Festival Wien Modern uspořádal vzpomínkový koncert na skladatelku Kaiju Saariaho

Koncert sestavený z celkem šesti skladeb – z toho dvou od Kaiji Saariaho, dvou od studentů Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien a dvou od již zkušenějších skladatelů – trval přibližně sedmdesát minut, což je přesně ten formát, jež mně osobně vyhovuje, tedy bez přestávky, kterou se mnohdy naruší atmosféra koncertu a který akorát tak stačí na to, abychom mohli naplno a soustředěně vnímat i pro zkušeného posluchače mnohdy náročnou soudobou hudbu. Organizátorům je třeba poděkovat i za to, že přes poměrně bohaté a rozličné nástrojové obsazení, probíhaly na jevišti prakticky minimální přestavby, které jsou alespoň pro mě často kamenem úrazu mnoha koncertů, trvají-li příliš dlouho (občas dokonce déle, než dílo samotné).

Terrestre pro flétnu sólo, bicí, harfu, housle a violoncello z roku 2002 od Kaiji Saariaho večer zahájila. Skladba je přepracováním druhé věty flétnového koncertu L’aile du Songe věnovaného Camille Hoitenga. Název díla je odvozen z básnické sbírky Oiseaux od Saint-Johna Perse. Báseň popisující ptačí let je metaforou životních mystérií skrze abstraktní, multidimenzionální jazyk. První věta díla nazvaná Dancing Bird (Tančící pták) odkazuje na domorodou pohádku v níž virtuózně tančící pták učí tanci celou vesnici. Ve druhé větě L´Oiseaux un satellite intime je pták nazírán jako malý satelit kroužící vesmírem. Přestože se jedná o relativně tradiční nástrojové obsazení, generovala autorka, znalá zvukových i technických možností jednotlivých nástrojů, velmi zajímavé kombinace vyvolávající dojem domorodých „primitivních“ ve smyslu nekoncertních nástrojů, aby posluchače skrze rytmickou první větu provedla dialogem flétny a houslí až k postupně se rozplývajícímu, tajuplnému konci.

Jiným způsobem se další z faset tajuplného světa ujal Dmytro Kyryliv (2002) – mladý ukrajinský skladatel a klarinetista, studující tento nástroj na MUK ve třídě prof. Reinharda Wiesera. Kyryliv svoji třívětou skladbu nazvanou From Beyond pro bicí ensemble, harfu a elektroniku (2023) osobně uvedl a dirigoval. Zvukově skutečně zajímavá, invenční hudba spojující akustické nástroje s elektronikou pracovala mj. s konkrétními zvuky i hudebními citáty, nicméně jen jakoby mimochodem.

Přestože Philipp Manuel Gutmann (1993) označil v podtitulu svoji skladbu Lunatico pro bicí sólo (2019) jako bagatelu, pak virtuozita a stavba tomuto označení protiřečí. Rytmické úseky střídaly melodické mezihry a těžko věřit, že tento gejzír zvládl navíc tak brilantně jediný sólista – Rastin Linus Rastegar – student na MUK u prof. Antona Mittermayra a Harryho Demmera.

Na bicí sólo navázala skladba Isolated Landscape pro bicí sextet (2023) z pera rakouského skladatele a perkusionisty Sebastiana Brugnera-Luize (1988). Nutno říci, že na skladbě už od prvních not bylo znát, že je psána na tělo s dokonalou znalostí toho, co na bicí dobře zní a jak je vzájemně zkombinovat. Perkusionisté mají pochopitelně cit pro rytmus, ale i pro proporce a formu. Přesně tak vyzněla tato nápaditá a osvěžující kompozice.

Rō pro basovou flétnu, basklarinet, bicí, klavír, dvoje housle, violu a violoncello (2013) islandské skladatelky Anny Sigríður Þorvaldsdóttir(1977) jako předposlední skladba večera svou tichou, plynoucí či plovoucí hudbou na ploše více jak deseti minut, navozovala zdánlivý klid, čemuž odpovídá i název Rō, nicméně pod povrchem bylo možné tušit inspiraci divokou, neporušenou islandskou přírodou a jejím vlivem na duši lidí žijících v tomto prostředí v dobrém i zlém. „Dříve než začnu komponovat, mám celou strukturu a průběh kompozice ve svém nitru.“ A to je potom na díle znát; neobyčejně hluboká, na dřeň jdoucí hudba.

Večer uzavřela Figura pro sólo klarinet, klavír a smyčcový kvartet (2016) Kaiji Saariaho vycházející co do hudebního materiálu podobně jako Terrestre z již zkomponovaného koncertu, tentokrát však pro klarinet. Italský název díla odkazuje na zakázku Bienale v Benátkách u příležitosti šedesátého ročníku festivalu. Skladba má dvojí strukturu skladatelkou charakterizovanou jako Animus (mysl) a Anima (duše). Linie klarinetu se v průběhu kompozice vine jako červená nit v předivu hudební struktury komorního souboru, tyto nástroje neustále mění svoji pozici i „komentáře“ vůči klarinetu, jež se ale drží své cesty. Tuto větu charakterizuje motorická energie vplynuvší bez přestávky do druhé části Anima, kdy je tato přímá energie transformována do pomalé, vzdušné hudby, ve které jako by klarinet určoval cestu hudebním labyrintem až k posledním éterickým trylkům. „My wish is to go further and deeper,“ zmínila kdesi Kaija Saariaho. Přesně v tomto duchu se nesl celý tento překrásný koncert, komorní perla v molochu jedné z největších přehlídek soudobé hudby vůbec.

Umělecký výkon všech zúčastněných byl zralý, profesionální a soustředěný.

Wien Modern: Kaija Saariaho in memoriam
9. listopadu 2023, 18:00 hodin
MUK.theater

Program
Kaija Saariaho: Terrestre (2002) – 10′
Dmytro Kyryliv: From Beyond (2023 UA) – 6′
Sebastian Brugner-Luiz: Isolated Landscape (2023 UA) – 6′
Philipp Manuel Gutmann: Lunatico Bagatelle (2019 UA) – 6′
Anna Thorvaldsdottir: Rō (2013) – 17′
Kaija Saariaho: Figura (2016) – 14′

Účinkující
Jázmin Bristyán – flétna
Josef Lamell – klarinet
Rastin Linus Rastegar – perkuse
Roland Freisitzer – dirigent

MUKpercUssionWien: Schlagwerkensemble
Harald Demmer – dirigent

Produkce: MUK – Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien
Kooperace: Wien Modern