Festival Hudební léto Kuks 2017: netradiční zahájení ve Dvoře Králové nad Labem

  1. 1
  2. 2
Úvodní koncert 8. ročníku mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks byl pojat opravdu velkoryse. Interpretem byla Filharmonie Hradec Králové pod vedením Vojtěcha Spurného a jako sólista vystoupil významný host festivalu – houslista Ivan Ženatý, který se festivalu se zúčastnil i v roce 2015. Ředitel a dramaturg festivalu Vít Havlíček využil dvoustého výročí „nalezení“ Rukopisu královédvorského (16. září 1817 v kobce věže kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem), koncert věnoval tomuto kulatému jubileu a umístil ho do prostoru tohoto kostela, vzdáleného pouze několik kilometrů od Kuksu, kde proběhnou ostatní festivalové koncerty.
Zahajovací koncert – Ivan Ženatý, Vojtěch Spurný, Filharmonie Hradec Králové – Hudební léto Kuks 24. 6. 2017 (zdroj Hudební léto Kuks / foto Miloš Šálek)

Tomuto výročí pořadatelé pochopitelně podřídili i dramaturgii koncertu a posluchači tak měli skutečně ojedinělou možnost zaposlouchat se do méně známých skladeb, inspirovaných proslulým Hankovým falzem. Význam Rukopisu královédvorského, především jako inspirace pro obrozeneckou uměleckou tvorbu, je nepopiratelný. Ostatně socha Záboje na královédvorském náměstí od rodáka z tohoto města Antonína Pavla Wagnera je toho hmatatelným důkazem. Že je tradice tohoto mýtu, vytvořeného až v devatenáctém století, stále živá, o tom svědčí například vydání Zlaté pamětní medaile české republiky z roku 2016, na které je vyraženo sousoší Josefa Václava Myslbeka Záboj a Slavoj, umístěné v pražském vyšehradském parku.

Zaplněný kostel svědčil nejen o popularitě festivalu, ale také o zvědavosti posluchačů (mě nevyjímaje) na zajímavý program. Přiznám se, že ani jedno z prvních tří děl jsem dosud neměl příležitost slyšet. Na úvod koncertu v kostele sv. Jana Křtitele zazněla méně hraná skladba Bedřicha Smetany (1824-1884) – Slavnostní předehra C dur, zkomponovaná k příležitosti slavnosti položení základního kamene Národního divadla. Dílo zaznělo v premiéře 16. května 1868, po něm následovala dramatická scéna Josefa Jiřího Kolára Věštba Libušina, o jejíž podobě bohužel neexistuje žádné svědectví, a poté se slavnostní společnost odebrala do Novoměstského divadla, kde byla uvedena premiéra Dalibora. Titul Slavnostní předehra poněkud mate, neboť vzhledem ke své délce (necelé tři minuty) a orchestrální sazbě se spíš jedná o jakousi „hudební zdravici“, podtrženou mohutným fanfárovým závěrem na akordické prodlevě v C dur. Akustika kostela účinku tohoto díla dokonce prospěla, posluchač se bezděčně mohl přenést do slavnostní atmosféry, při které byla předehra provedena. Navíc v tomto krátkém díle již můžeme sledovat slavnostní motivy, které se později objeví ve Smetanově Libuši.

Další část koncertu byla již věnována dvěma kompozicím s přímou inspirací Rukopisem královédvorským – konkrétně epickou básní Záboj, Slavoj a Luděk, líčící povstání Čechů (Záboj, Slavoj) proti Frankům (Luděk) v devátém století. Zde je nutno si uvědomit, že pravost Rukopisu královédvorského nebyla v době vzniku těchto děl ještě obecně zpochybňována (pochybnosti panovaly zatím pouze ohledně Rukopisu zelenohorského).

Nejprve zazněla opět zhruba tříminutová Předehra k opeře Záboj od Josefa Leopolda Zvonaře (1824-1865, tedy stejný rok narození jako Smetana). Tento dnes již téměř zapomenutý a málo hraný skladatel byl ve své době uznávaný autor, hudební teoretik, pedagog (varhanická škola) a organizátor hudebního života. Byl autorem mnoha písní (například populární Čechy krásné, Čechy mé), komorních skladeb, mší, sborů a dvou oper – Lesní kaple (1860) a Záboj (1859-62) na libreto Aloise Vojtěcha Šmilovského. Nejen všeobecně kritizované libreto, ale i neinvenční hudební složka byly příčinou toho, že ani jedna z oper nebyla nakonec nikdy provedena. Ojediněle zazněla na koncertech pouze árie Záboje z druhého obrazu prvního jednání A mlčel k tomu bohů hněv, která byla v roce 2011 natočena na CD Supraphonu Rarity české opery (Ivan Kusnjer). Díky péči Víta Havlíčka byla předehra spartována z rukopisu a provedena na tomto koncertě jistě v novodobé, ale snad i světové premiéře (žádné svědectví o jejím provedení totiž neexistuje). Předehra v pomalém slavnostním tempu vůbec nepůsobí jako dílo nezkušeného nebo neinvenčního skladatele a svým charakterem překvapivě vhodně uvedla následující Fibichovu symfonickou báseň.

Zdeněk Fibich (1850-1900) je nepoměrně významnějším autorem, i když ani o něm nemůžeme tvrdit, že jeho díla jsou častou repertoárovou položkou. Ostatně i jeho život byl často marným bojem o uznání. Fibich byl označován, a to i v zahraničí, za tvůrce moderního scénického melodramu, proslul především jako autor scénické melodramatické trilogie Hippodamie. (V tvorbě melodramu mohl navázat na jiného velkého Čecha – Jiřího Antonína Bendu). Fibichova symfonická báseň Záboj, Slavoj a Luděk, op. 37 z roku 1873 (v tomto roce vznikla i jeho symfonická báseň Othello) je prvním hudebním dílem, zabývajícím se námětem z české mytologie (Smetanova Má vlast začala vznikat zhruba o rok později a jak upozornili již někteří doboví kritici, motiv Záboje souvisí s pozdějším motivem Smetanova Vyšehradu).

Fibichovým záměrem bylo napsat celý cyklus symfonických básní vycházejících z Rukopisu, zůstalo však nakonec při této jedné. O zralosti autora vypovídá fakt, že dílo zkomponoval v pouhých třiadvaceti letech! Po klidném úvodu s přirozenou mírou patosu nastupuje energický motiv Záboje (Allegro risoluto), který Fibich mistrně spojuje s dalším tématem (Slavoj), dále graduje, roztančí se i českou polkou a celé zhruba dvacetiminutové dílo je završeno mohutnou, avšak zklidněnou apoteózou (Maestoso). Pochopitelně na tomto prostoru není možné podrobněji sledovat děj Hankovy básně v souvislosti s hudbou, o což se pokusil například Josef Bartoš ve dvaadvacátém svazku almanachu Zlatoroh (Mánes, 1914).

Filharmonie Hradec Králové pod vedením Vojtěcha Spurného si provedení doslova užívala a neobvyklou akustiku využila k umocnění díla, ve kterém Fibich využil celý velký symfonický instrumentář včetně čtyř trubek, dvou harf a basklarinetu s jeho zajímavým sólem. Zvláště časté použití žesťových nástrojů, a to i v samostatných vstupech, bylo velmi působivé.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Filharmonie Hradec Králové - V. Spurný & I. Ženatý (Hudební léto Kuks 2017)

[Total: 7    Average: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář