Fabio Luisi: Moje tajné přání? Určitě nemá nic společného s mojí kariérou…

  1. 1
  2. 2

Jsou umělci, k jejichž jménu netřeba nic dalšího dodávat. V jejichž jménu je vyjádřeno vlastně vše. Jejichž jméno je synonymem všeho, čeho ve svojí kariéře dosáhli. Dirigent Fabio Luisi je bezpochyby jedním z nich. 

Pokud se nemýlím, kvůli Metropolitní opeře jste se přestěhoval s celou svojí rodinou do New Yorku. Jak jste si zvykli? A jak jste spokojen se svým dosavadním angažmá v Met? Stálo to přestěhování vašich blízkých za to?

Život v New Yorku si s celou rodinou moc užíváme. Tohle město má člověku mnoho co nabídnout, zejména co se týče kultury a umění. Je to místo, kde si můžete vybrat z nepřeberného množství výstav, koncertů, muzeí. Je to také město, které má nesmírnou energii. Pro mne jako pro člověka, který žije hudbou, je to město inspirující, pulsující životem, město, kde není jeden den stejný jako druhý. Ano, užíváme si tohle báječné město plnými doušky!

V čem je podle vás specifikum práce v Met, které vaši kolegové docela často zmiňují? Čím se podle vás Met nejvíc liší od evropských či italských operních divadel?

Já to takhle nemám. Nepracuji jinak v La Scale a jinak v New Yorku. Můj způsob práce je všude stejný. Pokud se ptáte na specifika nebo odlišnosti práce v Metropolitní a v jiných velkých operních domech na světě, moje odpověď je taková,  že práce v Met je pro mě stejně důležitá jako práce pro jakýkoli jiný operní dům na světě. Vlastně ano, lze najít určité specifikum. V Metropolitní opeře jako velkém a významném operním domě je a musí být velmi pevný řád, pracovní řád. Metropolitní nejenom že uvádí, ale paralelně i zkouší mnoho inscenací v jedné sezoně. Často se připravuje na obnovené nastudování starší inscenace a zároveň se tu zkouší dvě nové premiéry. To je velmi organizačně náročné a vyžaduje to precizní a přesnou práci všech. Takže z tohoto pohledu je to práce zajímavá, hektická a vyžadující od každého jednotlivce podílejícího se na umělecké, ale i technické přípravě, osobní zodpovědnost. I jen malé porušení nastaveného časového plánu nebo nedodržení termínu znamená kolaps celého systému práce v tomto operním domě. Takže z tohoto pohledu je to práce velmi náročná na vnitřní disciplínu každého zaměstnance a pro mě tím pádem znamená také výzvu.

Jste hlavním dirigentem Met. Jaké jsou vůbec vaše kompetence a povinnosti? Co všechno máte možnost ovlivnit? Jste bezpochyby ambiciózní člověk, a tak mi nedá se nezeptat, zda máte také ambice díky svému postu v Metropolitní něco změnit, zlepšit, případně nastavit v celém tom systému lépe, než je nastaveno nyní?

Víte, že ani ne? Je to obrovský zaběhnutý kolos, kde všechno funguje precizně a organizačně velmi dobře. Takže z tohoto pohledu určitě žádné ambice nemám. Snažím se, aby můj přínos byl hlavně v umělecké oblasti. Jsem dirigent a stopa mého působení by měla být znát zejména v uměleckém přístupu k provedení jednotlivých děl.

Jaké konkrétní hlavní projekty vás v Met v této a následující sezoně čekají?

Vrátíme se zpátky k Rossiniho Popelce a pak mám v kalendáři také pár představení Madamy Butterfly. Ale víc vám neprozradím. Určitě se to brzy dozvíte! (smích)

A vaše plány mimo Metropolitní operu?

Budu pracovat pro La Scalu na Donu Carlosovi, budu otevírat koncertní sezonu s Hélène Grimaud, příští jaro budu dirigovat Londýnské symfoniky, na programu bude Britten a Strauss. A vrátím se také do svého domovského operního domu v Curychu, kde povedu novou produkci Fidelia, vrátím se i k Aidě. Budu také dirigovat Verdiho Requiem v Madridu… Tak toto jsou asi moje nejdůležitější závazky v blízké budoucnosti.Hodně Čechů vás zná nejen z přenosů z Metropolitní opery, ale také z doby vašeho působení v Drážďanech. Jak teď, s odstupem času, svůj odchod od Staatskapelle vidíte? Zachoval byste se stejně?

Pro mě je to uzavřená kapitola. A kdybych to měl hodnotit s odstupem, respektive ta situace nastala nyní, tak bych se zachoval stejně jako tehdy. Zcela jistě. Ale je to minulost a není to proto už pro mě teď důležité.

Je rok Verdiho. Co pro vás jako Itala jeho dílo znamená? A které partitury z jeho odkazu máte nejraději?

Na Verdiho jsem samozřejmě hrdý, je to jeden z nejvýznamnějších a také asi nejznámějších italských skladatelů, samozřejmě také jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů. A také velký průkopník. Vlastně opera měla v devatenáctém století dva průkopníky a těmi byli Verdi a Wagner. A já samozřejmě jako Ital, jako italský dirigent, mám k Verdimu blízko. Dirigoval jsem mnoho jeho oper a pokaždé nacházím i při opakovaném nastudování jeho oper nové věci, rozkrývám nové interpretační pohledy. Ale je pro mě těžké říct, která jeho opera je nejlepší nebo kterou mám nejraději. Protože každá je jiná, každá má co říct posluchačům a každá je něčím specifická. Jeho nejlepší operní díla jsou z mého pohledu asi Falstaff, Don Carlos, Aida… Je ale opravdu těžké říci, která je nejlepší.

V Praze se objevíte už tento měsíc ve Verdiho Requiem. Jaký vztah máte k této partituře? 

Zcela jistě je to Verdiho mistrovské dílo, hluboké. Je z něho cítit osobnost skladatele víc než z jakéhokoli jiného jeho díla. Je to prostě fantastická kompozice a já k ní mám velmi hluboký osobní vztah, protože už jsem ji prováděl mnohokrát. Ale pokaždé, když Verdiho Requiem diriguji, tak v něm nalézám nové a nové věci, které jsou skryty v partituře a které se s každým novým nastudováním snažím posluchačům rozkrýt. Vím, že se s nadsázkou někdy říká, že Requiem je nejlepší Verdiho opera. Nesouhlasím s tímto názorem. Já se snažím Requiem dirigovat tak, aby neznělo jako opera, protože to opera není. Je v něm spiritualismus a ten se snažím předat posluchači spíš, než řekněme jistý operní efekt tohoto díla. – Jinak co se Prahy týče, navštívil jsem ji již několikrát, ale je to moje první vystoupení s Českou filharmonií.

A Wagner, kterého jste před chvílí také zmínil? I on má letos kulaté výročí. Jak moc máte jeho hudbu rád? Například vaše pojetí Ringu je velmi pozoruhodné…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat