Famózní setkání s barokními mistry

Přeloučský koncert Pardubického hudebního jara nabídl i vzácnou možnost podívat se do nitra varhan

Byl to velmi zvláštní, netradičně pojatý koncert. Opět však prokázal, že mezinárodní festival Pardubické hudební jaro letos nabízí posluchačům řadu nových a přitažlivých forem. Dramaturgické hledání organizačního týmu vedeného neúnavným Josefem Krečmerem je velmi sympatické, zvláště je-li podloženo profesionalitou a má-li skutečným zájemcům o hudební umění co nabídnout. A v Přelouči, ležící v západní části pardubického okresu, ono „něco“ rozhodně mají. Jsou to vzácné barokní varhany v kostele svatého Jakuba Staršího, postavené v roce 1692 Abrahamem Starckem z Lokte. Převezeny sem byly ze zrušeného kláštera v Sedlci u Kutné Hory.

Dvoumanuálový mechanický zásuvkový nástroj byl původně postaven jako jednomanuálový a sloužil v bývalém kostele svatého Filipa a Jakuba v Kutné Hoře. Přemístění do Sedlce se uskutečnilo v roce 1732 a do Přelouče v roce 1786. Starckův nástroj rozšířil o druhý manuál varhaník František Pavel Horák z Kutné Hory, zatím poslední rekonstrukce se uskutečnila před čtyřiadvaceti lety. Při pohledu na varhany upoutá bohatě vyřezávaná skříň, netradičně vysoko nad hracím stolem je stojánek na noty obsahující i světlo na klávesy. Zajímavostí nástroje je takzvaná krátká oktáva (kláves je méně než obvykle). Při jejich stavbě se zřejmě šetřilo, a proto se některé klávesy vynechaly a jiné je i jejich pořadí. Nerovnoměrné je také ladění. Díky tomu znějí přeloučské varhany archaicky a jakoby až lehce falešně. K interpretaci barokní muziky jsou však naprosto ideální.

A co tedy jiného mohlo v přeloučském kostele znít než hudba starých mistrů? Mladý varhaník Pavel Svoboda, který je mimochodem předsedou spolku Provarhany, snažícího se o náležité opravy královských nástrojů, jejich popularizaci a používání, se na kůru sešel s německým hráčem na trubku Oliverem Lakotou, pasovským rodákem a častým účastníkem významných mezinárodních festivalů a koncertů (Master Concerts St. Pölten, Tyrolean autumn winds, Festival international de Órgano de Morelia), aby posluchače provedli takřka celým barokním obdobím: od Jana Pieterszoona Sweelincka přes Henryho Purcella, Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela až po Johanna Pachelbela. Některé skladby zahráli společně, v jiných se Lakotova čistě znějící trubka odmlčela a přenechala prostor varhaníkovi.

Ve všech případech však šlo o virtuózní podání přinášející přítomným esenciální prožitek. Ten však nebyl vyvolán pouze harmonickým zvukem. Pořadatelé totiž na koncertě použili videoprojekci, při níž byly výkony interpretů přenášeny na plátno umístěné před oltářem kostela, dobře viditelné snad ze všech míst pro návštěvníky. Jen málokdy je posluchačům takto nabídnuta možnost vidět varhaníkovi takřka pod prsty, sledovat, jak fyzicky náročné je ovládání starého nástroje. Trumpetista většinou hrál v pozadí projekce, jeho precizní umění však ke kvalitě koncertu přispělo rovněž velkou měrou.

Za jeden z nejcennějších nástrojů v našich zemích označil přeloučské varhany také přední český organolog Petr Koukal z Národního památkového ústavu, který koncert ozvláštnil svou malou přednáškou uprostřed programu. Ano, v Přelouči se posluchači mohli i něco zajímavého dozvědět, i tím byl tento pořad Pardubického hudebního jara specifický. Varhany jako kulturní památka – tak by se dalo nazvat Koukalovo vystoupení, odborné a přitom velmi poutavé a srozumitelné. Organolog nastínil, v čem tkví jedinečnost varhan, jejich mnohotvárnost a univerzálnost, dotkl se hudební psychologie a na konkrétních příkladech pohovořil i o rizicích spojených s nedbalými a neodbornými rekonstrukcemi nástrojů. Doslova do nitra varhan se mohli návštěvníci osobně podívat po skončení koncertu, kdy jim byli k dispozici jak noblesní Petr Koukal, tak sympatický Pavel Svoboda.

Rozměr, který přeloučské setkání s barokními mistry prostřednictvím skvělého barokního nástroje (a ani tentokrát nezapomeňme na trubku) a doplňujícími „lahůdkami“ dostalo, lze bez nadsázky označit za famózní.

 

Hodnocení autora recenze: 95 %

Pardubické hudební jaro 2016
Chrámový koncert
Oliver Lakota (trubka)
Pavel Svoboda (varhany)
30. dubna 2016 kostel sv. Jakuba Staršího Přelouč

program:
Henry Purcell: Trumpet Tune
Dietrich Buxtehude: Preludium g moll
Johann Sebastian Bach: Jesus bleibet meine Freude, BWV 147
Jan Pieterszoon Sweelinck: Fantasia chromatica, SwWV 258
Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga d moll, BWV 539
Georg Friedrich Händel: Suita D dur
Johann Pachelbel: Partita „Was Gott tut, das ist wohlgetan“
Marc-Antoine Charpentier: Te Deum – Preludium

www.pardubickehudebnijaro.cz