Evropan Branko Gavella. 130 let od narození režiséra, který měl rád Československo

  1. 1
  2. 2

Aktualizováno 

Před sto třiceti lety, 28. července 1885, se v chorvatském hlavním městě Záhřebu narodil jeden z nejvýznamnějších jihoslovanských divadelních tvůrců Branko Gavella, který se svými režiemi vepsal výrazně i do dějin českého divadla, zejména opery.

Po středoškolských studiích v rodném městě studoval na vídeňské univerzitě filosofii, germanistiku a slavistiku. Svá studia zakončil doktorátem filosofie a v letech 1909-14 pracoval jako knihovník v Národní chorvatské knihovně v Záhřebu. Výrazně se zajímal o divadlo a stal se pravidelným divadelním kritikem v německém záhřebském deníku Agramer Zeitung. Od roku 1914 se jeho zájem o divadla začal výrazně přesouvat směrem k divadelní praxi. Stal se režisérem Chorvatského národního divadla a patřil k těm, kdo významně podporovali tvorbu mladých jihoslovanských autorů. K tomuto období jeho života se váže i roztomilá historka ze zcela jiného oboru. Gavella byl v mládí zaníceným sportovcem a v září 1912 byl po vzniku chorvatského fotbalového svazu rozhodčím historicky prvního utkání chorvatské fotbalové ligy, které spolu sehrály dva záhřebské kluby.

Po vzniku Kraljeviny Srba, Hrvata i Slovenaca, pozdější Jugoslávie, přešel Gavella do Národního divadla v hlavním městě nového státu, Bělehradě a zde se velmi rychle stal jednou z nevýznamnějších osobností jugoslávského divadla.

V roce 1932 se s ním setkáváme v Československu. V Opeře Národního divadla režíruje Charpentierovu Louisu. Ředitel Václav Jiřikovský jej angažuje jako režiséra do Zemského divadla v Brně. Brněnské divadlo sehrálo ve třicátých letech velmi významnou roli v propagaci slovanské, zvláště ruské a jihoslovanské tvorby. Branko Gavella uvedl na brněnské jeviště řadu špičkových titulů jihoslovanské dramatiky, a to jak z tvorby chorvatské (Krležova hra V agonii), srbské (Vojnovičova historická freska Smrt matky Jugovičů) či slovinské (drama Ivana Cankara Pohoršení v údolí). Největší a také nevýznamnější část téměř desetiletého Gavellova působení v Brně se ale týká opery.

K mimořádnému souznění došlo především mezi Gavellou a dirigentem Zdeňkem Chalabalou, který měl ke slovanské tvorbě velmi vřelý vztah. Oba tvůrce spojoval také analogický pohled na potřeby operního divadla. Chalabala, který byl operním specialistou par excellence, vyžadoval, aby opera byla skutečným divadlem a požadoval to od všech spolupracovníků.Branko Gavella de facto vystřídal v pozici operního režiséra brněnského divadla zakladatele moderní brněnské operní režie a režiséra premiér pěti Janáčkových oper, ředitele divadla Otu Zítka. Zítek musel v roce 1931 divadlo opustit, protože nový zřizovatel, kterým byl zemský výbor, si přál jiného ředitele. Gavella svým způsobem navázal na jeho práci. Havelkovy, do detailů promyšlené, ne koncepční spolupráci s dirigentem a výtvarníkem vystavěné inscenace, v nichž kladl důraz na přesvědčivost jevištních akcí a hereckých výkonů pěvců, připravily půdu pro poválečné období, kdy v určité době byla brněnská Janáčkova opera průkopníkem moderní scénické operní realizace nejen v domácích rozměrech.

I když Gavella v polovině třicátých let brněnské divadlo formálně na rok opustil a vrátil se do Jugoslávie, svou činnost v Brně ani na chvíli nepřerušil. Naopak, do tohoto období (podzim 1935) jsou datovány jeho dvě významné režie námětově propojených (byť kompozičně zcela jinak uchopených) oper, Dvořákova Dimitrije a Musorgského Borise Godunova. Je zajímavé, že po patnácti letech, když se Zdeněk Chalabala do Brna vrátil jako šéf souboru, vrátil se k těmto dvěma titulům a jako režiséra si přizval osobnost, která v lecčem korespondovala s osobností Branka Gavelly, Josefa Munclingera.

Během svého krátkého bělehradského působení na sebe Gavella mimo jiné upozornil svou spoluprací s Krležovým kulturním časopisem Danas, který se kriticky stavěl k poměrům v Jugoslávii a byl zakázán.

Gavellův  brněnský repertoár byl žánrově a typově velmi bohatý. Prosadil se řadou pozoruhodných inscenací ruských oper jako byly Pověst o neviditelném městě Kitěži, Car Ivan Hrozný (Pskoviťanka) a Sněguročka Nikolaje Rimského-Korsakova, Borodinův Kníže Igor a zejména ve své době mimořádně ceněná premiéra opery sovětského skladatele Ivana Dzeržinského Tichý Don na námět románu Michaila Šolochova. Režíroval také operu Koštana srbského autora Petra Konjoviče.

Pravidelně se věnoval také tvorbě Bedřicha Smetany. Libuši uvedl dokonce ve dvou inscenacích. Premiéra jeho druhé inscenace této opery byla 2. října 1938 ve vypjatých dnech po mnichovském diktátě mocností. Režíroval také obě poslední Smetanovy opery, Tajemství a Čertovu stěnu. Z Dvořákových oper režíroval Jakobína a Armidu. z díla Janáčkova Káťu Kabanovou, jejíž hudební nastudování bylo dílem Milana Sachse. Byl také režisérem Fibichovy Bouře a Kovařovicových Psohlavců a autorem scénické podoby řady operních novinek, jejichž uváděním byla tehdy brněnská opera proslulá. Jako byly Lidé z Pokerflatu Jaromíra Weinbergera, Smrt kmotřička Rudolfa Karla, Hippolyta Jaroslava Křičky, Vodník Boleslava Vomáčky a především prvního uvedení Ostrčilova Honzova království.

Z inscenací italské operní tvorby se s jeho jménem setkáváme například u inscenací Donizettiho Dona Pasquala, Verdiho Rigoletta, Pucciniho Madame Butterfly, Tosky a Andrea Chéniera Umberta Giordana, v němž ústřední ženskou roli Maddaleny zpívala jeho krajanka Zinka Kunc Milanov.Z Gavellových inscenací francouzských oper jmenujme Bizetovu Carmen, Massenetova Dona Quijota a především jednu z jeho posledních brněnských inscenací, premiéru Krále z Yvetot Jacquese Iberta.

Významné místo mají v Gavellově repertoáru v jeho brněnském období německé opery. Režíroval jak Beethovenova Fidelia, tak Wagnerova Lohengrina a Tannhäusera a především je nezbytné zdůraznit jeho režii Straussova Růžového kavalíra a opery Čtyři hrubiáni Ermanna Wolfa-Ferrariho. Třikrát se také v Brně setkal s Mozartovou tvorbou. Jednalo se o inscenace Figarovy svatby, Dona Juana (pod tímto titulem byl tehdy uváděn Don Giovanni) a Kouzelné flétny.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
elma

Rada si rozsirujem vedomosti o umeleckej cinnosti osobnosti z minulosti. Cenim si odborne clanky p. Weimamma, preto ma vzdy ma mrzi, ked si precitam nespravnu informaciu, vacsinou o posobeni niektorych umelcov v Slovenskom narodnom divadle. Gavella prisiel do opery SND v roku 1945 s Kresimirom Baranovicom (do roku 1946) a nie so Zd. Chalabalom, ktory bol v SND az v sezone 1952/53. Kto by sa vsak snazil ziskat udaje o umelcoch napr. na stranke SND, zial,nepochodi, niektorych vobec nenajde. Takze, prosim, neberte to v negativnom slova zmysle, priciny treba hladat na Slovensku…

Dobrý den, děkujeme za Váš komentář a přízeň, zmiňovanou nepřesnost autor již opravil a připojuje omluvu.

elma

Dakujem za promptnu reakciu, s takouto ustretovostou a porozumenim sa na Slovensku nestretavam casto…