Eva Hornyáková: Věřím v odvahu mladé generace

Ke kariéře operní pěvkyně inspirovalo Evu Hornyákovou Verdiho dílo La traviata. V roce 2006 se poprvé objevila na jevišti Slovenského národního divadla v roli hraběnky Almavivy ve Figarově svatbě od Mozarta. Během své kariéry se dostala do semifinále a finále četných soutěží v Athénách, Bayreuthu, Miláně a Vídni. Její repertoár zahrnuje hlavní role v operách Pucciniho, Verdiho, Dvořáka, Smetany a Mozarta. Celkově má ráda role hrdinek, které vypadají křehce, ovšem mají vnitřní sílu a hloubku – a vyžadují i široký hlasový rozsah. Ve své kariéře se snaží hlavně o to, aby se neztratila sama sobě a své podstatě.

Studium zpěvu započala na konzervatoři v Košicích pod vedením Ľudmily Šomorjaiové a pokračovala na VŠMU v Bratislavě, kde nejprve studovala u Hany Štolfové-Bandové a později u Zlatice Livorové. Po ukončení studia se zúčastnila pěveckých kurzů Petra Dvorského a Zlatice Livorové. V roce 2002 získala na Mezinárodní pěvecké soutěži M. Schneidera-Trnavského cenu za interpretaci písně. V roce 2006 se úspěšně zúčastnila semifinále mezinárodní soutěže Competizione dell’opera v Drážďanech. Na jevišti v saské metropoli si zahrála Mimì v Pucciniho Bohémě. V roce 2014 tuto roli ztvárnila i v inscenaci Petra Konwitschného na domácí scéně. Další úspěchy zaznamenala jako finalistka mezinárodní pěvecké soutěže v Bayreuthu a na světové soutěži Hans-Gabor-Belvedere-Gesangswettbewerb ve Vídni. Stala se také semifinalistkou soutěže Maria Callas Grand Prix v Athénách v roce 2009. Na jevišti Slovenskehonárodního divadla si získala přízeň publika rolí Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě. Její poslední rolí před odchodem na mateřskou dovolenou byla Milena v Suchoňově opeře Svätopluk.

Jak jste se dostala k opernímu zpěvu a co vás na něm nejvíce oslovilo? Kdo vás nejvíce ovlivnil? Jaké jsou vaše hudební inspirace nebo vzory v oblasti opery?
Chtěla jsem být pediatrem. S hudbou jsem spojená už od dětství. Začala jsem tedy studovat hru na akordeon na konzervatoři v Košicích. V devatenácti letech jsem se shodou okolností ocitla u profesorky Šomorjaiové, šla jsem poprvé do opery na La Traviatu a pocítila jsem, že by to mohla být moje profesní cesta. Poslouchala jsem Callasovou, Freni, Beňačkovou.

Které operní role jsou nejbližší vašemu srdci a proč?
Mými srdcovkami jsou Mimi, Rusalka, Desdemona – ženské hrdinky, které navzdory své křehkosti mají vnitřní sílu a hloubku charakteru a pěvecky nabízejí širokou škálu technických a výrazových možností.

Jaký máte názor na současnou operní scénu a její vývoj? Je rozdíl mezi slovenskou a českou operní scénou?
Rozdíl mezi slovenskou a českou scénou je markantní. Z mého pohledu je to odraz toho, jak národ vnímá svou kulturu a jak ji propaguje a medializuje. Opera je žánr, který je běžnému Slovákovi vzdálený, často se s ním ani nesetkal. Věřím však v odvahu mladé generace, která začíná operu navštěvovat a vnímat svět svobodněji.

Jaké jsou podle vás největší výzvy pro operní pěvkyně dnes?
Každý má ve svém osobním i profesním životě své vlastní výzvy, na kterých může „růst“, ale také „se ztrácet“. Důležité však je zůstat věrný sám sobě, své podstatě skrz vnitřní sílu, víru a důvěru v život.  Záleží na tom, v jakém období kariéry se zpěvák nachází.

Máte nějaké rituály nebo zvyky, které děláte před každým vystoupením?
Vždycky si ráda odpoledne před představením trochu pospím, pokud je to možné. Jsem vděčná, když je možné mít v divadelní sezóně hlasový klid, což je často nemožné. Například pokud se připravuje nová inscenace a zpívají se již běžící produkce a koncerty.

Můžete popsat, zda jste zažila nějaký obzvláště významný, nezapomenutelný okamžik na jevišti?
Můj poslední koncert ve Slovenské filharmonii letos v březnu. Po několikaměsíční pauze a dva měsíce po porodu syna Leonarda jsem si mohla zazpívat Dvořákovo Stabat mater. Prvních pět minut jsem probrečela dojetím (a určitě i hormony). Směsice nesmírné vděčnosti, pokory za dar být znovu matkou a znovu mít možnost tvořit skrze zpěv a být součástí té Bohem políbené hudby.

Máte raději operu nebo písňovou tvorbu?
Je těžké to srovnávat. Operní produkce je koncentrace jiného druhu. Vyžaduje jiné nároky na zpěváka než píseň nebo koncert. Ta je intimnější, a to jak hlasově, tak výrazově.

Jaké emoce ve vás vyvolává Dvořákova hudba a jak se snažíte tyto emoce přenést na publikum?
S hudbou Antonína Dvořáka jsem spojena od počátku své pěvecké kariéry. Stabat mater, Requiem, Te deum, Svatá Ludmila, Svatební košile, Rusalka, písně… Pokaždé, když mám možnost zpívat jeho dílo, je to pro mě svátek. Jeho hudba přesahuje člověka až k Bohu, dotýká se toho nejhlubšího místa lidského podstaty.

Co pro vás znamená být součástí koncertu Cypřiše? Jak se připravujete na vystoupení s Pražskými komorními sólisty? Je to vaše první spolupráce s dirigentem Radkem Baborákem?
Na Smetanově Litomyšli jsem měla možnost vystoupit s Baborák Ensembl s výběrem písní Cypřiše v úpravě pro kvarteto a soprán. Tam jsem se poprvé setkala s Radkem. Je to výjimečný hudebník a těším se na spolupráci s ním jako s dirigentem i s PKS.

Jaké jsou podle vás klíčové aspekty při předávání emocí a poselství skladby prostřednictvím vašeho hlasu? Má pro vás vystoupení v kostele sv. Šimona a Judy v Praze nějaký zvláštní význam? Co byste chtěla, aby si diváci odnesli z vašeho vystoupení na koncertu Cypřiše?
Cypřiše jsou intimní výpovědí o zamilovanosti, křehkosti a upřímnosti mladého člověka.  Ve spojení s kompozicí pro plný zvuk komorního orchestru a jedinečností místa v kostele sv. Šimona a Judy to bude jistě hudební zážitek. A nejen pro mě.

Děkujeme vám za rozhovor!