Eva Urbanová: o rockové Eboli, ale i nedávných zdravotních problémech

  1. 1
  2. 2

Je to stoprocentní rebelka. Velmi temperamentní, vidím tady ten rockový přístup. Eboli je hodně moderní, ale také tím vytváří kontrast pro vyniknutí charakteru Alžběty, pro zvýraznění její velikosti. Když jsou vedle sebe, je mnohem lépe vidět majestát královny, která se sice nechá čas od času strhnout emocemi, ale pouze na chvíli, jde o záblesky, zvládá svoje postavení. Kdežto Eboli je zmítaná vášní, náladami, je to věčný vnitřní boj.

Je takto temperamentní postava pro vás protiúkolem?

Uznávám, že když jsem kdysi sledovala paní Drobkovou, jak už jsem zmiňovala, představovala jsem si, že jednou budu Eboli dělat spíš jako ona, což se tedy úplně nedá, ale na druhou stranu mi tohle dynamičtější pojetí vyhovuje, protože mám rockovou hudbu hodně ráda, je mi blízká a ráda ji zpívám, takže se mi takové pojetí musí líbit… Kdysi jsem se rozhodovala mezi rockem a operou a krátce existovala i varianta, že operní zpěvačku Evu Urbanovou nikdo nebude znát. Rozum ovšem tenkrát zvítězil a já mohu nyní Eboli díky tomu pojetí považovat třeba za jakýsi svůj „rockový comeback“.

Comeback? Může se tedy ještě stát, že až jednou ukončíte operní kariéru, hudební svět se přece jenom rockové zpěvačky Evy Urbanové dočká?

Doufám, že až ukončím operní kariéru, budu už natolik stará, abych se obdobnými myšlenkami nezabývala, ale rockovou muziku budu určitě poslouchat pořád, to vím určitě. Berme to tak, že díky nové inscenaci Dona Carla si mám možnost zkusit tu rockovou a rebelskou Eboli. Prožívám si opravdu temperamentní ženskou roli.

Lásku k rocku máte společnou s panem režisérem Schweigkoflerem, notujete si na toto téma?

Když jsem byla na úvodní zkoušce, zůstala jsem hodně opařená. Viděli jsme ukázky z koprodukčních Helsinek a já si říkala, že to prostě nezvládnu. Potom jsem si ale i díky panu režisérovi našla svůj přístup, zjistila jsem, že jsme na stejné vlně a spolupráce začala být opravdu dobrá.

Diváci Opery Národního divadla vás mají hodně spojenou s titulní rolí v Libuši a vůbec celkově se scénou historické budovy Národního divadla. Jak je vám na jevišti Státní opery?

Já tohle jeviště poměrně dobře znám. Když jsem přišla do angažmá Národního divadla, byla obě divadla ještě sloučená a ve Státní opeře se dával světový repertoár. Zpívala jsem tu Trubadúra, Dona Giovanniho, ale i Jakobína. Když se Státní opera osamostatnila, tak jsem tu hostovala v Turandot a Rusalce, měla jsem tu několik koncertů… A teď tedy Don Carlo. Ale musím říct, že mám slabost spíš pro jeviště Národního divadla, to je moje velká láska. I když současně je nutné dodat, že ve Státní opeře se skvěle zpívá, je to skvělý a velký prostor.

Nová inscenace Dona Carla ve Státní opeře ve svém provedení hodně koketuje se symboly, které mají kořeny v pohanských rituálech. Jak se vy, jako silně věřící člověk, s tímto vyrovnáváte?

Dalo mi velkou práci srovnat si myšlenku díla i tuto inscenaci se svojí vírou, bylo to podobně, jako když jsem kdysi zkoušela rockovou operu Antigona. Je to pro mě vnitřní boj. Ale obrousilo se to díky panu režisérovi, on to bere hodně citlivě. A přece jenom, už mi není dvacet, dokážu si jít za věcmi, které chci dělat. Nicméně, premiéru, která je přesně na Zelený čtvrtek, bych asi raději přece jenom nezpívala.

Díky za rozhovor, přejeme hodně úspěchů – a to nejen s Eboli, a taky definitivní konec zdravotním problémům! 

Giuseppe Verdi:
Don Carlo
Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Režie: Manfred Schweigkofler
Scéna: Walter Schütze
Kostýmy: Heidi Wikar
Choreografie: Lotta Kuusisto a Olga Kyndlová
Sbormistr: Blanka Juhaňáková
Dramaturgie: Beno Blachut ml.
Orchestr a sbor Státní opery
(koprodukce Národní divadlo Praha – Suomen Kansallisooppera Helsinki)

Premiéra: 28. a 31. března 2013 Státní opera Praha

Filippo ll. – Štefan Kocán / Peter Mikuláš / Jiří Sulženko
Don Carlo – Michal Lehotský / Marcelo Puente
Rodrígo – Jiří Brückler / Miguelangelo Cavalcanti / Vladimír Chmelo
Elisabetta di Valois – Anda-Louise Bogza / Dana Burešová / Adriana Kohútková
Eboli – Monika Fabianová / Eva Urbanová
ll Grande lnquisitore – Oleg Korotkov / Zdeněk Plech / Luděk Vele
Un frate – Miloš Horák / Zdeněk Plech
ll Conte di Lerma / Araldo – Václav Lemberk / Radek Prügl / Martin Šrejma
Tebaldo – Erika Jarkovská / Jana Horáková Levicová
Voce dal cielo- Jana Sibera / Yukiko Šrejmová Kinjo

www.narodni-divadlo.cz
www.evaurbanova.com 

Foto Miloš Schmiedberger (portrétní foto), Oldřich Pernica (Don Carlos 1989), Hana Smejkalová (Don Carlo 2013)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments