šťastná volba.

A. Dvořák: Rusalka – Eva Dřízgová-Jirušová (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)
A. Dvořák: Rusalka – Eva Dřízgová-Jirušová (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)

Vyzařuje z vás mimořádná energie. Jak se udržujete v tak obdivuhodné kondici – nejen té pěvecké?
Děkuji za kompliment. Myslím, že je to hodně o genetice, vnitřním nastavení a taky okolí, ve kterém se pohybujete. Trávím čím dál více času ve škole s mladými, tak to ani jinak nejde. A mám dvě vnoučata, která si myslí, že na „blbinky“ a divočení je tu hlavně babička. Nejraději mají, když dělám příšeru a honím je po celém domě a zahradě. To je moje kondiční cvičení.

Když to teď vezmeme chronologicky: Narodila jste se v Boskovicích a konzervatoř jste studovala v Brně. Jak jste se v dětství přibližovala hudbě? Zpívalo a hrálo se u vás doma, chodila jste jako dítě „do houslí“ nebo „do klavíru“?
Doma se zpívalo hodně. Já jsem nejraději chodila zpívat, k velké radosti sousedů, na chodbu, kde se to krásně ozývalo. Pak jsem začala chodit do dětského kostelního sboru a jakmile mi věk dovolil, začala jsem chodit také do „lidušky“, jak se tenkrát nazývala dnešní ZUŠ. Klavír, zpěv, duo, trio, sbor. Měla jsem velké štěstí na paní učitelku Věru Škápíkovou, podpořila v nás lásku k hudbě a společnému muzicírování.

Vzpomenete si na první návštěvu opery?
Pamatuji se jen na ten velký prostor, modré sedačky v Janáčkově divadle v Brně a velký kravál všech dětí, které byly nahnány na operu bez jakékoliv přípravy. Podle toho to vypadalo. Nevím co to bylo za operu, ale vím, že dětská školní představení nejsou ideální cestou, jak přiblížit dětem operu.

Giuseppe Verdi: La traviata (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)
Giuseppe Verdi: La traviata (zdroj Eva Dřízgová-Jirušová)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments