Festival Baroko skvěle zakončila komorní opera Torso

Komorní operu Torso na barokní libreto z roku 1728 přivedli znovu k životu skladatelé a muzikologové Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar. Nápad vytvořit tuto operu jako zakončení festivalu Baroko vznikl, když Národní divadlo v Praze posunulo premiéru Hanzlíkovy opery Yta innocens, ze které Torso vychází a festivalu tak scházelo operní zakončení. Yta innocens P. Davida Kopeckého vznikla ku příležitosti oslav narozenin kardinála Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu. Tak jako u opery Endymio, uváděné v rámci festivalu Baroko o den dříve, se i z tohoto díla dochovalo pouze libreto.

Torso, jak už název napovídá, se skládá jen z vybraných dvanácti scén, které úmyslně netvoří souvislý děj. Scény si mezi sebe skladatelé rozdělili přesně napůl, tedy každý zhudebnil šest scén. Posluchače opera upoutala hned bouřlivou gradující ouverturou. K instrumentální sekci ve složení Lukáš Mik (1. housle), Josef Vláčil (2. housle), Bernat Izard (violoncello) a Martin Smutný (cembalo a pozitiv) se totiž připojili také dva pěvečtí sólisté hrou na nástroj připomínající kazoo zapuštěné ve velkém papírovém kornoutu. Následovaly velmi působivé sborové i sólové pasáže, ve kterých se představili Markéta Israel Večeřová (soprán), Dorota Grossová (alt) a Pavel Maška (bas), kteří předvedli nejen svůj pěvecký, ale také vynikající herecký um. O něco málo méně přesvědčivě působil poslední ze sólistů Radek Prügl (tenor), jemuž také patřila zajímavá sedmá scéna – tenorová árie o člověku jako bezmocné loďce zmítané úzkostí a strachem, která byla příznačně doplněna vokálními prvky znázorňujícími vítr, bouřící moře a křik. Operu korunovala komická a hravá závěrečná sborová část, která postupně zrychlovala a vygradovala opět hrou na „trubky“ posluchačům již známé z úvodu představení.

Celkovému velkolepému dojmu přispěly kostýmy Venduly Johnové. Zpěváci vystupovali v objemných róbách a helmicích zdobenými dlouhým peřím. Každý měl také rekvizitu v podobě dřevěné hole s reliéfním zakončením, ve kterém byly důmyslně a elegantně ukryté noty s texty, leč nahlížení do nich občas ubíralo představení na dramatičnosti. Zážitek dokreslovala nádherná scéna barokního divadla a osvětlení, které dokázalo vytvořit jak dramatickou, tak intimní atmosféru.

Diváci, kteří téměř zaplnili kostel sv. Kláry, neskrývali nadšení a na závěr ocenili účinkující i skladatele bouřlivým potleskem ve stoje. Odměnou jim byl přídavek, který tak byl pomyslnou tečkou za letošním ročníkem festivalu Baroko v Olomouci.

Festival Baroko 2024 – Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar: Torso
10. června 2024, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci

Účinkující
Markéta Israel Večeřová – soprán
Dorota Grossová – alt
Radek Prügl – tenor
Pavel Maška – bas

Lukáš Mik – 1. housle
Josef Vláčil – 2. housle
Bernat Izard – violoncello
Martin Smutný – cembalo a pozitiv