Fantazie na klávesách staletí: Alexander Melnikov a jeho kaleidoskopický stroj času

Ruský pianista Alexander Melnikov si pro svůj festivalový večer v Praze stanovil úkol hodný velkého obdivu. Pro svůj recitál si vybral skladby od 17. do 20. století nesoucí název „Fantazie“ a rozhodl se je zahrát na adekvátní historické klávesové nástroje. Připravil tak organizátorům koncertu nebývale náročný test, zda se jim podaří soustředit na jednom místě historické exempláře, popř. věrné kopie nástrojů historických a připravit je ke koncertní produkci. Je třeba celému realizačnímu týmu vzdát hold, protože výsledek dopadl znamenitě. Na pódiu se potkaly dvoumanuálová kopie barokního cembala podle německého stavitele Michaela Mietkeho ze začátku 18. století, kopie kladívkového klavíru podle německého nástrojaře Antona Waltera z konce 18. století, kopie kladívkového klavíru podle Conrada Grafa z Vídně z konce první čtvrtiny 19. století, historický klavír pařížského mistra Ignáce Pleyela z poloviny 19. století a moderní koncertní křídlo Steinway & Sons, domovský nástroj Dvořákovy síně.

Celá tato akce mohla navodit dojem, že půjde o povrchní show, ve které se vytratí specifický umělecký obsah interpretovaných skladeb. Zvláště uvědomíme-li si, že velká část jejich výrazového potenciálu těží především z harmonicko-melodické kompozice, tedy že jejich specifická nástrojová realizace nemá na výsledek zásadní vliv. Obavy se však ukázaly jako neopodstatněné. Již od prvního tónu Alexander Melnikov nenechal nikoho na pochybách, že hudební strukturu ctí s největší vážností. Navíc jeho interpretace na dobové nástroje obsah děl ještě dále specifikovala. Bylo až k nevíře, s jakou samozřejmostí se pianista okamžitě adaptoval na stále se měnící nástrojové mechaniky a s jakou perfekcí zvládl všechny skladby. Nejvíce kompozic bylo provedeno na kopii kladívkového klavíru z doby klasicismu. Pod jeho klávesami se rozezněly rokokové tóny Fantazie fis moll Carla Philippa Emanuela Bacha, klasická Fantazie v c moll Wolfganga Amadea Mozarta. Melnikovovi očividně vyhovují nebývalé technické možnosti tohoto nástroje umožňující dosažení vysokých temp v pasážové technice. V cembalovém podání zazněla jen Chromatická fantazie a fuga od Johanna Sebastiana Bacha.

Aby dramaturgii večera ještě dále tematicky soustředil, zařadil pianista do programu samé fantazie. Ve většině skladeb tvořil název Fantazie hlavní údaj, převaha z nich byly jednověté kusy. Pouze dílo Johanna Sebastiana Bacha mělo název Fantazie jako součást většího celku a skladba Alfreda Schnittkeho nahradila termín Fantazie volným synonymem Improvizace, která po vzoru Johanna Sebastiana Bacha též předcházela fuze. V unikátní konotaci se pak octl název Fantazie u Felixe Mendelsohna-Bartholdyho, neboť zastupoval cyklickou sonátu. Zde šlo o Fantazii fis moll „Skotská sonáta“. Celkově nutno k nastíněnému dramaturgickému záměru podotknout, že sice se množství skladeb jmenuje Fantazie, ale z hlediska hudební náplně v jednotlivých stylových obdobích se odlišují tak hluboce, že souhru názvů pokládám spíše za náhodnou.

Alexander Melnikov se prezentoval jako typický absolvent moskevské klavírní školy, za kterou stojí též legendární Svjatoslav Richter. K jeho odkazu se také Melnikov hrdě hlásí. Závratnou a zcela spolehlivou prstovou technikou i v těch nejrychlejších tempech jej poněkud připomíná. Melnikov ji využil v Chromatické fantazii a fuze od Johanna Sebastiana Bacha, Fantazii fis moll Carla Philippa Emanuela Bacha, především ale ve Fantazii fis moll „Skotská sonáta“ od Felixe Mendelsohna-Bartholdyho a přídavkovém Schubertovi. V průběhu programu se ukázalo, že prezentovaná stavba jednovětých skladeb Mozarta, Chopina (Fantazie f moll) či Skrjabina (Fantazie h moll) vykazuje přece jen větší celistvost než rokokový ohňostroj ozdob z dílny Carla Philippa Emanuela Bacha či kreace mladého Alfreda Schnittkeho Improvizace a fuga z roku 1965. U Bachova syna či u moderního skladatele je patrně na vině skladba sama. Slabiny v koncepci interpretační stavby Bachovy Chromatické fantazie nebylo však možné u Melnikova přehlédnout. U cembalistů-specialistů špičkové úrovně jsem o koncepci tempa, frázování, smyslu zdobení a dalších výrazových prostředcích uvedené skladby vždy zcela přesvědčen. Až následná fuga v Melnikovově interpretaci vyzněla v přesvědčivých obrysech.

Silný vnitřní tah obsahovala Fantazie h moll Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. Melnikov zde docílil dojmu jediné, do široka se rozpínající melodie, která zasahuje celé dílo. Jako by oživil vzpomínky na koncentrovanost skladeb Leoše Janáčka z cyklu Po zarostlém chodníčku. Melnikovovo podání vyzařovalo stejnou duševní zjitřenost jako zmíněné malé tryzny Janáčkovy. Vysokou míru interpretační celistvosti měla také skladba Fantazie C dur „Wanderer Fantasie“ Franze Schuberta, provedená na samý závěr koncertu. Stěží ji lze nazvat přídavkem, protože svojí délkou předčila téměř všechny předcházející kusy. V ní se setkaly všechny přednosti hráčského stylu ruského pianisty – brilantní technika a cit pro barevná specifika historického klavíru.

Svoje koncertní vystoupení věnoval Alexander Melnikov památce svého krajana, pianisty Pavla Kušnira, který zemřel v červenci tohoto roku v ruském vězení na následky protestní hladovky proti ruské invazi na Ukrajinu. Umělecký i morální vklad Alexandra Melnikova do letošního Festivalu Rudolfa Firkušného byl výrazný. Obecenstvo se s ním loučilo na závěr koncertu ve stoje.

Klavírní festival Rudolfa Firkušného: Alexander Melnikov
5. listopadu 2024, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha

Program:
Johann Sebastian Bach: Chromatická fantazie a fuga BWV 903
Carl Philipp Emanuel Bach: Fantazie fis moll Wq 67
Wolfgang Amadeus Mozart: Fantazie c moll KV 475
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Fantazie fis moll op. 28 „Skotská sonáta“
Fryderyk Chopin: Fantazie f moll op. 49
Alexandr Nikolajevič Skrjabin: Fantazie h moll op. 28
Alfred Schnittke: Improvizace a fuga op. 38
Franz Schubert: Fantazie C dur D.760 „Wanderer-Fantasie“

Účinkující:
Alexander Melnikov – cembalo, historické klavíry, klavír